Milevské muzeum totiž vydalo knihu jeho vzpomínek Tady jsem doma. Její křest se uskutečnil ve čtvrtek odpoledne v Galerii M v Milevsku. Zúčastnili se ho zástupci muzea, města a také malířovy rodiny. Například vnuk Alexej Jaroš, který knihu graficky zpracoval a na jejím křtu  na svého dědečka zavzpomínal.

„Mokrej hadr na prdel a slíct a spát. I taková slovíčka jsem od svého dědečka slýchával, když jsme s bratranci zlobili. Ale zlobili jsme málo, takže jsme je slyšeli párkrát za život. Dědeček byl první člověk na světě, který mi ukázal Bibli, dědeček byl první člověk na světě, který mě naučil malovat slunečnice a kopretiny, a dědeček byl první člověk na světě, který mi dal přečíst jakousi knížku, která se jmenovala Marxismus-leninismus. Nechal na mně, ať si vyberu, co mě baví, a já si vybral,"  řekl malířův vnuk, pražský grafik Alexej Jaroš, který do knihy napsal úvodní slovo. V něm píše, že mu paměti pomohly pochopit hodně z dědečkova života a z názorů na svět.

„V mých vzpomínkách to byl člověk laskavý, velkorysý a vždy ochotný pomoci tomu, kdo potřeboval. Svůj talent a um předával dalším generacím a zřejmě i proto je na něj jeho rodný kraj tak hrdý," píše vnuk Alexej Jaroš.

Jak zdůrazňuje, vzpomínky jsou vydané bez úprav, slovo od slova. Tak, jak je Karel Stehlík napsal.

To potvrzuje i ředitel Milevského muzea Vladimír Šindelář. „Redakční práce na mě nečekalo nijak mnoho. Knížka  je napsaná výborně, je čtivá. Z hlediska jazykového se s ní nemuselo nic dělat, nebyla v ní snad jediná jazyková chyba, jen dva překlepy, které jdou na vrub strojopisu," podotýká ředitel muzea Vladimír Šindelář, který nejprve uvažoval o tom, že by  některé pasáže trochu zkrátil.

„To můžete udělat v případě, že to můžete s autorem konzultovat. Tady to už není možné. Říkal jsem si, že asi nemám právo zasahovat do cizího díla. Knížka vyšla v podobě, v jaké byla na konci 70. let napsána," dodává ředitel Vladimír Šindelář, který se s rukopisy Karla Stehlíka seznámil, když v muzeu připravovali výstavu ke stému výročí umělcova narození. Ta byla v muzeu k vidění loni.

Objemný svazek strojopisu – celkem 245 stran  vzpomínek – muzejníky okamžitě zaujal.  „Všichni, kteří knížku otevřeli, se od ní velice obtížně odtrhávali,"  říká ředitel. „Je napsaná velice pěkně a čtivě a navíc jsou v ní popsány milevské reálie, což je pro nás ohromně cenné a zajímavé," doplňuje ředitel muzea.

Ten považuje tuto knihu za výjimečnou. „V roce 1982 o Karlu Stehlíkovi sice vyšla monografie, ale ta se týkala spíše jeho díla. Tato knížka stojí přesně na opačném pólu. Týká se jeho osobnosti, života a vzpomínek," vysvětluje Vladimír Šindelář.

Místostarosta Martin Třeštík knihu pročítal a také se do ní hned začetl. „Přitom jsem si uvědomil, jak neskutečně rychle běží čas. Jak je to dávno, kdy jsem coby protekční dítě, protože jsme se s rodinou malíře znali, chodil s mnohem staršími dětmi na hodiny výtvarné výchovy mistra Karla Stehlíka," říká místostarosta Martin Třeštík, podle kterého je důležité vytvářet dokumenty a čas zachycovat pro další generace.   I to ocenil na knize. Na čtvrtečním křtu si ji zájemci mohli koupit. Díky finanční podpoře Jihočeského kraje, města Milevska a sponzora z Olomouce stojí jen 190 korun.

Dvaaosmdesátiletý senior z Milevska  Miloslav Žižka si koupil hned dva kusy. „Sice nejsem milevský rodák, ale pana Stehlíka si pamatuji. Jeden z jeho prvních obrazů zachytil místo, kde mám dneska zahrádku. Na obrázku je  paní, jak u potůčku pere prádlo. Obrázek už dneska neexistuje," říká Miloslav Žižka, který vlastní tři malířovy obrazy.

Ti, kteří nestihli čtvrteční křest a o knihu mají zájem, si ji mohou koupit například v Milevském muzeu.