VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kázání kněze nemá být soudem nad světem

Písek -Biskup Církve československé husitské Filip Štojdl říká: Jakmile člověk přestane sám o sobě pochybovat, stává se z něj fanatik. To s vírou nemá nic společného.

8.7.2012
SDÍLEJ:

Sobotní ordinace a instalace nového plzeňského biskupa Filipa Štojdla v PískuFoto: Deník/Libuše Kolářová

O církevních hodnostářích má většina z nás představu, že jde u o lidi vyššího věku. Filip Štojdl z Písku tuto představu rozhodně nesplňuje. Když se letos v květnu stal biskupem plzeňské diecéze Církve československé husitské (CČSH), ještě mu nebylo sedmatřicet let.

Oba vaši rodiče jsou faráři CČSH. Bylo tedy samozřejmé, že jste zvolil dráhu duchovního, nebo jste jako kluk chtěl být něčím úplně jiným?

Když mi bylo asi tak deset, tak jsem se pevně rozhodl, že se stanu archeologem nebo kaskadérem. Obojí se mi vlastně nakonec povedlo. Snažím se odkrývat pod vrstvami strachu a beznaděje něco smysluplnějšího a mnohem krásnějšího, čemu my křesťané říkáme evangelium. A vzhledem k tomu, že farář si musí hodně věcí umět opravit sám, a já jsem řemeslně hodně nešikovný člověk, tak k té práci patří i hodně adrenalinu.

Pochyboval jste někdy o svém rozhodnutí stát se farářem?

Ale jistě že pochyboval, a to i potom, když jsem se jím stal. Jakmile člověk přestane sám o sobě pochybovat, stává se z něj fanatik. To s vírou nemá nic společného. Jsem hříšník, stejně jako každý jiný. Udělal jsem v životě hodně chyb. Od začátku své služby se držím jedné zásady, kterou mi vštěpoval jeden starý kněz: „Nesmíš chtít napravovat své chyby tak, že budeš napravovat druhé lidi. To je úkol pro Boha, tvůj úkol je lidem ukázat tu úžasnou radikální milost, kterou jim Bůh nabízí".

Jaká byla vaše příprava na duchovní službu? Myslíte si, že rozhodnutí mladých mužů stát se duchovním může ovlivnit i skutečnost, že katoličtí kněží nemohou uzavírat manželství a mít rodinu?

Vystudoval jsem Husitskou teologickou fakultu v Praze, dva semestry jsem strávil na univerzitě v Heidelbergu. V církvi jsem vyrůstal a učil se od těch starších, zkušenějších. Nicméně ani to nestačí k tomu, abyste se mohla připravit na duchovní službu. To je cesta na celý život a duchovně sloužit je potřeba neustále. V badatelně se jen těžko setkáte se skutečným životem. Nikdy se nepřipravíte na to, že vám v náruči umře člověk, že se budete snažit rozveselit dítě nemocné rakovinou, nikdy se nepřipravíte na to, abyste utěšila pláč člověka, který právě ztratil blízkého. Nedá se připravit na to, že poradíte ženě, kterou opustil její manžel. To všechno s sebou přináší kněžská služba. Celibát s tím nemá co dělat.

Mám mnoho kamarádů, kteří své kněžství přijali v římskokatolické církvi. Jsou to fajn lidi a na rozdíl ode mě mají mnohem více času k tomu, aby se věnovali lidem. Na druhou stranu jim trochu uniká reálný život a v oblastech vztahů je pár věcí, kterým prostě nerozumí. Ale kolik je lidí, tolik je různých darů, kterými mohou sloužit.

Myslím, že celibát je spíše výborné mediální téma. Hodně věcí dnes soudíme jen sexuálním pohledem. Podívejte se na gaye a lesby. I oni jsou takto nahlíženi. Každý si je představuje hned v posteli, ale málokdo si dokáže představit, že stejně jako ostatní hledají ve vztahu přátelství, důvěru, oporu, naslouchání, přijímání jeden druhého. Ale abych neutíkal od tématu.

Celibát jistě zůstane zachován například v řeholních společenstvích. Stejně jak tomu je i v jiných náboženských tradicích, například v buddhismu. Naše církev nikdy celibát nezrušila. Pouze jej zdobrovolnila. Jestli jej někdo cítí jako svou životní cestu, pak mu nikdo nemůže nic nařizovat. Podobné diskuse se samozřejmě vedou i v římskokatolické církvi. Na druhé straně otázka celibátu rozhodně přímo nesouvisí s pedofilními skandály, které zasáhly především tradiční církve v Evropě a USA. Pedofilie zasahuje samozřejmě celý segment společnosti a mezi pedofily je mnoho učitelů, lékařů i dalších lidí, kteří jsou ženatí.

