Ten, jak se uvádí na internetové nabídce, vznikl s hlavní myšlenou uspořádat zábavné odpoledne a hudební večer, kde si díky bohatému kulturnímu programu přijdou na své rodiny s dětmi i jednotlivci, kde se setkají lidé, užijí si příjemnou atmosféru, budou se moci kvalitně občerstvit a podpořit drobné místní a okolní podnikatele a výrobce. Přesně ve 14 hod., kdy začínal program, jsme byli v parku, i když pršelo.

Prošli jsme jednotlivá stanoviště a hned bylo jasno. Vnučka si stoupla do teprve začínající fronty mladých slečen na malování na obličej. Během odpoledne byl o tuto činnost stálý zájem. Po zaplacení poplatku, a zhruba půlhodinovém čekání a malování, měla úplně jiný obličej. No, ale poznali jsme ji.

Tříletý Tomášek měl kupodivu velký zájem o dřevěné sochy Tomáše Stejskala. S tou svou hatmatilkou s ním navázal kontakt a bylo velice zajímavé ho pozorovat jak si přecházel od jedné sochy ke druhé a povídal si s nimi. Není divu, vždyť sochy znázorňovaly jemu blízké ptáky, živočichy či houby. Nejvíc ho upoutala moudrá sova. Také ho zaujalo lovení různých představitelů živočišné říše s magnetickým prutem, tam se vracel několikrát. Podíval se také na florbalové hole, ale zatím mu nic neříkaly. Došlo také k nezbytnému nakupování sladkostí a hurá na pohádku "Kvak a Žbluňk" v podání divadla U plotny. V průběhu pohádky nám byly několikrát dobré deštníky. Po pohádce se počasí umoudřilo a tak naše vnoučata upalovala na skákací hrad. Zula botky a už byl hrad jejich. Kdyby nezačalo opět pršet, asi by tam skákala ještě nyní.

Vzhledem k neustále se měnícímu počasí jsme zamířili zpět domu. Ale ještě nebyl konec. Štěpánka se zastavila u soutěžního kvízu o zvířátkách. Kvíz dopadl celkem dobře a za odměnu dostala samolepky a občerstvovací lahev na kolo. Vnouček, jestliže ho něco upoutá, pak si na to doma musí hrát. Tak tomu bylo i tentokrát a tak si s ním babička musela hrát na Kvaka a Žbluňka.

Ano, musím uznat, že jsme si všichni zábavné odpoledne, i bohatý kulturní program, dostatečně užili a všem organizátorům bych chtěl za vše poděkovat.

Josef Fuka, Milevsko