Jedenatřicetiletá Kateřina Švagrová je zkušená rybářka, která loví ryby nejenom doma, ale i v rozmanitých částech světa. O zážitky nemá nouzi. „Rybaření má v naší rodině dlouhou tradici,“ říká. „K rybaření, potažmo k muškaření, mě přivedl taťka už jako malou. Muškaření se věnuji zhruba od čtyř let. Nejdříve bylo muškaření pouze mým koníčkem.“ Posléze ji přivedlo ke studiu na Fakultě rybářství a ochrany vod v Českých Budějovicích a nyní se stalo i jejím povoláním.

Byl to váš sen, zasoutěžit si jednou také na MS? Co se vám nyní honí hlavou při vzpomínce na ten úspěch, jaké zažíváte pocity?

Stále jsem se ještě nedokázala z té euforie vzpamatovat. Závodění se oproti mým kolegyním nevěnuji tak dlouho, nějakou dobu jsem si dala od závodění pauzu. Ale skutečnost, že se mistrovství světa otevře i pro ženy, byla velká výzva. Původně jsem plánovala po mistrovství svou závodní kariéru ukončit, protože nemám během roku tolik času na objíždění republikových závodů a na trénink, ale po našem velkolepém úspěchu jsem změnila názor. Ráda bych se podívala ještě příští rok na MS do Kanady.

S trenérem Jaromírem Šramem spolupracujete dlouho? Je hodně přísný?

Náš trenér Jája – Jaromír Šram – je skvělý a nepostradatelný článek našeho týmu. Má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru v muškaření, takže nebylo náhodou, že se nás jako trenér ujal zrovna on. Společně jsme s týmem ve stejném složení chytali i na Mistrovství Evropy v roce 2018, kde jsme se mezi mužskou konkurencí umístily na obdivuhodném 4. místě, a ženskou, tehdy ještě neoficiální kategorii, jsme vyhrály. Náš trenér přísný není, naopak, máme velice přátelský vztah, ale samozřejmě ho bereme s respektem a vážíme si každé jeho rady.

Jaké jsou v Norsku řeky v porovnání s našimi? A jaké ryby je v nich možno ulovit? Která návnada se nejlépe osvědčila?

Norské řeky jsou nádherné. České také, ale příroda v Norsku je doslova panenská. Řeky jsou veliké, se spoustou vody a plné nádherných divokých ryb. Při závodech jsme chytaly především pstruhy a lipany. Pro náš tým to bylo velkou výhodou, protože je chytáme i u nás v Čechách. Například Jihoafričanky nebo Australanky měly nevýhodu, protože nikdy v životě lipana neviděly, nevěděly, jak se tato ryba chová, v jakých místech ji v řece hledat, nebo jakou mušku na ně použít. Samozřejmě i z toho důvodu všechny týmy vyrazily do Norska zhruba o týden dříve.

Také to v Norsku dělají jako u nás, že před závody soutěžní úseky zarybní? Nebo je tam prostě ryb dost?

Závodění v Norsku pro nás bylo odlišné nejen kvůli velikosti řek, ale i kvůli rybí obsádce. V Norsku se v řekách i jezerech vyskytují pouze divoké ryby a ulovit je je mnohdy o něco obtížnější. Původně jsme z toho měly strach. Zjistily jsme však, že tamní ryby na naše mušky reagují stejně jako ryby v Čechách. Naopak mi přišlo, že na norské řeky není takový rybářský tlak jako u nás, takže ryby byly - podle mé zkušenosti - lépe chytatelné. Zato podmínky byly mnohem složitější - zima, vytrvalý déšť, zvedlé hladiny řek, silný proud… na to přece jen nejsme zvyklé, alespoň já ne z mojí domácí řeky Malše. Myslím však, že mi v závodě pomohly zkušenosti z mých rybářských cest po celém světě, takže přizpůsobit se místním podmínkám mi netrvalo zase tak dlouho.

Trénujete fyzickou kondici? Viděla jsem na fotce jednu z žen při muškaření ponořenou po prsa ve vodě. To musí být těžké zápolení s proudem a ještě přitom šlehat s prutem. Kdy je muškaření nebezpečné?

