Do naší atmosféry vlétají rychlostí šedesáti kilometrů za sekundu. Zářit začínají zhruba ve výšce 120 kilometrů nad zemským povrchem a pohasínají o desítky kilometrů níže – ty největší, nejjasnější kolem 80 kilometrů nad zemí.

Meteorický roj Perseid, zvaných také slzy svatého Vavřince, představuje vedoucí jindřichohradecké hvězdárny Jana Jirků: „Každá z Perseid je tedy malá částečka kometárního prachu, s velikostí podobnou zrnkům písku, které při průletu v naší atmosféře zcela shoří. Pozorovatelné jsou za jasné oblohy mnoho nocí mezi 17. červencem až 24. srpnem.“

Maximum, tedy doba, kdy je možné spatřit až 110 Perseidů za hodinu, trvá téměř dva dny, v letošním roce se tedy odehraje v nocích na pondělí a na úterý.

„Pokud chce někdo vidět krásu letošních Perseid, nejlépe udělá, když vyjede mimo město. Nejlépe někam „do tmy“, ačkoli dnes je dost těžké takové místo najít při neskutečně přemrštěném a mnohdy i nesmyslném přesvětlování všeho halogeny i pouličními lampami,“ říká vedoucí hradecké hvězdárny.

KDE SE VZALY?
Meteorický roj Perseid známe už 1755 let. Poprvé byly popsané v polovině 3. století našeho letopočtu v době, kdy byl umučen svatý Vavřinec, jeden z církevních hodnostářů strážících majetek Římské říše. Nedbal příkazu římského císaře Valeriána – a místo aby mu tento majetek odevzdal, raději jej rozdal chudým. Popraven za to byl 10. srpna roku 258 a proslýchá se, že několik dní po popravě v noci z nebe padaly „hvězdy“ jako třpytivé slzy. 

Jana Jirků