Miloš Novotný měl tehdy krátce po vojenském cvičení. „Bylo to pár týdnů poté, co jsem se vrátil z Bechyně, když přišli Rusáci,“ vzpomíná. „Tedy přesněji nepřišli, přepadli nás,“ opravuje se hned.

O obsazení se dozvěděl ráno z rádia. „Manželka brečela, já jsem tehdy bydlel v podnikovém bytě v Plané nad Lužnicí, hned jsme se vyrazili podívat do Tábora,“ dodává s tím, že městem se tehdy právě přesunovala celá divize.

S několika přáteli a vybaven fotoaparátem tak dorazil na třídu 9. května. „Všude byl dav lidí, hrozili na tanky pěstmi. Tak jsem vzal foťák, měl jsem dvouzrcadlovou flexaretu, a fotil jsem to. Byl jsem zrovna u hotelu Grand, když si mě jeden z vojáků všiml. Jak mě uviděl, tak po mně skočil. Já jsem se mu vytrhl a začal jsem utíkat. A on za mnou. Když viděl, že mě nechytne, tak vzal samopal a začal střílet do vzduchu. Tedy aspoň doufám, že do vzduchu,“ vzpomíná.

Nakonec se mu podařilo skrýt v jednom z domů. "Tašku jsem nechal na silnici, tu mi kamarádi schovali. Vlítlnul jsem do prvního vchodu, byl to nějaký větší bytový dům poblíž dnešního hotelu Palcát. A najednou mi došlo, že jsem vlastně v pasti, kdyby na mě přišli," dodává. Proto vzal fotoaparát a zastrčil jej do starých kamen, které stály na chodbě domu. Pokoušel se také klepat na dveře bytů, ale neúspěšně. "Lidé měli strach, když jsem jim řekl, že mě honí Rusáci, jen přede mnou zamykali," upřesňuje. Naštěstí ale vojáci do domu nevběhli a Miloš Novotný z domu po hodině plné strachu a obav nakonec odešel i s fotoaparátem.

V republice ale už zůstat nechtěl, když viděl, že se situace už nejspíš nezlepší. Rozhodnutí však padlo až o dva roky později. V roce 1970 se mu i s manželkou podařilo získat od Čedoku zájezd do Itálie a Jugoslávie. Při zpáteční cestě se pak chystali ve Vídni utéct. "Měli jsme to domluveno s mým dobrým kamarádem z PALu. Jmenoval se Svante Procházka, byl to špičkový inženýr, který utekl o čtrnáct dní dřív ze stejného zájezdu. Byl to mimo jiné také můj svědek na svatbě, zkrátka – mohl jsem se na něj spolehnout. Ten nám také ve Vídni při útěku pomohl," vysvětluje. Tenkrát utekla téměř třetina celého zájezdu.

Miloš Novotný sice původně chtěl odejít do Austrálie. "Hlavně v Austrálii už bylo i několik našich kamarádů z Tábora," upřesňuje. Nakonec však zakotvil ve Spojených státech. Díky pomoci dalších českých emigrantů se mu podařilo i během krátké doby dobře uchytit. "Netrvalo to ani týden, a měl jsem svou první práci v Americe. Dělal jsem kresliče v konstrukční kanceláři v 45. patře mrakodrapu na newyorském Manhattanu, a byla to jedna z nejlepších etap mého života," vzpomíná.

V New Yorku si posléze koupili byt a také se jim narodila dcera. "Byt jsem nakonec na důchod prodal, díky zhodnocení jsme si za utrženou cenu mohli dovolit nechat postavit malou vilku na Floridě," popisuje. Dcera s partnerem úspěšně podniká, v Barceloně mají malý pivovar. "A co je taková třešnička – během kampaně se osobně setkala i s budoucím prezidentem Obamou. Prohodili pár vět, prý na ni působil příjemně. Ale stejně ho nevolila. My Češi totiž v USA v volíme téměř úplně všichni republikány, ne demokraty," uzavřel.

Svůj domov už má Miloš Novotný na Floridě, do Tábora si ale jednou za čas rád přijede zavzpomínat na mládí.