„Písek jsem znal z mládí, takže jsme tam jeli natáčet takříkajíc najisto," vzpomíná režisér Lístku do památníku František Filip. V Písku se narodil a ve filmu ukazuje divákovi mnoho okulahodících zákoutí města na Otavě.

Spolu s hlavním hrdinou provede diváka z vlakového nádraží přes Putimskou bránu až k hotelu Otava. Prakticky všechny exteriéry natáčeli filmaři přímo ve městě. „Autentický je vnitřek hotelu nebo interiér hospody U Smetáka. Pouze záběry z panelákového bytu a další interiéry jsme točili v pražských ateliérech," upřesnil režisér.

Písečané jsou  na přítomnost filmařů zvyklí. Natáčení  Lístku do památníku ale bylo mimořádné a do Písku přivedlo herecké legendy Vladimíra Menšíka a Karla Högera. Práci filmařů tak sledovalo mnoho místních. Bylo to tím, že režisérem  byl rodák z Písku, ale především lidé oceňovali to, jak si František Filip vybíral nádherné záběry  města.

„Měla jsem štěstí být u toho hodně zblízka. Dodnes vidím v ulicích města a hlavně před bývalým hotelem Dvořáček kočár tažený dvěma bělouši zřejmě ze zemského hřebčince a stále zamyšleného Karla Högera, který však dokázal  vykouzlit nádherný úsměv, když ho někdo z Píseckých oslovil třeba v Palackého sadech," vzpomíná na natáčení v roce 1975 spolupracovnice redakce Libuše Kolářová.

Jízdu kočáru z náměstí po nábřeží Otavy pamatuje i František Kofroň z Písku. „Vzpomínám si, že jsem viděl  Vladimíra Menšíka, Karla Högera a Blanku Waleskou," poznamenal František Kofroň.

„Úžasná byla  Stella Zázvorková. Když jsme jednou byli svědky přípravy scény, kde komanduje svého bratra, zaslechla jsem ze skupinky přihlížejících: ‚Měla jsem paní Zázvorkovou  moc ráda, ale teď si to musím rozmyslet'," podotýká Libuše Kolářová.

Osobní vzpomínku na natáčení má i scenárista Karel Čabrádek. „U divadla, kde měli maskérnu a kostymérnu, jsem stál po natáčení s Vladimírem Menšíkem, se kterým jsme se znali z natáčení Markéty Lazarové a dalších asi tří filmů. Měl už toho za celý den dost. Mimochodem spát chodil do nemocnice, aby byl pod lékařským dohledem, kvůli značným zdravotním potížím. Humor ho ale neopustil ani v té únavě," vzpomíná Karel Čabrádek a pokračuje: „K divadlu přijel houslový virtuos Václav Hudeček se ženou Evou, uctivě Vladimíra pozdravil, protože se dosud neznali, a pozval Menšíka na večerní koncert. Ten se stejně zdvořile omluvil a přátelsky tykaje řekl houslistovi: ‚Víš, Vašku, ono to bude i lepší. Já sám vím, jaký je to pocit, když je v sále někdo, kdo to umí stejně dobře, jaký jsou to potom pro toho, co je na tom  pódiu, nervy'. Prostě Menšík… A Hudeček to bral samozřejmě jako inteligentní poklonu a velmi ho to pobavilo," dodal Karel Čabrádek.

Dostat Vladimíra Menšíka do filmu nebyl podle Františka Filipa žádný problém. „My jsme byli vrstevníci a zažili jsme toho spolu už hodně. Vůbec výběr herců byl nasnadě. Roli Kaliny napsal Jiří Hubač Karlu Högerovi na míru a Menšík se nám do role také hodil," vzpomíná režisér.

František Filip uvažoval i o dalším natáčení v Písku. „Samozřejmě mě to lákalo. Chtěl jsem se vrátit do rodného města, ale zase jsem nechtěl, aby někdo říkal, že Písek protěžuji. Například Zralé maliny od Jiřího Hubače byly na Písek jako dělané. Nakonec jsme se rozhodli pro Telč a bylo to tak asi dobře. Obávám se také, že v Písku bych se už opakoval," říká František Filip.

Lístek do památníku zůstává jeho filmařskému srdci blízko. „Je pravda, že jsem toho natočil opravdu hodně. Ale je to město mého mládí, takže je  pochopitelné, že ten film mám rád," dodal režisér.