Srnec Jeníček si hraje se psy, kousek od nich je voliéra, kde poletuje „mluvící" straka Káča. V záchranné stanici živočichů ve Vlksicích, kterou provozuje čtyřiatřicetiletá Věra Hronová z Přeštěnice, najdeme ale i ochočenou domácí prasnici, která vozí děti na hřbetě, nebo dva ježky.

Věra Hronová by neměnila. „Dává mi to naprosté uspokojení. Vzhledem k tomu, že se zvířaty pracuji celý život a chtěla jsem to dělat, tak k tomu není asi co dodat," říká.

Stanici vybudovala a stále ještě buduje svépomocí. Uvědomuje si, že je k místu takříkajíc přivázaná. Odjet na čtrnáct dní na dovolenou na Kanáry, tak nepřichází v úvahu. „To bych ani nechtěla. Takto jsem spokojená," říká přesvědčivě, zatímco krmí straku.
Ta pochází z Makova, ze záchranné stanice z Nové Vsi u Čížové. „Straka je ochočená a bude tu trvale. Nyní ji pouštíme jen na chvíli navečer, létá po vsi a krade lidem vše, co může," vysvětluje Věra Hronová. Místní obyvatelé tak třeba přišli o klíče, sama Věra Hronová o mobil.

Kromě straky je tu i srnec a dva ježci. „Měla jsem tady kachnu, ale ta už je vyléčená a zpátky v přírodě," poznamenává Věra Hronová. Ve stanici najdeme, byť tam oficiálně nepatří, i kozy, prasnici, psouny prériové a psy. Ti doplňují zvířecí „smečku" Věry Hronové.

Ochočený srneček, který ve Vlksicích je, pochází také z Makova.  „Lidé ho našli v lese. Letos zvířat, která sebrali v lese, bylo strašně moc," zdůrazňuje a připomíná, že rozhodně neznamená, že když je srnče osamocené, že je trvale opuštěné.

Spolupráce s Makovem je pro ni velmi důležitá. „Vedoucí Libor Šejna mi dá vědět, když je nějaké zvíře poblíž, a já ho vyzvedávám. Pro něj je to i jednodušší. Nemusí, když to tak řeknu, pro každého vrabce až sem. Když je to v okolí, tak to i lidé mají blíž," vysvětluje.

Letos se do její stanice dostalo hodně ptáčat. „Tím, jak na jaře byly časté bouřky, hnízda spadala. Ptáčata mi vozili i z Makova, protože jich tam měli sami dost. Starala jsem se tady o stehlíky, kosy a rorýse. Všechny jsme vypustili," vypráví Věra Hronová, která provoz stanice zajišťuje převážně ze svých zdrojů.

Chová myši a červy. To ji živí. Myši a červy také využívá jako krmivo pro zvířata ve stanici. „Věrné přispěvatele a dárce zatím víceméně nemám. Ti, co mě znají, nebo kdo o stanici ví, tak nás občas podpoří," vysvětluje, jak shání sponzory.
Doplňuje, že je nejradši za krmivo. „Lidé, kteří přivezli ježky, nám dali konzervu. Nikdy se tu neztratí ani kočičí granule, protože s tím se dá nakrmit hodně zvířat," říká Věra Hronová, která je ve stanici prakticky od rána do večera. Přímo tam chová červy a myši, takže sem chodí i do práce.

Původně uvažovala o tom, že by stanici otevřela lidem. Nakonec od nápadu ustoupila. „Je s tím hrozně práce. Finančně to prostě není možné a za druhé mám tady ráda ten klid. Hlavně máme zvířata ochočená, Jeníček chodí za námi, Káču pouštíme. Máme to trochu jinak vedené, není to vyloženě tak, že bychom zvířata měli zavřená," vysvětluje a srneček Jeníček k nám přichází na metr. Vůbec se nebojí. Nás ani tří psů, kteří pobíhají okolo. „Fenka mi Jeníčka odchovala," ukazuje na starší fenu. „Začal za ní běhat jako za mámou a i by od ní cucal. Asi po dvou dnech, kdy jsem se s ním trápila, se chytil na flašku, kterou jsme dali k fence," popisuje.

Věra Hronová stanici založili před čtyřmi lety. Vyučila se chovatelem cizokrajných zvířat a například pracovala v pražské zoo. „Chtěla jsem dělat se zvířaty, doma chovám plazy a bylo mi to málo,"  vysvětluje, kdy ji napadlo, že vybuduje stanici. Ve Vlksicích si pronajala pozemky s budovou. Vesnici si nevybrala náhodou. Vyrůstala tu a žijí tu její rodiče. Z Přeštěnice to má do práce kousek, vlastně jen přes kopec.

Věra Hronová se díky stanici, jak vypráví s úsměvem, naučila například dojit kozy, které si také pořídila. „Měla jsem málo kozího mléka pro srnečka. Když už jsem ho odstavovala, byl schopný vypít pomalu dva litry denně. To je velká spotřeba," uzavírá svoje vyprávění Věra Hronová a naše exkurze končí vevnitř objektu, kde jsou ježci i myši.