Nadporučík Vanda Kořánová vyměnila vzrušující práci kriminalistky za uniformu

Ať už jde o zakletý statek Bor, kde žil usvědčený vrah stopařky P. Z., a posléze místo, kde ubodal přítel mladší z obětí před čtyřmi lety i jeho matku se sestrou, až po zavražděnou studentku z Budějovic, která skončila ve svém ohořelém BMW loni v lesíku u rybníka nedaleko města.

„Největší tragédie, která se tu stala v roce 2001 a každý rok si ji 17. dubna připomínáme, je zastřelení našich dvou kolegů pachatelem při výjezdu,“ dodala smutně Kořánová.

Jako profesionální voják spojila koníček s prací, v armádě našla přátele i lásku

Jak jste se dostala k policie, kde jste všude sloužila?

Po dokončení vysoké školy jsem sháněla zaměstnání, měla jsem čerstvě po rozvodu, dvě malé děti, potřebovala jsem nějakou jistotu v práci. Tehdy sháněli na úřad vyšetřování v Písku vyšetřovatele s právnickým vzděláním, absolvovala jsem zdravotní a psychologické testy, zkoušku fyzické zdatnosti a po splnění všech podmínek jsem byla na toto místo jmenována. Jako vyšetřovatel na kriminálce jsem byla 15 let, a zde jsem se zabývala většinou toxikománií, mravnostními delikty, trestnou činností mladistvých a extrémismem, který byl tehdy v Písku hodně rozšířený. Po těch letech jsem potřebovala změnu, byla to psychicky dost náročná práce, tak jsem se ucházela o místo zástupce na píseckém obvodu a přešla jsem tak do uniformy k pořádkové policii na místo zástupce pro trestní řízení.

To byla velká změna? Co bylo dál?

Ano, a nejen v tom, že jsem vyměnila tzv.“civil“ za uniformu. Většinou to bývá obráceně, že policisté z pořádkové policie přecházejí ke kriminálce a do speciálních útvarů. Já šla proti proudu (smích). Bylo to pro mě něco nového, učila jsem se nové věci, nedá se to srovnávat. Po třech letech jsem přešla jako zástupce do Protivína, kde již šestým rokem působím jako vedoucí.

Jaká je to práce, jak vypadá váš běžný den?

Člověk ručí, jak se říká "od špendlíku po letadlo“. Každé ráno se musím seznámit s tím, co se stalo, s tzv. nápadem trestné činnosti. Se svým zástupcem plánujeme služby, práci, kontrolujeme spisy, řešíme běžné provozní záležitosti, které se během dne objeví. Práce je to hodně variabilní, nikdy nevíte, co vás ten den čeká. Všichni tu dělají všechno – trestné činy, přestupky, blokové řízení, máme tu stoprocentní zastupitelnost, protože jsme komornější kolektiv.

Kolika mužům velíte? Je i nějaká další žena ve vašem kolektivu?

Jsem tu jediná kromě paní uklízečky. Celkem tu mám 14 kluků, i administrativní pracovník je mužského pohlaví. Je to takové specifikum Protivína, že i sekretářka je chlap (smích).

Nadporučík Eva Ulmová z Volyně by u policie ráda získala třetí zářez na pažbě

Je váš obvod něčím typický?

Často dochází ke krádežím sudů a přepravek v místním pivovaru. Jeden čas jsme neřešili pomalu nic jiného než vloupání do areálu, krádeže zálohovaných obalů se totiž stále vyplatí. Máme tu rozsáhlé chatové oblasti, které přináší problémy v zimním období, jsou tu tendence k vloupáním, a tak je nutné častěji tyto objekty kontrolovat. Často také řešíme poškozené a posprejované vagony. Protivín je známý velkým a hojně navštěvovaným novoročním ohňostrojem, během kterého zajišťujeme bezpečnost. Při této akci nám vypomáhají kolegové z píseckého územního odboru včetně krajských dopravních policistů a také místní dobrovolní hasiči, na které nedám dopustit. Funguje nám tu opravdu perfektní spolupráce, která se osvědčila mimo jiné i při povodních, kdy Protivínskem protéká řeka Blanice, která se rozlévá mezi prvními.

Specifickou lokalitou byl i nechvalně známý statek Bor, ale tam už je naštěstí nějakou dobu klid. Kromě vražd byla již zmíněná nechvalně proslulá tehdy zde žijící také majetkovou trestnou činností. Do budoucna na ubyde starost s další problémovou lokalitou a protivínským podzámčí, které koupil včetně zámku Malajský královský fond a hodlá celý objekt zrenovovat a částečně zpřístupnit široké veřejnosti.

Jak vás berou muži v práci, jak se jim šéfuje?

Všichni jsme na jedné lodi, máme tu skvělou partu ,myslím, že kluci mě berou v pohodě. Není třeba používat nějaké autoritativní formy vedení, na všem se domluvíme, navzájem si poradíme, respektují mě, vládne tu přátelská atmosféra. Funguji tady trošku jako máma, snažím se podřízené řídit lidsky, vládne tu pohoda, ráda používám jako ocenění výkonů také pochvaly. Vím, že i takové slovní hodnocení, může potěšit a motivovat. Chci, aby chodili do zaměstnání rádi a byli na pracovišti spokojení.

Co vás na zaměstnání policistky nejvíce baví?

Ta různorodost. Každý den je jiný, není to žádný stereotyp. Mně se dobře pracuje v mužském kolektivu, s chlapama je rovnější jednání a příjemnější spolupráce. Vše si mezi sebou dokážeme vyříkat. Vyřešíme problém a jedem dál. To mi vyhovuje.

