Málokdo se svěří médiím se svým zážitkem s nocováním na záchytce. O to cennější je vtipný příběh muže, který sice chce zůstat v anonymitě, ale o svůj příběh se podělil. Před lety se na Silvestra rozhodl už odpoledne, že si v nedalekém secondhandu vypůjčí oblečení, aby parta, se kterou slavil mohla sehrávat pro pobavení silvestrovské divadelní scénky. Nerozumná výprava prý skončila honičkou s policisty. Mladík byl nakonec ve zdraví odvezený právě na českobudějovickou Protialkoholní záchytnou stanici, kde prý už kolem deváté večerní vystřízlivěl. Až do rána ale pak musel poslouchat výkřiky opilých souputníků ze sousedních cel.

I letos o Štědrém večeru bylo na záchytce téměř plno. „Ale letos to byli jen naší staří známí. Máme řadu pravidelných klientů, kteří nemají domov a pijí. K nám, obzvlášť v zimě, chodívají nocovat často i několikrát za týden,“ prozradila staniční sestra Drahomíra Procházková. Do cely na záchytce se prý člověk dostane poměrně snadno. „Stačí, abyste se při popíjení ve městě zranila třeba při uklouznutí na chodníku a odvezla vás záchranka. V nemocnici pacienta ošetří a pokud je opilý, může se dostat i k nám. I my jsme zdravotnické zařízení. Naším úkolem je dohlédnout, aby se vám pod vlivem alkoholu nebo drog nic nestalo,“ dodává zdravotnice.

Staniční sestra Drahomíra Procházková prozradila Deníku trochu víc o životě na záchytce v krátrkém rozhovoru.

Jací jsou obvyklí klienti, o které se na záchytce staráte?

Jsou lidé, kteří jsou agresivní i bez alkoholu a pití jim to ještě umocní. Pak jsou lidé klidní, ale pod vlivem alkoholu nebo i jiných drog se stanou agresivními. A pak tu jsou naši stálí klienti, kteří propadli závislosti tak, že často leží na ulici a policie, když vidí, že nejsou v pořádku, tak je dovezou sem. Někteří z nich nás využívají jako místo, kde se můžou zadarmo vyspat. 1200 korun, které má každý, kdo u nás nocuje, zaplatit, lidé na okraji společnosti neplatí a peníze jsou od nich těžko vymahatelné. Samozřejmě, že se sem dostanou i lidé, pro které je to velké překvapení, že se jim něco takového stalo a ráno se diví, co vyváděli a omlouvají se. Takových je ale minimum.

Ti se pak asi i bojí, kdo všechno se může o jejich prohřešku dozvědět?

No, my to nikam nehlásíme, je to samozřejmě jejich věc. A ani si nemyslím, že přespat u nás je nějaká obrovská ostuda. Takovým, co se ráno diví a je to skutečně pro ně ojedinělý zážitek, vždycky říkám, že je dobře, že se jim hlavně nestalo nic horšího.

Stává se to často i ženám?

Ano, i žen nám sem přijde dost. A některé bývají opilejší, než mužští. Ale my tu nikoho nesoudíme. Nemůžeme vědět, jaké má problémy a proč se opil. I když je jasné, že alkohol ani droga nikdy žádný problém nevyřeší. A nebývají to jen ženy, které jsou bez domova. Setkáváme se i s relativně kultivovanými ženami, které pitím řeší nějakou životní situaci.

A děti nebo mladiství?

Bohužel i ti se k nám dostanou. Musí být nejdříve vyšetřeni na dětském oddělení v nemocnici. My pro ně máme zvláštní pokoj a jsme s nimi neustále a dohlížíme na to, aby se jim nic nestalo. Čas od času se u nás ocitne i krásná dívka, která se někde opila s partou, ale kamarádi se o ní nepostarali a nechali ji ležet někde opilou. Samozřejmě, že když si přijedou rodiče, tak dítě předá buď lékař nebo my rovnou jim. Ale někteří u nás také nocují. Pro některé si pak přijde policie nebo někdo ze sociálky.

Perou se tu s vámi klienti?

Perou. Někteří jsou hodně aresivní, ale od toho máme policii. My se s nimi samozřejmě nepereme. Někteří nás ráno obviňují, že jsme jim sebrali nějaké peníze nebo cennosti. Lékař při příjmu pacienta vyšetří, u toho asistuje policie, svlečou se, omyjí a uloží na lůžko. Při tom všem tu máme policisty. Někdo je agresivní, i když je střízlivý.

Čas od času je z vašich oken slyšet křik…

To je pravda. To je pro naše pracovníky velmi psychicky náročné. Křik, vyhrožování, nadávání, volání o pomoc. Postele a všechno na celách musí být přišroubované. Okna do ulice často otevřít musíme, protože je potřeba často větrat zápach. Je to náročné.