Co vás vedlo k založení Institutu pro památky a kulturu?
Byly to zejména mé zkušenosti coby pracovníka Magistrátu hlavního města Prahy v oblasti financování památek.

Po absolvování vysoké školy jsem začal pracovat jako grantový specialista a často jsem se setkával s majiteli historických staveb, kteří při péči o své domy potřebovali finance a také hledali kvalitní a zkušené architekty, restaurátory, řemeslníky, stavební firmy a podobně.

Někteří vyloženě tápali a já si uvědomil, že vlastně neexistuje nikdo, kdo by takové informace uměl přehledně, průběžně a hlavně nezávisle prezentovat.

Napadlo mě proto založit neziskovou organizaci, která by monitorovala zdroje financování památek a současně také pomáhala propojovat jejich majitele s profesionály v oboru. Již osm let proto pořádáme konference, soutěže, provozujeme internetový portál a vydáváme vlastní časopis.

Na čem právě pracujete?
Připravujeme konferenci 
o větrných mlýnech, která se uskuteční v listopadu v Brně. Právě jsme dokončili podzimní vydání našeho časopisu PROPAMÁTKY a myslím, že se opravdu povedl.

Kromě dvou zajímavých rozhovorů s autorem proměny viaduktu v New Yorku na městský park, tzv. park High Line, a s Rudy Linkou, jazzovým kytaristou a pořadatelem festivalu Bohemia jazz fest, se mohou čtenáři těšit na další články a také na naši novou deskovou hru Člověče, zapoj se PROPAMÁTKY. Ta je součástí stejnojmenné podzimní kampaně.

Můžete říci více ke kampani Člověče, zapoj se PROPAMÁTKY?
Jako každá nezisková organizace, která má vlastní zaměstnance a potřebuje pokrývat nutné provozní náklady, řešíme dlouhodobý rozvoj a udržitelnost našich projektů. Nechci, abychom byli závislí pouze na dotacích nebo sponzorech, a proto se snažíme zdroje diverzifikovat.

Například minulý rok jsme založili Klub PROPAMÁTKY, který sdružuje naše dárce. To jsou lidé nebo 
i menší firmy, kteří podporují činnost institutu dobrovolnými dary a mohou následně po celý rok čerpat nejrůznější výhody, například mají zdarma zmiňovaný časopis, některé publikace, volnou vstupenku na vybrané památky 
a podobně.

Klub přátel chceme postupně rozvíjet. Vymysleli jsme tedy kampaň s názvem Člověče, zapoj se PROPAMÁTKY, která je určena zejména majitelům památek, odborníkům z praxe, zaměstnancům úřadů a samozřejmě také všem našim čtenářům 
a příznivcům. Všichni zmiňovaní se mohou zapojit, podpořit nás dobrovolným darem a kromě všech výhod klubu přátel navíc získají také zmiňovanou originální stolní hru.

Co vás při práci nejvíce těší, z čeho máte radost?
Jsem samozřejmě rád, když slyším od lidí z nejrůznějších míst republiky, že si váží naší práce a je jim prospěšná, protože využívají monitoringu dotací a veřejných sbírek na památky, hledají informace na našem portálu nebo si třeba jenom rádi přečtou náš časopis.

Navíc v naší redakci zaměstnáváme lidi se zdravotním hendikepem, těší mě tedy i to, že nabízíme práci těm, které v životě potkala nějaká nemoc, a hůře tak hledají pracovní uplatnění. Mám proto radost, že pomáháme vlastně dvakrát – jednou v oblasti péče o památky a podruhé jako sociální podnik, tedy organizace, která respektuje specifické potřeby svých zaměstnanců. Nutno podotknout, že svoji práci bych nemohl dělat bez podpory své rodiny a zejména manželky, která mé práci fandí, má obrovské pochopení a trpělivost.

Jaké další koníčky, kromě historie a kultury, máte?
Mám rád kolo a koloběžku, plavání a v zimě běžky. Díky svojí manželce, která pochází z Prachatic, si nacházím cestu také do hlubokých šumavských lesů.

Rád chodím do přírody, do hor a od mládí mě lákají také plachetnice. Jednou z mých zálib je také péče o poloroubenou chalupu v Putimi 
z roku 1798 a přilehlou stodolu, kterou bych rád postupně a citlivě opravil.

Medailonek Aleše Kozáka: Je písecký rodák, který se po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze a po krátké praxi vrátil do rodného města, kde založil a vede neziskovou organizaci Institut pro památky a kulturu. Dnes zaměstnává celkem osm lidí a vede několik celorepublikových projektů. Za poslední rok získala zmiňovaná organizace několik ocenění především za kvalitu a design prezentovaných informací.

Aleš Kozák předává štafetu Afričance Marleen, která pochází z Rwandy a dnes žije se svým manželem, českým lékařem, v Písku, kde založili i rodinu.