Několik stovek maratonců a půlmaratonců poběží 13. září přes Kamenný most v Písku. Běžecký svátek, přístupný díky desetikilometrové trati pro každého, se rozhodla uspořádat Jaroslava Králová z Písku. Původně si chtěla vyzkoušet závod jen jako běžec, nikdo se však nechtěl pustit do organizace akce. „Hlavní motivací pro mě byl trénink na běh, díky kterému bych i zhubla," říká s úsměvem ředitelka Královského maratonu města Písku Jaroslava Králová.
Při přípravě se setkala s organizátory podobných akcí. „Běžcům budeme měřit čas nejmodernější technologií pomocí čipů. Zázemí budou mít na zimním stadionu a poběží krásnou krajinou kolem Otavy k Zátavskému mostu a zpátky. Ani kus trati nevede po silnici," vypočítává klady píseckého běhu organizátorka akce.
Na trať půlmaratonu se zřejmě vydá i pětasedmdesátiletý Jaroslav Putschögl.
„Natrénovat na maraton už nestihnu a běžet čas někde kolem 4,5 hodiny, to by mě nebavilo. Takže pokud bude
v programu i půlmaraton, dal bych si ho," říká Jaroslav Putschögl, který je předsedou píseckého atletického oddílu. Zároveň varuje pořadatele. „Nezdá se mi počet všech kategorií. Lepší by bylo pořádat jen maraton, nebo jen půlmaraton. Takhle sice můžete jako organizátor nastavit časový limit pro běžce, ale ten se stejně zastaví až v cíli," upozorňuje zkušený běžec.
V roli organizátorky Královského maratonu města Písku je Jaroslava Králová tak trochu nechtěně. Původně si jen chtěla vyzkoušet podobný běh v Písku. „Lidem, se kterými jsem o závodě mluvila, se myšlenka moc zamlouvala a všichni říkali, abych ho tedy uspořádala," říká ředitelka závodu Jaroslava Králová. Několik stovek běžců vyrazí na trasu od Kamenného k Zátavskému mostu a zpátky v sobotu 13. září.
Závod Královský maraton města Písku je pojmenovaný po vás?
Ne, vůbec ne, Písek je přeci královské město. Myslím, že jsem ten název dokonce ani nevymyslela já, napadlo to kolegyni v realizačním týmu, který se mezitím rozpadl, a zůstalo to na mě. Mluvili jsme ale i o tom, že ceny by měl předávat král, ale manžel ani tchán do toho asi nepůjdou. (smích)
Jak vás napadlo, že uspořádáte maraton v Písku?
Bydlela jsem v Portyči a hlavně při studiu jsem chodila běhat. Nejvíc asi před státnicemi, kdy jsem si potřebovala vyčistit hlavu. To jsem dala i deset kilometrů. Vybíhala jsem od Kamenného mostu k Sulanovi a dál. Zjistila jsem, že jde o krásnou trasu, v přírodě a tichu. Napadlo mě, proč se tam neběhá závod. Myšlenky jsem se nemohla zbavit. Napsala jsem e-mail starostovi města Ondřeji Veselému, co by řekl na to, kdyby se v Písku uspořádal maraton. Odpověděl, že to je super myšlenka, a ať to zorganizuji. Začala jsem o tom mluvit mezi lidmi, všichni byli myšlenkou nadšení, ale nikdo se příliš nechtěl podílet. Tak jsem si řekla, že to tedy uspořádám já. Zažádala jsem o morální záštitu starosty a dostala ji.
Podobnou sportovní akci jste nikdy nepořádala, máte představu, co to obnáší?
Úplně první schůzku jsem měla s organizátorkou běhu ve Strakonicích, který se tam koná už snad dvacet let. Povídaly jsme si o nástrahách, které pořádání takové akce přináší. Jaký mají rozpočet. Říkala mi, že mají velký problém se zázemím pro závodníky, že se nemají kde převléknout, kam si dojít na záchod. Mají ale velkou výhodu, že jim pomáhají vojáci. Napsala jsem hned na krajské velitelství vojsk, ti mi ale odepsali, že mají své práce dost.
Podařilo se vám vyřešit problém se zázemím pro běžce?
Ano, úplně prvním partnerem akce, kterého jsem získala, byly Městské služby Písek. Domluvila jsem se s nimi, že otevřou zimní stadion, v jehož útrobách by závodníci našli zázemí. V tu chvíli jsem si řekla, ono to asi půjde. Začala jsem oslovovat další a další lidi.