Kam jste po skončení fakulty nastoupil jako farář a jaké vzpomínky máte na svou první mši? Měl jste trému?

V červenci 1998 jsem byl vysvěcen na jáhna v Náboženské obci v Mirovicích. Tam jsem dodnes. První mše se nezapomíná, takže i já mám vzpomínky na tento krásný den. V té době jsem ještě neměl svůj vlastní talár, což je roucho pro duchovního naší církve, a měl jsem jeden půjčený. Ten byl ovšem poměrně veliký, a tak jsem musel neustále dávat pozor, abych si jej nepřišlápl. Ve chvíli, kdy jsem se vracel od kazatelny, jsem na ten talár zapomněl. Spadl jsem. Důstojnost byla najednou pryč. Lidi se smáli. Bylo to fajn, protože duchovní pýcha se v tu ránu rozbila na kousky. Trému jsem nikdy neměl, mluvit k lidem mě vždycky bavilo a těšilo. Neříkám to z nafoukanosti, ale prostě to tak je, považuji to za dar od Boha.

Jak vybíráte témata pro svá kázání? Zahrnujete do něho i aktuální společenské otázky?

Témata vybírat většinou nemohu. Jsou daná. Každou neděli čteme z lekcionáře. Kázání má být především přiblížením evangelia. Ne politickou agitkou. To bývají ty nejtragičtější okamžiky, když vám pan farář začíná vykládat to, jak je to dnes všechno špatně a kdyby byla církev mocná jako dřív, tak by se to nedělo, nebo se začne vlichocovat publiku kritizováním Kalouska. Tohle už dnes považuji za fráze. Stejně tak jako nemá být kázání soudem nad tímto světem. Já osobně preferuji osobní svědectví o tom, jak v mém životě působí Bůh. Nikdy bych nechtěl někoho přesvědčovat, aby si ze mne bral příklad. Naopak. Spíše se s lidmi dělím o své zkušenosti, kdy mi Bůh pomohl, kdy mě vzal za ruku a zvedl ze země.

Samozřejmě i mne trápí korupce, ekologie, rasismus a další věci. Ovšem v tom je mnohem důležitější začít sám u sebe. Jak říkají indiáni, „my jsme ti, na které jsme čekali". I změny v této zemi mohou nastat až tehdy, když se změníme my sami. A k tomu je zapotřebí trpělivost, odvaha a především to, co říká Bible na tři sta šedesáti pěti místech „nebojte se". Musíme se přestat neustále bát. Strach nás paralyzuje a my se nemůžeme hnout z místa. Strach je to, co vládne této době.

Je o vás známo, že dokážete být velmi kritický. Také k církvi a k sobě?

Kdysi jsem býval opravdu hodně kritický. Ale před nedávnem jsem se asi trochu změnil. Nevidím už nepřítele tam venku, ale spíše sám v sobě. Tím nepřítelem je naše ego. To maličké já, které by tak rádo, aby všechno bylo po jeho. To „jáčko", jak říkával Eduard Tomáš, které se velmi často bojí o to, co si o něm druzí říkají. Samozřejmě, že církev by se měla změnit, ale ona se už mění. Nemůžeme donekonečna být v obranné pozici s pocitem ohrožení a vést zákopovou válku s těmi okolo. To je také projev strachu a nedůvěry a hlavně nám to bere strašně moc sil. Církev takhle žila 40 let, a to jí opravdu hodně ublížilo. Nicméně se věci pomalu mění. A já, no tak samozřejmě, že musím být kritický sám k sobě. To je totiž jediná možnost, jak se změnit.

Setkáváte se se svými farníky i mimo sbor?

Ano setkávám. Občas jezdíme na společné víkendy do Železné Rudy, někdy se potkáváme na výstavách či u nich doma, kde sloužím domácí bohoslužby. Občas se jedeme podívat na fotbal či na hokej. Chodíme na výlety. V Mirovicích máme fotbalový tým Mirovičtí husité, který nás každoročně reprezentuje na turnaji ve Strážovicích.

Jaké aktivity CČSH vyvíjí, aby oslovila co nejvíce zejména mladých lidí?