Ačkoliv se to nemusí zdát, závodní muškaření je velice náročný sport, který vyžaduje kondičku. Závodní den vypadá asi takto: Vstáváte ve čtyři ráno – než se dostanete na závodní sektor, připravíte pruty a veškerou výbavu. V osm hodin začíná závod. Chytá se většinou tři hodiny, pak rychlý oběd, dlouhý přesun na další sektor a následují další tři hodiny závodu. Na hotel se většinou dostanete kolem 22. hodiny. Musíte si předat informace s týmem, zkonzultovat taktiku, popřípadě dovázat nějaké mušky. Do postele se dostanete po půlnoci a ve čtyři ráno zase vstáváte.

Během závodu v Norsku jsem se brodila ve vodě po prsa, voda nevoda, zima nezima. Vodu jsem měla uvnitř brodících kalhot zhruba po pás. V 11 °C to nebylo nic příjemného. Jenomže kvůli rozvodněné řece se ryby držely daleko v hloubce, takže jsem musela udělat vše pro to, abych se k nim dostala co nejblíže. S každým úlovkem jsem se snažila běžet vodou k rozhodčímu, jak nejrychleji to šlo. A stejně rychle se po změření a zapsání úlovku dostat zpět na místo, kde se ryby zdržovaly.

Dozvěděla jsem se, že jste před závody trénovaly na norských řekách. Co jste přitom nabraly za zkušenosti, na co si dávat pozor, jak postupovat?

Holky z týmu trénovaly v Norsku zhruba týden před šampionátem, za to jim patří velké díky. Já jsem se tréninku bohužel z pracovních důvodů nemohla zúčastnit a tak jsem dorazila s menším handicapem. Ovšem máme jeden z nejlepších kolektivů na závodní scéně, holky mi předaly veškeré informace a poznatky, které během týdne učinily. Pilovaly hlavně taktiku lovu, vzory mušek a jejich velikosti. Trenér Jája také pomohl, s čím mohl. Díky tomu, i když jsem na šampionát doletěla tak říkajíc za pět dvanáct, se to dalo zvládnout.

Českokrumlovský průchod Myší díra rozkvetl do krásy.
Myší díra v Krumlově už není tmavý nevábný průchod. Teď poslouží i relaxaci

Jezdíte po světě a chytáte ryby všude možně, zažila jste nějaké drsnější řeky, kde byl lov opravdu o strach?

Rybaření ve světě může být někdy opravdu nebezpečné, člověk musí být opatrný, snažit se poslouchat místní průvodce a samozřejmě znát své vlastní limity. Řeky v amazonském pralese nejsou žádná legrace. Můžete tam narazit na krokodýly, anakondy, rejnoky nebo třeba krevničku močovou, která se člověku může zavrtat do močového měchýře a způsobit vážné zdravotní problémy. Já osobně mám respekt i z ryb samotných. Nejen, že se mi například v Austrálii po pokousání barakudou rozjela otrava krve, protože rybí zuby jsou plné bakterií, před několika měsíci mě málem doslova oběsil obří kranas. Muškařská šňůra se mi omotala kolem krku a zhruba šedesátikilová ryba mě stáhla z lodě do moře. Smýkala se mnou pod vodou pěkných pár metrů. Nakonec povolil vlasec, který se pravděpodobně přeřízl o útesy. To bylo moje jediné štěstí, které mi zachránilo život.

MS je za vámi, co nyní máte před sebou, ať už se týká rybaření nebo chvílí volna? Kdy zase zajedete do Kaplice? A poškádlíte pak i ryby v Malši?

Závodní sezóna pro mě letos už nejspíše skončila, ale mám před sebou několik velkých expedic. Cestu do Bolívie za kujabou brazilskou nebo třeba do amazonského pralesa pokusit se znova ulovit arapaimu na muškařský prut. Samozřejme se ale mezi všemi cestami za oceán, které mě čekají, ráda vracím na mou oblíbenou Malši v okolí Kaplice nebo rybník Květoňov. Přece jen jsou to vody, na kterých jsem vyrostla a díky kterým se mi stalo muškaření vášní na celý život.