Věnujete se výrobě věnců a dekorací. Jak jste se k tomuto koníčku dostala?
Odmalička mě bavily ruční práce, ale ke svému koníčku jsem se dostala až se životem na vsi. Začala jsem si všímat, že tu a tam visí věneček na dveřích, a později, že to není jen o adventu. Tenkrát, zhruba před jedenácti lety, to nebylo ještě tolik rozšířené, jako je tomu dnes.

Nejenže se mi věnečky zalíbily, ale začala jsem také uvažovat nad tím, jak bych asi prázdný kroužek nazdobila já. A tak netrvalo dlouho a z nasbíraných travin, kvítků a obilí vznikl první věnec.

Jsem samouk a postupně jsem se učila, co který materiál obnáší, jak správně nasušit květiny, aby neztratily na kráse, že nemůžu umístit šiškový věnec tam, kde prší, protože se šišky zavřou a dekorace se znehodnotí, že nemůžu vázat drátem na polystyren, protože se přeřízne a podobně.

Pracujete především s přírodními materiály, jako jsou sušené květiny, větvičky či obilí. Sama si je pěstujete, nebo kde přírodniny získáváte?
Miluji květiny a mou inspirací je příroda, která mě fascinuje jak svou krutostí, tak jemností především, a proto pracuji hlavně s přírodními materiály, které jsou převážně z vlastní produkce.

Dříve mi stačilo nasušit pár kytiček, ale dnes už mi manžel nechává kousek z obilného pole, kde si seju len a mák. Bohužel se setkávám poslední roky také s tím, že nějaká "nenechavá ruka" sklidí makovice za mě a já pak nemám, co dát do vazeb.

Také si sama vážu korpusy ze sena či proutí do různých tvarů (srdce, podkova), ale základní slámové kruhy kupuji, protože jejich vazba je poměrně fyzicky náročná, obzvláště kruhů větších rozměrů.

Práce s přírodními materiály má také svá úskalí. Kromě celoročního shánění, pěstování, sbírání, sušení a skladování materiálu na věnce je to náročné také v tom smyslu, že mívám ruce popíchané do krve od osin a v zimě od chvojí, ulepené od smůly a popálené od tavné pistole.
Někdo by mohl říct, proč si tedy nevezmu rukavice, ale v rukavicích se mi špatně pracuje, protože nemám v rukách dostatečný cit, který k práci potřebuji.

Také musíme počítat s tím, že přírodní dekorace není navěky, obzvláště když ji dáme někam, kde na ni prší či svítí přímé slunce. Ale proč si neoživit dveře, vrata či stůl třeba každý měsíc?

Specializujete se na něco konkrétního?
Své činnosti se věnuji více než deset let a každý prázdný korpus je pro mě veliká výzva. Za svou dominantu nejvíc považuji dožínkové věnce a copy.

Tyto obilné věnce zdobí nejen obydlí, ale i různé dožínkové slavnosti.

Získala jste značku Prácheňsko regionální produkt. Kdy to bylo a co pro vás toto ocenění znamená? Změnilo to nějak vaši tvorbu?
Ano, v červnu 2011 jsem získala značku Prácheňsko regionální produkt. Nejvíce mi pomohla v oblasti propagace a reklamy.

Držíte se výroby věnců a dekorací, nebo zkoušíte i jiné rukodělné činnosti?
V současné době se také věnuji výrobě dekorativních glycerinových mýdel. Už dlouho jsem přemýšlela, že by to ještě něco chtělo a inspirace přišla zanedlouho z časopisu.

A opět jako samouk jsem se učila s mýdlovou hmotou zacházet, učila se, co dělat, aby se nedělaly v mýdle bublinky, co se stane, když se hmota převaří, jaké parfémy a silice jsou do mýdla nejvhodnější, čím mýdlo nabarvit a tak dále.

Začínala jsem s kilogramem mýdlové hmoty a čtyřmi formami. Dnes už mám pětadvacetikilové sudy hmoty, forem mám podstatně víc a ráda bych vyzkoušela i výrobu vlastních forem.

Doma neustále něco vymýšlím a vytvářím a zkouším (kreslení, mozaiku…), takže nevylučuji, že z toho do budoucna nevznikne nějaký další koníček či srdeční záležitost.

Kde můžeme vaše výrobky vidět a případně si je koupit? Navštěvujete například nějaké trhy a podobné akce?
Moje výrobky jsou k vidění i koupi na regionálních trzích převážně adventních či velikonočních či přímo formou prodeje ze dvora.
Na trhy nevyrážím tak často, jak bych chtěla, protože mám dvě malé děti a musím ještě skloubit péči o rodinu a pracovní záležitosti na rodinné farmě, kde chováme mléčný skot a pěstujeme obilí.