Autorovi jsme při té příležitosti položili několik otázek.

Co vás inspirovalo k napsání knihy o Králi Šumavy a Písku?

Pamatuji se, jak jsem jako malý kluk viděl v televizi film Karla Kachyni Král Šumavy. Byl jsem nadšený a chvíli fandil lstivým špionům, kteří přecházeli státní hranici a chvíli bdělým pohraničníkům, kteří je neúnavně pronásledovali. Otec, který film sledoval se mnou, mě však upozornil, že je to sice dobře natočený film, ale všechno bylo jinak. Dozvěděl jsem se, že Králem Šumavy byl Josef Hasil, který měl velice dobré kontakty i v Písku a spolupracoval tu mezi lety 1949-1951 s řadou lidí, kteří si spolupráci odseděli na dlouhá léta v kriminále. Otec některé znal a tak se z jejich vyprávění řadu věcí dozvěděl.
To bylo moje první seznámení s Josefem Hasilem – Králem Šumavy.

Z čeho jste vycházel při psaní knihy o písecké skupině spolupracující s Josefem Hasilem?

V roce 2015 se mi dostaly do rukou autentické vzpomínky bývalého píseckého autodopravce Jana Kužvarta, který se spolu s dalšími lidmi nesmířil s režimem nastoleným po únoru 1948. Tyto vzpomínky s ním sepisoval v 70. letech minulého století kamarád. Při jejich pročítání jsem se vrátil o několik desetiletí zpátky. Začínají v Písku po osvobození roku 1945.
Bylo zajímavé na osudu jedné postavy vysledovat, jaká byla doba a jak ji prožíval obyčejný člověk, který chtěl jenom samostatně a svobodně pracovat a žít. Tu část, která se týkala spolupráce s Josefem Hasilem jsem zpracovával na základě dochovaných archivních materiálů. Bylo třeba pročíst a zpracovat stovky stran protokolů a zápisů především z Archivu bezpečnostních složek, ale i Státního archivu v Třeboni nebo archivu v Písku. Některé informace mi poskytli i pracovníci Vojenského historického ústavu.



Co jste se dozvěděl z archivních materiálů?

Materiály jsem pročítal, třídil a ověřoval. Dozvěděl jsem se, že zde byla řada lidí, kteří se nesmířili s událostmi po únoru 1948 a snažili se nějakým způsobem aktivně vystupovat proti novému režimu.

V Písku byla ihned aktivní jednak skupina kolem píseckého obchodníka Bohumila Supa a o něco později druhá skupina spolupracující s Josefem Hasilem. Tyto skupiny se postupně přes osobu Josefa Hasila spojily. Díky Josefu Hasilovi byli všichni účastníci informováni o dění na západ od železné opony a přes něj zase zasílali na Západ informace o situaci v Československu. Věřili, že se nově nastolený tzv. lidově demokratický režim neudrží a oni svou činností přispějí k jeho pádu.

V knize je popsána osudová přestřelka nedaleko Soumarského mostu, zastřelení bratra Josefa Hasila – Bohumila, převod vojenského kněze přes hranice, který vyjednala s Josefem Hasilem písecká skupina, vysílání zpráv vysílačkou z Boubína a dalších míst. Kromě dění kolem Krále Šumavy jsou v knize zpracovány také další události na Písecku, které odrážejí atmosféru tehdejší doby – organizování útěku poslance Uhlíře z písecké nemocnice, útok na OV KSČ v Milevsku, přestřelka v Držově a řada dalších

Kde konkrétně se Josef Hasil ukrýval v Písku?

Josef Hasil se ukrýval v říjnu 1951 dva týdny i v Písku. Město dobře znal, měl tady provdané sestry. Sem ho přivezl 16. října bývalý písecký autodopravce Jan Kužvart ke svému kamarádovi Karlu Malířskému do penzionu U Malířských. Ten pro něj zajistil úkryt na nedaleké chatě na Živci.

Z bezpečnostních důvodů však musel být Josef Hasil později převezen do dalšího úkrytu, chaty u řeky Otavy nedaleko Borečnice. Byl tam spolu se svým kolegou Antonínem Vítkem a scházel se zde se svými píseckými spolupracovníky.

Jak činnost celé písecké skupiny dopadla?

Zatčením odbojové skupiny klatovských skautů v roce 1951 se vyšetřovatelé StB postupně dostávali až k písecké skupině. Na konci prosince 1951 bylo v Písku zatčeno několik desítek lidí a další na Prachaticku Vimpersku. To byla první vlna zatýkání. Druhá vlna proběhla v srpnu 1952. Další osud po zatčení jsem sledoval na postavě Jana Kužvarta a jeho vzpomínek. Je až neuvěřitelné co museli tito lidé prožít, klid neměli od bezpečnostních složek až do konce svého života.

Děj knihy je tak kombinací autentických životních vzpomínek jednoho z účastníků spolupráce s Josefem Hasilem v konfrontaci dalších účastníků a jejich činnosti na pozadí historické doby a archivních materiálů, které příběh doplňují.

Navštívil jste také některá místa s příběhem spojená?

Během uplynulých dvou let jsem strávil na Šumavě, zvláště v okolí Českých Žlebů každou volnou chvíli. Prošel jsem si i některé trasy zanesené v archivech a to jak v létě, tak i v zimě. Zkusil jsem si projít trasu přechodu přes hranice i v noci a musím říci, že cesta za svobodou přes tzv. železnou oponu musela být značně vyčerpávající, a to jak fyzicky tak i psychicky. Jsem velice rád, že pojem železná opona existuje už jenom v učebnicích dějepisu a ne ve skutečnosti.