Velkého uznání se dostalo projektantům a stavitelům Podolského mostu, který překlenul vltavské údolí na důležité spojnici z Písku na Tábor.

Projekt tohoto mostu získal na architektonické výstavě v Paříži v roce 1937 zlatou medaili a byl nazván Krásný most Evropy. Začal se stavět v roce 1938 a dokončen byl před 135 lety v září roku 1942. Velké množství údajů, dobových dokumentů a fotografií najdou návštěvníci na výstavě v Prácheňském muzeu v Písku otevřené do 1. října.

Výstavu připravilo Muzeum silnic ve Vikýřovicích. Má název Brána do nebes, jak se mostu začalo říkat už v době jeho výstavby. Podolský most byl jedním z mála, který se stavěl a dostavěl ve válečných letech. Pracovalo se nepřetržitě, jen o Vánocích byla desetidenní přestávka. Nedocházelo zde k technickým komplikacím, ale chyběli dělníci. Jen dvakrát došlo ke krátkému zastavení prací.

„Poprvé to bylo v roce 1938 při mobilizaci. Podruhé v roce 1941, když velká část dělníků byla nasazena na práce v Německu. Naštěstí vypomohly sousední Strakonice,“ připomněl z historie mostu kurátor výstavy Jan Kouba.

Expozice připomíná také historii původního řetězového mostu z roku 1848, který na Podolsku stál souběžně se svým nástupcem osmnáct let. Před napouštěním orlického jezera byla tato národní kulturní památka rozebrána a v roce 1975 znovu postavena na Lužnici u obce Stádlec na Táborsku.

Podolský most je 510 metrů dlouhý, největší z oblouků má rozpětí 150 m. Most je široký pouze 8,5 metru, z toho je 6,5 metru vozovka. Ředitelství silnic a dálnic připravuje celkovou rekonstrukci mostu,
s rozšířením vozovky nesouhlasí památkáři.