Básník Josef Kostohryz.Básník Josef Kostohryz.Zdroj: Archiv obceRecitál věnovaný básníku Josefu Kostohryzovi se uskuteční v pátek 26. května od 18 hodin v křenovické hospodě U Hořejších. Součástí akce bude výstava o životě a tvorbě básníka. Jeho verše a prózu přednesou sestry Bendovy - Milada Jiroušková, Eva Musilová a Olga Kolísková. Recitál doprovodí písněmi sbor Fluidum z Písku pod vedením Dariny Havlínové.

Výstavu o Josefu Kostohryzovi, básníku z Křenovic a Bojenic, připravilo před deseti lety také Prácheňské muzeum v Písku. Výstavu tehdy dala dohromady pracovnice muzea Věra Matoušová ve spolupráci s vdovou po básníku, Marií Kostohryzovou. Materiály z výstavy poté byly věnované Křenovicím, rodišti Josefa Kostohryze, aby i v budoucnosti mohly připomínat jeho osudy.

Loňská muzejní noc byla keltská.
Prácheňské muzeum v pátek zaplaví květiny - živé, z papíru, skla, texti

Život a dílo básníka pro Deník připomněla Olga Kolísková, kronikářka Křenovic a jedna z pořadatelů pátečního recitálu: „Josef Kostohryz se narodil na Boží hod vánoční, 25. 12. 1907 v Křenovicích č. 65. Rodina Kostohryzů sice žila v Bojenicích, ale Josefova těhotná matka nesla na Boží hod vánočky své matce Barboře Keřkové do Křenovic. Na cestě Barboru přepadly porodní bolesti, a tak se malý Josef narodil v Křenovicích. K oběma vesnicím měl velice silný vztah. V Křenovicích se narodil a jistý čas zde žil u své babičky Barbory. Rodina Kostohryzových však žila na statku v Bojenicích č. 4.

Josef Kostohryz byl velice chytré a nadané dítě. Vystudoval reálnou školu v Praze a posléze složil státní zkoušky z češtiny, latiny, francouzštiny a pedagogiky. V mladém věku byl lektorem češtiny v Itálii (1934-1936), působil jako profesor na gymnáziu v Praze na Smíchově a v Českých Budějovicích. Koncem války se skrýval před gestapem, nějaký čas žil i v utajení na Ovčíně poblíž Křenovic a Bojenic. V letech 1945-1949 zastával pozici vedoucího oddělení Přehledu tisku na Ministerstvu vnitra. Překládal z francouzštiny, italštiny, španělštiny, portugalštiny a polštiny. Vedle toho psal svou vlastní poezii a prózu.

Písecké mažoretky nezaváhaly a z Mistrovství ČR si odvezly medaile.
Písecké mažoretky nezaváhaly a z Mistrovství ČR si odvezly medaile

Na podzim 1949 připravil Memorandum českých spisovatelů o stavu kultury a poslal jej papeži Piu XII, De Gasperimu, prezidentu Trumanovi a W. Churchilovi. 8. května 1951 byl zatčen a v roce 1952 odsouzen státním soudem na doživotí v politickém procesu „Zelená internacionála“. Byl podmínečně propuštěn 22. 11. 1963. Od srpna 1968 nesměl veřejně publikovat. Své rehabilitace v roce 1990 se nedožil, zemřel 24. 5. 1987 v Praze. Rok před jeho smrtí jej jeden mladý student požádal o rozhovor. Josef Kostohryz mu odpověděl: „Mladíku proč to chcete, nikdo mě nečte a nikdo mě nezná, jsem zapomenut“. Josef Kostohryz byl v roce 1990 „Zapomenutý básník“. Nestal se jím natrvalo díky jeho druhé manželce Marii Kostohryzové, která velkou část svého života věnovala popularizaci jeho díla a napsala o básníkovi knihu Polární záře nad pastvištěm.

Rodná obec Křenovice se také snaží, aby jeho jméno nebylo zapomenuto. Na jeho rodném domě je pomníček s připomínkou jeho narození. Obec pořádá občasné akce na téma Josef Kostohryz. Květnový recitál z jeho díla a výstava mapující jeho život přispívá k tomu, aby básník nebyl zapomenut."