Jeho dílo je neodmyslitelně spjato i s prvními kroky vzniku československé armády samostatné ČSR. Potvrzuje to i kniha Břetislav Benda – sochař republiky, kterou vydal Vojenský historický ústav Praha za odborné spolupráce synů a vnuka Břetislava Bendy a výtvarného kritika Jiřího T. Kotalíka.
Břetislav Benda se narodil do rodiny řídícího učitele a byl vychován podle tradičních morálních zásad té doby, ale rovněž ve vlasteneckém duchu, což výrazně ovlivnilo jeho tvorbu. Na doporučení jeho učitele na měšťanské škole ve Strakonicích (toto město mu v roce 1967 udělilo čestné občanství. Je zde umístěna socha F. L. Čelakovského) ho rodiče poslali studovat to tehdy slavné c. k. odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích. Právě zde si osvojil základy řemesla a získal celoživotní vztah ke kameni. Na pražskou akademii výtvarných umění byl v roce 1915 přijat do ateliéru Josefa Václava Myslbeka. Musel však narukovat a průstřel obou rukou mu sice umožnil opustit italskou frontu, ale zároveň ohrozil jeho kariéru sochaře. Zůstaly mu trvalé následky, přesto pokračoval ve studiu. V Myslbekově ateliéru se zařadil mezi slavné představitele dvou generací českých sochařů, jakými byli například Stanislav Sucharda, Otakar Španiel, Karel Pokorný či Jan Štursa, který po odchodu Myslbeka vedl ateliér na akademii.

Už ve škole se Benda projevil jako velmi talentovaný žák, pomáhal při realizaci monumentálních děl svých učitelů a získával semestrální školní ceny. Významným krokem v jeho kariéře bylo v roce 1923 členství v prestižním spolku Mánes.

Tehdy již uznávaný sochař Benda dostával zakázky na sochařskou výzdobu budov institucí nově vzniklé republiky. Získal například zakázku na monumentální výzdobu budovy ministerstva národní obrany. Obce si u něj zadávaly sochy pro pomníky padlým ve Velké válce, o jeho plastiky se zajímaly i soukromé osobnosti. Podmínky pro tvorbu i velkých soch měl Benda v novém domě na pražské Ořechovce. Před druhou světovou válkou byl symbolicky jednou z jeho posledních soch prezident Edvard Beneš.

Výlučné místo v Bendově válečné tvorbě zaujímá socha Vítězství u Stalingradu, kterou po válce věnoval tomuto městu na Volze. Připomeňme ještě pomníky s tématikou Českého národního povstání a pomníky připomínající poslední dny války v Bernarticích a na pražské Pankráci. Kromě sochy E. Beneše byl Benda také autorem soch dalších prezidentů. Socha T. G. Masaryka byla vytvořena pro město Brandýs nad Labem. V Písku stála do roku 1989 socha Klementa Gottwalda. Originál této bronzové sochy byl v devadesátých letech roztaven. Kopie písecké sochy byla umístěna v Příbrami a letos v září ji toto město darovalo do sbírek Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou.

Nedílnou součástí sochařovy tvorby jsou portréty významných osobností politického a kulturního života, jako byli ministr financí Alois Rašín, kancléř Přemysl Šámal, předseda Senátu František Soukup, generál Alois Eliáš, básník Jaroslav Seifert. operní pěvkyně Marie Podvalová nebo herečka Olga Scheinflugová, Břetislav Benda bývá označován nejen jako sochař republiky, ale také jako sochař ženského těla. „Sám o tom napsal: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo a především ženské. Je to pro sochaře nevyčerpatelný námět."

Kniha Břetislav Benda – sochař republiky obsahuje také rozsáhlou obrazovou přílohu s množstvím fotografií jeho děl.