Tradicí jsou každoroční setkání mládeže, společné tábory pro děti i mladé lidi, pro rodiny s dětmi. Vedle toho se konají velmi úspěšné akce, jako například každoroční Pouť na Sázavu, kde se setkávají lidé z České i Slovenské republiky i lidé z dalších míst v Evropě. Naopak naše farnosti vyjíždějí do zahraničí na tzv. Kirchentagy, kde se setkávají s mladými lidmi z Evropy a USA. Vedle toho stále vznikají nízkoprahové kluby, například Archa v Trhových Svinech. Před námi je ovšem ještě hodně práce na tom, abychom nebyli nedobytnou tvrzí dogmat, ale spíše otevřeným prostorem, kde najdou lidé bezpečí a tak trochu i sami sebe.

Jste často v kontaktu s mladými lidmi. Jaká je podle vašeho názoru dnešní mládež? Co jí chybí?

Mám-li být upřímný, tak si myslím, že dnešní mladé generaci chybí rodina. Nemáme na sebe čas. Facebookem ani smartphonem to nevyřešíme. Mladou generaci bych pochválil za odvahu a snahu po změně. Doufám, že se nedá tak rychle vtáhnout do systému, jako naše generace. Nemyslím si, že by tu kdy byla nějaká generace lepší nebo horší. Já jsem chodil do školy, kde visel vedle tabule obraz Husáka. Byla to doba, kdy se nevyplatilo vyčnívat z řady. Když se podíváte na facebook, twitter, blogy, uvidíte miliony mladých lidí, kteří chtějí změnu, nebojí se říct svůj názor. Jediné, co schází, je odvaha žít ve skutečném světě a opustit ten virtuální.

Myslíte si, že po šesti stoletích dokáže učení mistra Jana oslovit dnešní lidi a čím?

Nevím, jestli učení mistra Jana Husa dokáže dnes někoho oslovit. Možná ano, možná ne. Spíše jde o to, že lidi může oslovit jeho život. Má-li se ve světě něco změnit, pak nestačí jen souhlasit s něčím učením, s jeho názory. Životní příklady jsou mnohem víc, než jen soubor pouček. Jan Hus byl vysoce postavený člověk, zpovědník královny. Měl vliv na univerzitě i v církvi. To, co mě na jeho životě vždy ohromovalo, je především postoj. On se dokázal vzdát svého vlivu i moci a tím pádem částečně i sama sebe. Na místo, kde původně bylo jeho „já", postavil pravdu. Udělal to i s vědomím, že jej nikdo nepochopí, že bude odsouzen a ztratí všechno, co za svůj život vybudoval. Takových lidí je a bude vždy zapotřebí. Oscar Rommero, Mahatma Gándhí, Martin Luther King, to jsou lidé z nedávné minulosti. Ale kdo je takto odvážný dnes? V dobách, kdy dlouhou dobu takoví lidé nepřicházeli, objevovaly se negativy těchto osobností (Hitler, Stalin, Kim Ir-sen a další). Teprve časem pochopíme, jak velkými osobnostmi byla například pro naši zemi Milada Horáková či Pavel Wonka. Ze života těchto lidí se můžeme hodně naučit.

Dost lidí se na Jana Husa, ale i na jeho stoupence prezidenta Masaryka odvolává při výkladu pojmu vlastenectví.

Vlastenectví má dnes bohužel punc primitivismu. Když se řekne vlastenec, ihned si každý představí nějakého představitele Dělnické strany nebo vyholenou lebku s okovanýma botama. To je strašná a tragická vizitka „vyspělé" společnosti třetího tisíciletí. Vlastenectví, tak jak mě tomu učil můj děda, je shrnuto v Masarykově myšlence: „Ne násilím, ale smírně, ne mečem, ale pluhem, ne krví, ale prací, ne smrtí, ale životem k životu toť smysl našich dějin a odkaz předků." Být vlastencem pro mě znamená milovat tuto zemi. Milovat ji i s její historií.

Jak se v CČSH volí biskup, jaké vlastnosti by měl kandidát mít?

Biskupa volí na sedm let diecezní shromáždění, které je složeno z kněží i laiků. Kandidátem může být ten, kdo slouží nejméně deset let jako kněz v nějaké farnosti. Těch podmínek je samozřejmě víc, ale v podstatě jsou shrnuty už v Bibli (v listu Titovi), kde je psáno: „Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý, pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce". Ten, kdo by naprosto a dokonale splňoval všechny tyto požadavky, by byl asi anděl.

