„Písek je přímo stvořen pro filmování. Město jsem znal ze svých studentských let. Měl jsem tu maturitní ples a do divadla jsme jezdili hrát, když jsem byl na filmové škole," říká režisér filmu Návraty Václav Matějka, který pochází z Katovic u Strakonic.

„Písek je ve filmu takzvaně prodaný," říká architekt Jindřich Goetz, který na snímku pracoval. Hlavní hrdina, vnitřně rozervaný, Petr Čepek, který kdysi napsal úspěšnou knihu a nyní se mu nedaří na úspěch navázat, prodává v knihkupectví na Velkém náměstí, chodí na zkoušky ochotníků do místního divadla a městem několikrát projíždí autem. K vidění jsou záběry Kamenného mostu, Otavy, obchodů na Velkém náměstí a dalších míst.

Návraty (1972)
Václav Matějka se ve svých prvních filmech snažil zkoumat protikladné lidské povahy, s větší či menší urputností hledající své štěstí. V tomto filmu se dotýká sebenaplnění u lidí, kteří přesáhli třicítku a mají pocit, že život jim uniká mezi prsty. Krize rodinné soudržnosti i morálních hodnot se tu však ozývá dosti tezovitě. Dějová zápletka je vystavěna na kontrastu životních osudů dvou kdysi si blízkých lidí, nyní rozvedených manželů. Zatímco ona, povoláním zdravotní sestra, se lépe adaptuje, on, nespolehlivý a věčně improvizující, marně hledá svůj záchytný bod, dokonce se pokouší vrátit se k bývalé ženě…

Režie a scénář
: Václav Matějka

Hrají: Jana Gýrová (Tereza), Petr Čepek (Slávek), Tomáš Muchka (Michal), Jarmila Krulišová (Slávkova matka), Rudolf Jelínek (houslař František Jelínek), Josef Somr (Pavel Kuneš), Jana Dítětová (Mája Kunešová), Bohuš Záhorský (MUDr. Ladman), Zuzana Kocúriková (Máša), Jan Vostrčil (Tonda Havel), Josef Šebánek (Josef, bratr Tondy Havla), Václav Mareš (Slávkův bratr Petr), Jan Přeučil (ochotník Pavlíček) Kamera: Andrej Barla
Hudba: Luboš Fišer
Výprava-architekt: Jindřich Goetz

„Ve filmu jedou hrdinové na vesnickou chalupu. Ve scéně u stolu je ale za Petrem Čepkem krásně vidět zásuvka. Tu jsme nakonec dali pryč,“ říká Hana Šípová.Samotný vznik filmu nebyl podle režiséra vůbec jednoduchý. „Měli jsme velké problémy se scénářem, který jsme museli snad osmkrát přepisovat, některé scény jsme museli točit znova," popisuje trable, které přinášela tuhá komunistická normalizace začátku sedmdesátých let ve filmu, režisér Václav Matějka. Ten velmi rád vzpomíná na spolupráci s hereckými hvězdami. „S Bohušem Záhorským, který hrál doktora, i s Petrem Čepkem byla moc pěkná spolupráce," říká režisér.

Diváka filmu, který bohužel české televize do programové nabídky vůbec nezařazují, zaujmou i na tehdejší dobu netradiční záběry.

„Natáčení bylo zvláštní tím, jak hodně se točilo v pohybu. V Československu to rozhodně nebylo v té době tolik rozšířené. Díky pohybu se pak povedlo zobrazit krajinu i město s velkou silou a intenzitou," podotýká kameraman Andrej Barla.

Kde se natáčely interiéry bytu Petra Čepka a Jany Gýrové si architekt Jindřich Goetz nevybavuje. „Nemůžu si vzpomenout, kde se to natáčelo, zřejmě to bylo v ateliéru," říká Jindřich Goetz. To potvrzuje i kameraman Andrej Barla. „To se architektovi povedlo tak dobře postavit, že to nebylo od reálného vůbec poznat," podotýká.

Velmi dobře si ale Jindřich Goetz vybavuje, kde se natáčela scéna opileckého dialogu mezi Petrem Čepkem a Josefem Somrem. „Měli jsme vytipovanou chalupu nedaleko Ždáru u Protivína. Nakonec jsme dali přednost téhle, která je o kousek dál," vypráví Jindřich Goetz u nealkoholického piva za stejným stolem ve stejné místnosti jako ve filmu seděli hlavní protagonisté. Chalupa patří jeho sousedům Jaromírovi a Haně Šípovým. Těm bylo v době natáčení osmnáct let.

Stejný stůl jako před 41 lety stojí i dnes v chalupě Jaromíra a Hany Šípových. „Na stěně v době natáčení visely stejné obrazy s náboženskými motivy a kříž, jako tam máme dnes, ale to se filmařům nezamlouvalo, tak je vyměnili za talíře,“ podotýká Hana Šípo

„Já jsem se bohužel filmování neúčastnila. Byl tu pouze manžel, kterému jsme ve škole všichni záviděli, že může být u natáčení a ještě mu za to platí," vzpomíná Hana Šípová. Návraty viděla před jedenačtyřiceti lety v kině. „Tenkrát jsme to hltali, podobné filmy s dobrým obsazením a ještě z Písku vůbec nebyly. Mám takový pocit, že jsme na tom tehdy byli dokonce v letním kině, což byl zrovna velký hit. Pamatuji se, že na chalupě jsme někdy po natáčení dělali mejdan a na půdě jsme objevili po filmařích šminky a další líčení. Bylo nás tam pět holek, takže jsme se na tom dost vyřádily," směje se Hana Šípová.

Ve filmu je i několik scén z píseckého divadla, kde ochotníci, mezi kterými byl například Jan Přeučil, nacvičují hru Ivanov. „Na film nebyly skoro žádné peníze, takže jsme dělali velmi jednoduché kulisy, což se týkalo třeba scén v divadle, kde se na bílou látku namalovali černé pruhy jako větve stromů," vzpomíná architekt Jindřich Goetz.

Kameraman seděl v kufru auta

Filmaři používali ta tehdejší dobu v Československu netradiční technická řešení. Dnes už sedají do kufru auta s kamerou i studenti filmových škol. V roce 1972 šlo ale v Československu o výjimku. V kufru seděl Andrej Barla, kameraman, který měl za sebou spolupráci s Otakarem Vávrou na Romanci pro křídlovku a později natočil například seriál Cirkus Humberto.

„Neměli jsme žádné speciálně upravené auto. Byla to klasická škodovka se zavazadlovým prostorem vpředu, která měla odmontované víko kufru. V tom jsem seděl já s kamerou. Musel jsem sedět nízko, aby se nenarušilo těžiště auta a Petr Čepek (vlevo) přese mě i trochu viděl na cestu. Auto patřilo místnímu policistovi, který ho taky v dalších záběrech na krajinu (vpravo) řídil. Díky tomu jsme unikli i pozornosti jeho kolegů, protože měl všechno zařízené," vzpomíná kameraman Andrej Barla.