„Jestli si to dobře pamatuji, tohle už je čtvrtá velká povodeň, která od roku 1953 postihla můj rodný dům," připomněla Marie Reichlová a pokračovala. „Nejhorší byla ta před jedenácti lety, kdy voda byla až na půdě a do pokoje jsme mohli jen na lodi. Trvalo téměř dva roky, než se dům, ve kterém žije moje švagrová Erna Stružinská, dal trochu dohromady, a v roce 2009 se zase Blanice dostala daleko od svého koryta. V domě bylo kolem 70 centimetrů vody."

I když Marie Reichlová již léta žije s manželem Václavem v Písku, pro oba je likvidace následků povodně v putimském domku vždycky samozřejmostí. „Ještěže v Písku bydlíme poměrně vysoko na kopci. Kdyby už i tam se dostala voda, tak je konec světa," zažertoval i v této těžké chvíli Václav Reichl.
V putimském domku, kde voda v minulých dnech sahala do výšky 120 až 150 centimetrů, zůstaly včera už jen holé a hodně promočené zdi a podlahy. Zachránila se jen kožená sedačka, kterou se před velkou vodou podařilo vyndat na přístřešek. Jinak všechen nábytek a další vybavení skončilo v kontejnerech.

Sotva povodeň ustoupila, začala likvidace jejích následků. „Na pomoc přišli členové rodiny, ale ani tak bychom to nezvládli. Moc si proto vážíme pomoci desetičlenné skupiny píseckých dobrovolných hasičů vedených Lukášem Nebesem, která vyklízela nábytek. Při čištění a dezinfekci pomohla také děvčata z Českých Budějovice. Až zapojí elektřinu, zapneme vysoušeče. Práce je tady na měsíce," dodal Václav Reichl.