„Když jsme ji v únoru přijali, nevěřil jsem, že vydrží do rána," začíná vedoucí Záchranné stanice živočichů Makov Libor Šejna příběh srnky, který se zapsal mezi ty se šťastným koncem. „Byla apatická, slepá, se silnými průjmy. Slíbil jsem ale kamarádům, že to zkusíme," pokračoval s tím, že srnka dostala léky na uklidnění a speciální granule. Byla krmena z ruky, což si vyžádalo hodně času.
Všechna snaha se však vyplatila a srnka se po více než třech měsících vrátila do přírody. „Máme velkou radost. Už proto, že jsme od řady lidí i odborníků slyšeli, že to nedopadne. Je vidět, že se aspoň občas dějí zázraky," dodal Libor Šejna. Srnka už byla podle něj v lese velmi divoká, a tak nebyl důvod ji držet v zajetí.