Křehká žena velí největší policejní stanici v kraji. Skloubila rodinu i povolání

Na co nikdy nezapomenete?

Jsou to věci vtipné i smutné. Z těch veselejších si vzpomínám na jednu z mnoha : Vyšetřovali jsme tehdy krádež. Šlo o staršího pána, který si potrpěl na mladá děvčata. Jednou si pozval takovou dívku, která mu splnila jeho sexuální touhy, ale potom ho okradla o docela vysokou sumu. Nahlásila to jeho rodina a po výslechu jsem ho varovala, že by si na takové situace měl dávat pozor, že v tomhle věku, už to nemá zapotřebí. Ale on si nedal říct. Když jsme slavně skončili výslech a celé jsme to uzavřeli jeho podpisem, tak si pán, kterému bylo dobře přes 70 let, neodpustil dovětek. „Paní vyšetřovatelko, já vám musím něco říct, jak na vás koukám celou dobu, vy máte oči jako Esmeralda!“ No a to jsem zase zůstala koukat já a když jsem se vzpamatovala, tak jsem mu odevzdaně řekla jen větu „Chlape, vy si prostě nedáte pokoj.“

Mátě nějakou další veselou příhodu?

Často tady naháníme hospodářská zvířata, krávy nebo koně tu má hodně lidí. Občas se taková příhoda stane. Pamatuji si, jak kolegové služebním vozidlem pronásledovali uprchlého koně a snažili se ho dostat mimo frekventovanou silnici, aby nedošlo k dopravní nehodě. Nahnali ho do odbočky k Milenovicím, kde si jej pak už odchytil majitel. Situace působila opravdu groteskně, i když případný střet s takto velkým zvířetem může skončit velmi vážně.

Dostala jste se naopak někdy do život ohrožující situace?

Naštěstí ne. Bylo pár nepříjemných situací, kdy jsem měla nějaké obavy, ale vždycky to dobře dopadlo. Třeba když nám vyhrožovaly problémové podnapilé osoby při zajišťování odcizených peněz u nich v bytě, a ještě potom vybíhali za odjíždějícím služebním vozem. Neuvědomuji si ani z dalších výjezdů, že bych byla na místě vážně nebezpečné potyčky. Jezdila jsem s operativcem a technikem, na místě už většinou byla hlídka pořádkové policie. Jedna z hodně traumatizujících situací, které jsem zažila, bylo asi náhlé úmrtí kolegy. Dopoledne jsem s ním žertovala v práci a večer jsem ho viděla mrtvého a prováděla jsem jeho ohledání , to bylo pro mě opravdu lidsky hrozné. Nejhorší pocity člověk zažívá, když musí úmrtí oznamovat někomu, koho osobně zná. Takové situace nemá rád nikdo, zvlášť pokud jde třeba o mrtvé děti. Za nejsmutnější vyšetřování považuji úmrtí kojence, kdy tehdy šlo o podezření na zanedbání péče a týraní ze strany rodičů. To jsou takové věci, na které nezapomenete nikdy.

Spisovatel Ladislav Beran podle vás napsal i jednu postavu ve svých kriminálních povídkách?

To je můj kolega, který se mnou sloužil na kriminálce. Píše kriminální povídky a příběhy, kde jsou některé postavy podle reálných osob. A já jsem předlohou vyšetřovatelky Vandové. Je to docela vtipné si potom počíst o skutečných případech v trochu odlehčeném duchu. Lidé se někdy ptají, jestli je to fakt pravda, a já říkám, že něco ano a něco je samozřejmé fantazie autora. Ale většinou je tam nějaký reálný základ.

Jak nejraději odpočíváte, co děláte ve volném čase?

Můj největší celoživotní koníček jsou koně. Díky nim jsem i na světě, protože moji rodiče se poznali v jezdeckém oddíle. Jezdili oba a maminka občas jezdí ještě dnes. Máme svou kobylku ve Smrkovicích, je jí 23 let a jmenuje se Lucky. To je takový relax, komunikace se zvířetem člověka nabíjí. Když je nejhůř, tak vím, kam se uchýlit a kde si hlavu vždycky vyčistím. Jezdím po krajině přírodou, nebo na jízdárně podle toho, jaké je počasí. Jinak jsem vášnivý čtenář, navštěvuji protivínskou i píseckou knihovnu, líbí se mi kriminálky i beletrie, historické romány. Ráda cestuji, miluji sluníčko, vodu, přes léto spojím opalování s četbou třeba na písecké plovárně.

Jak byste motivovala nováčky, aby je zaujala policejní práce a rozhodli se přihlásit do přijímacího řízení?

Určitě by je mohl zajímat kariérní postup, možnost realizace, různorodost práce a postupná specializace. Pořád je to služba ve státní správě, která má nějakou společenskou prestiž. Máme i jisté benefity. Navíc na jednotlivých odděleních vznikají i přátelství na celý život. Nikdy jsem se za uniformu, ani práci, kterou dělám nestyděla. Jsem na to hrdá. Mám to tak nastavené a věřím i heslu: Pomáhat a chránit, proto jsem také studovala práva. Navíc je skvělý pocit, když vyhraje spravedlnost, dobro zvítězí nad zlem a zločinec se dočká trestu. Lidé si vás pamatují, občas i poděkují, což tomu dává další smysl. Mezi našimi kolegy jsou třeba i tací, kteří , když se například jako poškození setkali s prací policie ,tak je natolik zaujala, že se rozhodli také stát policisty.