Pracujete i v Písku. Jaký k tomuto městu a jeho obyvatelům máte vztah?
Narodila jsem se v Pardubicích, kde jsem odmala (co si pamatuji) sportovala, věnovala jsem se rychlostní kanoistice. Protože jsem byla v tomto sportu úspěšná, byla jsem v reprezentaci, a tak situace vyžadovala jít do tehdejšího Střediska vrcholového sportu, které bylo v Praze. Tam jsem prožila patnáct let.

Pak mě vedla cesta do jižních Čech za přítelem, později manželem. Takže nyní to je třináct let, kdy žiji v malé obci u Strakonic, ale dojíždím do Písku za svou prací – za svými klienty. Díky skutečnosti, že pracuji i ve fitness klubu, kudy prošlo za tuto dobu mnoho klientů, jsem měla možnost mnohé poznat a s některými navázat i přátelství.

Písek jako město mi přirostlo k srdci. Velice často a ráda chodím pěšky přes Kamenný most do centra. Většinou potkám nějaké známé, tak se tu už cítím jako doma.

Jste sportovkyně tělem i duší, jste mistryně světa v dračích lodích. Jaká byla cesta za tímto vítězstvím?
Jak už jsem zmínila, sportuji od dětství, vystřídala jsem různé sporty, ale rychlostní kanoistika u mě zvítězila. Vlastně si neumím představit život bez sportu. V posledních letech se spíše objevuji na závodech dračích lodí, ale ještě předloni jsem se rozhodla zúčastnit se světových her pro seniory na rychlostním kajaku. Přivezla jsem si pár medailí a tím si potvrdila, že jsem stále na slušné úrovni.

Protože mám čtyři děti, tak jsem vždy byla nucena na čas polevit, ale vždy jsem se snažila vracet k nějaké sportovní aktivitě co nejdříve. Takže závody na dračích lodích jsou pouze pokračováním toho, čemu jsem se věnovala od mládí. Samozřejmě, že stále čerpám z mnohaletých zkušeností a z toho, že bylo tělo – můj organizmus – zvyklé mnoho let vrcholově trénovat.

Používáte při své práci Dornovu metodu, metodu SMS, reflexní terapii, snažíte se naučit své klienty samostatně cvičit, aby neměli problémy s páteří, např. si umíte poradit i s takovým problémem, jako je vyhřezlá ploténka. Je to tak?
Svou práci jsem začínala jako fitness trenérka. Stále častěji jsem se setkávala s klienty, kteří měli nějaký pohybový problém, svou bolavou partii. Proto jsem se začala směrovat na cvičení se zdravotním zaměřením. Vlastně jsem se nechala vést potřebami klientů a prohloubila si znalosti o různé metody, které přímo a rychle řeší konkrétní problémy. Pak už jenom záleží na každém, aby pochopil, že tělo bylo stvořeno k pohybu a aby se každý naučil vnímat signály, které nám tělo vysílá a uměl správně zareagovat.

O to se snažím při svých terapiích, ukázat každému cestu. Že například ta vyhřezlá ploténka není proto, že se špatně předklonil, ale protože řadu let přetěžoval svůj pohybový aparát, a to nejenom špatným držením těla, ale i způsobem života.

A setkáváte se u klientů většinou se zodpovědným a aktivním přístupem ke svému tělu nebo naopak?
Přístup klientů je různý. Starší lidé většinou neradi mění své zažité stereotypy a raději se nechávají nekonečně léčit. Samozřejmě, že jsou i výjimky. Pak se rozčilují, proč jim to někdo neřekl už dříve. Ten, kdo se naučí cvičit pravidelně každý den chvilku, pozná, jak stačí málo a mnoho jejich problémů si vyřeší sami, a tím se udržují v dobré kondici i náladě.

Je po Vánocích, mají lidé větší snahu uvolnit svá bolavá těla? Stejně jako se nyní plní sály tělocvičen, jak si všichni plní svá novoroční předsevzetí?
Ano, pravidelně začátkem roku se fitness centra naplní. Většinou tato předsevzetí vydrží krátce a během února je zase návštěvnost v normálu. Určitě rozumnější rozhodnutí je si vzít na pomoc odborníka.

Dnes už každý fitness trenér pomůže i s jídelníčkem a hlavně nastaví tréninky a případně i jídelníček každému na míru, dle jeho požadavků a potřeb. Tím je větší pravděpodobnost, že vydrží ve svém předsevzetí a bude mít žádané výsledky.

Sama máte čtyři děti. Všechny sportují? Myslíte si, že by měla dnešní mládež více sportovat? Máte i s dětmi své zkušenosti?
Všechny děti jsem se svým manželem vedla ke sportu. Myslím si, že je důležité už co nejdříve dětem dávat různé podněty a příležitosti k pohybu. Nejlépe pak je sportovat s nimi a mít společné zážitky.

Moje snaha byla jim umožnit vyzkoušet si různé sporty a ty základní je naučit – atletika, plavání, kolo, brusle, lyže – běžky i sjezdovky. V dnešní době mají děti mnoho jiných možností, jak trávit volný čas. Už je jen na rodičích, aby na ně měli čas a chuť si s nimi zasportovat a být jim vzorem.

První dvě děti jsou už dospělé, sportovaly a dnes mají sport jako relax ve volných chvílích. Jedenáctiletá dcera začala studovat na víceletém gymnáziu a poté má skoro každý den trénink házené. Takže má náročný program a učí se tím plánovat volný čas, kterého má tak málo. A nejmladší dcera (8 let) se začala učit hrát na příčnou flétnu a už od svých pěti let se věnuje atletice.

Medailonek Zuzany Divišové: Narodila se v Pardubicích v roce 1964. Po maturitě na SEŠ odešla do Prahy do Střediska vrcholového sportu. Rychlostní kanoistiku dělá od 10 let. Největší úspěchy – finálová umístění na MS, nominace na OH v roce 1984 – Los Angeles. Před třinácti lety zamířila za svým budoucím manželem na Strakonicko. Na mateřské dovolené začala studovat Fitness Institut Tonus – PaeDR. Petra Tlapáka. A pak následovaly různé terapie zdravotního zaměření – Dornova metoda, SM systém a reflexní terapie. V posledních letech závodí i na dračích lodích – největší úspěch je zlatá a stříbrná medaile z MS klubových posádek v Číně – Hong Kongu v roce 2012. Má čtyři děti ve větším časovém odstupu. Od nejstarší dcery má tříletou vnučku a nejmladší dceři je osm let.

Zuzana Divišová předává štafetu Vítu Havlovi.