Asi nejlépe vystihla biskupskou službu žena jednoho nedávno zemřelého kněze. Navštívil jsem ji v nemocnici. Když jsme si povídali, přišla i řeč na to, že mě zvolili biskupem. Ona se usmála a řekla: „No tak, když jsi tím biskupem, tak mi, prosím, dones čaj." To bylo naprosto geniální. Jsme tu přece proto, abychom si pomáhali a sloužili jeden druhému. Ne proto, že byl někdo někým zvolen. Jsem té ženě za její slova nesmírně vděčný. A tímto jí děkuji. Děkuji Emilce Švehlové za všechno, co pro naši církev kdy udělala a především za to, že stála po boku svého muže Jana Švehly tolik dlouhých a těžkých let.

Jaké jsou povinnosti biskupa ve vlastní diecézi i mimo ni?

Základní povinností je sloužit kněžím a jejich rodinám. Dále pak služba svátostná,vedle ostatních svátostí je to svátost biřmování, svěcení jáhnů a kněží. Mimo to samozřejmě i spousty administrativy a účasti na všelijakých poradách a schůzích. Biskup se samozřejmě podílí i na celocírkveních bohoslužbách. Naštěstí mám kolem sebe skvělé lidi, kteří mi v mé službě pomáhají. V naší diecézi panuje týmový duch. Rozlohou patří Plzeňská diecéze k největší ze všech. Zahrnuje kraje Karlovarský, Plzeňský a Jihočeský. To znamená, také průběžně objíždět všechny farnosti v této diecézi. Musím říct, že je to pro mne velké povzbuzení a že jsem takto už mohl poznat desítky skvělých a obětavých lidí.

Velmi aktuálním a zároveň ožehavým tématem současnosti je restituce církevního majetku. Jak se na ni díváte?

Osobně si myslím, že zákon o restitucích, tak jak je momentálně navrhován, je další z celé řady paskvilů českého zákonodárství. Tragickou skutečností je to, že za čtyřicet let komunismu se vytvořila velká závislost mezi státem a církví. Církve, které byly v té době napojeny na financování od státu, ztratily schopnost oslovovat věřící a zapojit je do financování. Dalších dvacet let se tady diskutuje o restitucích, ale nic se nedělá. Myslím si, že pro stát by bylo mnohem levnější ponechat stávající systém financování a postupně zapojovat například daňové asignace, tak jak je tomu ve vyspělých státech Evropy. Tak jak jsou připraveny restituce nyní, hrozí velké riziko dalšího tunelování, ať už majetku státního nebo církevního. Navíc musím souhlasit s kardinálem Vlkem v tom, že v tuto chvíli nemůžeme na jedné straně škrtat peníze důchodcům, brát je handicapovaným a nezaměstnaným a na druhé straně vynakládat tak ohromné prostředky. Chudoba není jen problém církví, ale především je to problém velké části obyvatel naší země.

Čemu nebo komu věnujete volný čas?

Jsou to především mé děti. Pokud mám ještě nějaký čas, tak jej chci trávit se svou rodinou. A když mi přece ještě nějaký zbývá, tak jej věnuji malování. Jsem malíř amatér a nemám v tomto oboru žádné ambice. Je to pro mě prostě relaxace, meditace a odpočinek.

Co rád čtete? Na jaké filmy se díváte?

Hodně jsem si oblíbil především dva autory. Jedním z nich je františkán Richard Rohr, který se zabývá fenoménem mužské spirituality a pak je to Tolkien. Mám rád knížky Tomáše Halíka, Dostojevského, Dušana Třeštíka a dílo, jehož autorem je jezuitský kněz Anthony de Mello. Mezi mé nejoblíbenější filmy patří věci od režiséra Karla Kachyni. Když si chci odpočinout, tak se rád dívám na detektivky s Herculem Poirotem nebo na Vraždy v Midsomeru.

Co pokládáte v životě za nejdůležitější?

Milovat život sám i všechny, třeba ty nejprotivnější lidi, které potkáme.

Které přání se vám ještě nesplnilo?

Myslím, že je dobře, že se mi hodně věcí, které jsem si přál, nesplnilo. Řeknu vám spíše to, co se mi daří jen občas, ale je to fajn: žít tady a teď. Nenechat sebou cloumat ať už svou minulostí nebo strachem z budoucnosti. Přítomný okamžik je jediné, o čem můžeme říci, že to prostě je. To ostatní je jen iluze.

Autor: Libuše Kolářová

8.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel základní školy 26 020 Kč

Učitelé na 1. stupni základních škol UČITEL/KA NA 1. STUPNI ZŠ. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 26020 kč, mzda max. 33930 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PP na dobu určitou 1 rok s možností prodloužení, Požadujeme vzdělání dle zákona č. 563/2004 o pedagogických pracovnících., První kontakt: Mgr. Monika Bardová tel. 724 520 411.. Pracoviště: Základní škola chyšky, 398 53 Chyšky. Informace: Monika Bardová, +420 724 520 411.