A šlo to?
Občas jsem i narazila. Myslela jsem si, že kluci, kteří se dostali na píseckou průmyslovku, mi pomůžou s IT zdarma. To jsem se šeredně mýlila. Nakonec jsme se nedohodli. Oslovila jsem ajťáka, který mi dělal osobní webovky. Stal se tím pádem také jedním z partnerů.
Nepovedlo se mi dohodnout se s městkou policií, ale věřím, že to ještě zvládnu, potřebovala bych jejich asistenci při uzavření trasy. Naštěstí trasa nevede po žádné silnici.
Na druhou stranu jsem se domluvila například se sklárnu Moser z Karlových Varů. Díky tomu budeme mít pro všechny závodníky na stupních vítězů foukané čtyřlístky pro štěstí.
Oslovila jsem i firmy v průmyslové zóně. Generálním partnerem a sponzorem akce je Aisin. Schneider Electric podpoří své zaměstnance tím, že jim zaplatí startovné. Ještě potřebuji sehnat nějakého výrobce piva, aby měli po závodě běžci co pít.
Spousta dalších firem je partnerem akce a věnovala věcné ceny pro vítěze – zájezdy, vstupenky do fitka, víno, oblečení, velkoformátové fotografie.
Vítěz tedy nebude brát finanční hotovost?
Ne, nechceme tu profesionály, kteří objíždějí akce právě kvůli penězům za umístění.
Kudy povede trasa běhu?
Start bude u Kamenného mostu, pak se běžci vydají
k lávce přes Ostrov a po pravém břehu proti proudu Otavy k Zátavskému mostu. Tam je to 5,2 kilometru. Otočí se a poběží zpátky. Maratonci trasu absolvují čtyřikrát, půlmaratonci dvakrát a účastníci čtvrtmaratonu jednou.
V programu máte tři různé délky tratí. Jak to chcete organizačně zvládnout?
Maratonci vyběhnou jako první. Po jejich finiši budeme startovat další běhy, aby se na trase vzájemně nepletli. Část trati je poměrně úzká.
Počet startujících bude asi omezený…
Ano, na zhruba dvě stě až tři sta závodníků na kategorii. Počítali jsme to podle šířky a délky startovní rovinky. Hrozná škoda je, že Písek nemá upravenou cestu na druhém břehu, běžci by se mohli vrace do Písku po druhé straně. Časový limit bude z toho důvodu i na samotný běh. U maratonu to je pět hodin, půlmaraton tři hodiny, čtvrtmaraton dvě hodiny.
Standardem větších běhů je měření časů pomocí čipů, můžou se běžci těšit i na tento komfort?
Než jsem to celé spustila, jela jsem za člověkem, který se zabývá organizováním podobných akcí ze Sportovního servisu. Ten nám bude zajišťovat běh po stránce měření časů, a to právě čipy. Byli se tu i podívat, líbilo se jim, že budeme startovat na nejstarším mostě v Čechách. Trasu jsme si nimi projeli a změřili. Podle nich je hodně podobná maratonu v Kladně.
Populární jsou mezi amatérskými běžci štafety. Dáváte i tuto možnost?
Na myšlenku štafet mě přivedli právě lidé ze Sportovního servisu. Když si někdo netroufne na maraton nebo půlmaraton, může se domluvit s přáteli a postavit čtyř nebo osmičlennou štafetu.
Kolik stojí startovné v závodě?
Myslím, že jsme ho nastavili rozumně. Za čtvrtmaraton zaplatí běžec stovku, za půlmaratonu dvě stě a za maraton tři sta. Chceme běžce motivovat, aby se přihlásili do konce července, do té doby platí tyto ceny. Pak se mírně zvednou. Registrace přímo na místě už je totiž organizačně hodně náročná, proto je to odstupňované. Pochopitelně pokud se startovní pole naplní, registraci stopneme.
Zatím se registrují hlavně na maraton a půlmaraton. Za první týden máme kolem dvaceti lidí. To jsme zatím nedělali žádnou reklamu.
Pokud vybereme na startovném dost peněz, počítám, že se zaplatí náklady. Nedělám to pro výdělek, zisková akce určitě nebude.
Chystáte se sama běžet?
To byla úplně moje největší motivace, že když se to tu bude konat, já poběžím, budu muset natrénovat a díky tomu zhubnu. Hned na první schůzce s pořadatelkou běhu ve Strakonicích jsem slyšela, ať na to zapomenu. Tak jsem alespoň ředitelkou závodu. (smích)
