Jiří, dlouhá léta se věnujete architektonickým památkám píseckého regionu. Kterou z nich máte nejraději a proč?
Už to bude skoro dvacet pět let. Musím říci, že okres Písek je velmi bohatý na movité i nemovité kulturní památky. Neuvěřitelná je i jejich šíře, od lidových božích muk, přes kapličky, roubenky, stavby selského baroka ke kostelům, zámkům až ke klášternímu areálu. Kterou nejraději? Mohu tři?

Za prvé je to písecký Kamenný most. Na jeho opravě jsem se podílel dvakrát. Jednou před povodní a podruhé po povodni. Když se říká, že někdo někde zná každý kámen, tak já bych si troufl říci, že na mostě znám aspoň každý druhý. Je to český skvost, chlouba všech Písečáků a moje srdeční záležitost.

Za druhé je to areál kláštera premonstrátů v Milevsku. Na průběhu jeho oprav a fantastických archeologických nálezů Pavla Břicháčka jsem měl tu čest se podílet více než patnáct let. Genius loci tohoto jedinečného místa si musí podmanit každého, kdo toto nejstarší církevní sídlo v jižních Čechách navštíví.

Jako třetí bych zmínil jedinečné soubory lidové architektury (selského boroka) na území okresu. Krašovice, Budičovice, Květov, Třešně, to je jen malý výčet sídel s touto pro jižní Čechy jedinečnou lidovou tvorbou. Dýchá z nich um a fortel skvělých vesnických zedníků, štukatérů, tesařů a všech dalších bezejmenných řemeslníků, jejich neviditelné podpisy jsou na těchto stavbách.

Dostane se Kamenný most v Písku na seznam UNESCO?
Já si myslím, že to už je otázka dávno zodpovězená. Nedostane. Proč? No protože nevykazuje stoprocentně všechny znaky nutné k tomuto kroku. Jak vypadal most ve druhé polovině 13. století? Měl již v této době kamenné zábradlí, o němž máme důkaz až v roce 1544? (Restauratus 1544 – nápis na zábradlí).

Mostu chybějí obě zbourané mostní věže. Most má o jeden gotický oblouk méně, než původně měl (důsledek povodně v roce 1768). Sochy na mostě jsou až z období baroka a dnes most zdobí pouze jejich kopie.

Jaký je váš názor na stavbu lávky pro pěší přes Otavu podle návrhu architekta Pleskota? Byl by to další písecký most. Byl by městu a jeho obyvatelům ku prospěchu?
Že by lávka byla obyvatelům Písku ku prospěchu, o tom rozhodně nepochybuji, ale… Jsem přesvědčen o tom, že město Písek má daleko důležitější úkoly a problémy k řešení, kam investovat finanční prostředky. Až bude město v situaci, jak se trefně říká, „za vodou", nechť se klene lávka podle projektu architekta Josefa Pleskota „nad vodou".

Už několik let moderujete kulturní podniky jako Mezinárodní folklorní festival v Písku, pravidelně vánoční představení Písečanu a jiné a další… Jak jste se k moderování dostal, připravujete si průvodní slovo sám a co vás na tom baví?
V mládí, a to už je dávno, jsem recitoval, hrál divadlo, uváděl hudební rádiové přehlídky, a to vše na Střední průmyslové škole filmové v Čimelicích, kde jsem studoval. Letos 7. června to bude třicet let, kdy jsme společně s Karlem Čabrádkem, Jiřím Reinišem a Václavem Šafránkem uspořádali první ročník Ražického pražce. Na jeho pódiu jsem stál celkem 25 let a letos se na něj po přestávce vracím, protože country, folk a trempská písnička, to je můj šálek kávy a k tomu spousta dobrých lidí.

Folklorní festival je mojí srdeční záležitostí, protože lidé kolem něj jsou báječní. Písečan je každoročně zárukou čtyř pohodových bezstresových dnů. Setkávám se s lidmi z celého světa, které spojuje zájem o společnou věc. A věřte, že když vždy v neděli odpoledne se na ostrově rozloučím s posledním souborem, je mi smutno a začínám se těšit na další ročník skvělého festivalu.

Jste muž mnoha zájmů. Jaké je vaše pořadí na žebříčku oblíbenosti – fotografování, lyže, cyklistika, historie nebo něco jiného?
Pořadí zájmů se jen velmi těžko stanoví. Ale rozhodně na prvém místě to je zájem o historii a to hlavně s důrazem na písecký region. Momentálně jsou to kříže a křížky na okrese Písek a atributy sta svatých nejčastěji prezentovaných v jižních Čechách.

Fotografování jde ruku v ruce s předchozím, ale mimo toho nejoblíbenějšími tématy fotek jsou voda, krajina a zátiší. Na lyže právě odjíždím a moc se těším. V mém věku je potřeba lyžovat pro potěšení a radost z pohybu. Kolo přichází na pořad dne vždy v létě, když na naši chatu v Borečnici dorazí vnoučata z Prahy, a musím říci, že v našem okolí je neuvěřitelné množství krásných tras.

Vyšly vám tři knihy (Kamenný most v Písku, Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku, Milevským regionem: pěšky, na kole, autem). Bude čtvrtá?
Čtvrtá a pátá jsou již na světě („MOST (Y)" a „PÍSEK HOTEL U ARCIVÉVODY FRANTIŠKA FERDINANDA"), které vyšly na konci loňského roku. Jsou to spíše větší brožury. Čtvrtá opravdová kniha je až na malé dodělávky hotova. Jsou to Kříže a křížky na okrese Písek. Mohu prozradit, že jsem jich našel a popsal něco okolo jednoho tisíce. Zatím bohužel chybí vydavatel. A dovolí-li to zdraví a čas, tak další dvě jsou ve stádiu sbírání podkladů a fotomateriálu.

Jiří Hladký: Narodil se 2. 2. 1947 ve vesničce Haškovcova Lhota u Bechyně. Studoval Střední všeobecně vzdělávací školu v Týně nad Vltavou, Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích a Filozofickou fakultu UK Praha – katedru dějin umění. Do roku 2011 byl ředitelem Sladovny Písek (4 roky), předtím pracoval 25 let na státní památkové péči na Okresním uřadě v Písku a na Městském úřadě v Milevsku. Nyní je důchodce a konzervátor památkové péče. Má dvě děti a čtyři vnoučata.

Do pokračování Štafety si Jiří Hladký vybral Oldřicha Vlka z Písku, který je mimo jiné majitelem obchodu U Vlka na Drlíčově.