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 14 500 Kč

Uklízeči a pomocníci v ubytovacích a vzdělávacích zařízeních POKOJSKÁ. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14500 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní poměr na dobu určitou 1 rok s možností prodloužení., - pracovní doba 6.00-14.30 (1xza 14 dní So, Ne dle rozpisu), - pracovní náplň: úklid pokojů, chodeb, společných prostor. Pracoviště: Lázně hotel vráž s.r.o. -, 398 32 Vráž u Písku. Informace: Martina Kučerová, +420 382 737 112.

Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 20 500 Kč

Skladníci, obsluha manipulačních vozíků SKLADNÍK - PRACOVNÍK EXPEDICE. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20500 kč, mzda max. 23000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POŽADUJEME : , Vzdělání SŠ/SOU , Znalost práce na PC, Ochotu pracovat v třísměnném provozu, Praxe v oboru výhodou, Znalost SAP výhodou, NÁPLŇ PRÁCE:, Fyzický i účetní příjem hotové výroby do skladu, Příprava expedice dle požadavku zákazníka, Kontrola expedic, Řízení parku přebalování, Práce v programu SAP, NABÍZÍME:, Zaměstnání ve stabilní společnosti s neustálým růstem - 22 let v ČR, Pracovní poměr na dobu neurčitou, 5 týdnů dovolené a další volno nad rámec ZP, Příplatky až 4 000Kč měsíčně - dle kolektivní smlouvy a zákoníku práce, 13.mzda, Docházkový benefit - 16 000Kč ročně, Příspěvek na penzijní a životní pojištění - min. 1 200Kč měsíčně, Příspěvky na rekreaci, sport, zdraví a kulturu (cafeterie) - min. 4 000Kč ročně, Stravování přímo v závodě (20-30Kč menu). Pracoviště: S. n. o. p. cz a.s. - pracoviště, U Vodárny, č.p. 1506, 397 01 Písek 1. Informace: Vendula Kalábová, +420 382 901 301.

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 25 000 Kč

Kuchaři (kromě šéfkuchařů), pomocní kuchaři KUCHAŘ/KA. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: vyučení v oboru, Pracovní doba: turnusové směny dle rozpisu směn vč. sobot a nedělí (neděle 1x za 14 dní)., Vhodné i pro absolventy., Nabízíme: obědy zdarma., První kontakt p. Kašper tel. 774 08 00 67.. Pracoviště: Středověká krčma, Hradišťská, č.p. 326, 397 01 Písek 1. Informace: Jakub Kašper, +420 774 080 067.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Do loveckého zámku Ohrada na Hluboké se sjeli myslivci. Nejen oni si tu celou sobotu mohli užívat Národní myslivecké slavnosti. Jedním z vrcholů bylo Mistrovství republiky ve vábení jelenů.
44

OBRAZEM: Myslivci předvedli na Ohradě hlasy jelenů, srnek i myší

Sobotní historický kostýmovaný průvod prošel Českým Krumlovem na 32. Slavnostech pětilisté růže.
141

OBRAZEM: Hlavní historický průvod slavností růže byl velkolepý

Písečtí si připomněli výročí bitvy u Zborova

Písek - Na Mírovém náměstí se ve čtvrtek 21. června uskutečnila pietní akce k připomínce 101. výročí bitvy u Zborova.

OBRAZEM: Muzeum Mirovicka v Pohoří otevřelo další expozice

Pohoří (obec Mišovice) – Nová sezona muzea Mirovicka byla otevřena v sobotu 23. června.

Děti v Sepekově se loučily s mateřskou školou

Sepekov - Budoucí prvňáčci se přišli do obřadní síně Úřadu městyse Sepekov ve středu 20. června slavnostně rozloučit se svojí mateřskou školou.

Krásné ženy z Argentiny, Nigérie a Evropy. Vyberte nejhezčí fanynku skupiny D

Fotbalové mistrovství světa v Rusku neprovázejí jen nádherné útočné akce a góly, ale i krásné ženy na tribunách či ve fanzónách. Do konce června vám budeme nabízet nejsympatičtější fanynky týmů z každé skupiny. Můžete hlasovat pro vaši favoritku, vítězky pak postoupí do finále, v němž se „utkají“ o pomyslný titul Miss šampionátu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT