Když 12. srpna 2002 voda nabírala na síle a o den později kulminovala ve výšce nad devíti metry, odolávala někdejší důležitá součást Zlaté stezky nepředstavitelnému náporu. Boj mostu s nespoutaným živlem sledoval z bezprostřední blízkosti i památkář okresního úřadu Jiří Hladký.
close
info
Zdroj: Deník/Jan Lakomý
zoom_in
„Má první a zároveň naprosto nejhorší vzpomínka. Stojíte na břehu řeky a kolem vás se valí obrovská masa vody. Nemůžete dělat vůbec nic. Naproti vám jsou domy, ve kterých praskají výlohy, řvou hlásiče a helikoptéry vytahují lidi, kteří v nich zůstali,“ začíná vyprávět Jiří Hladký a jedním dechem pokračuje: „Byli jsme tam celou noc. Samozřejmě mě to zajímalo. Natáčel jsem video. Mám ho moc a moc hodin, akorát jsem se na něj od té doby nepodíval. To šílené hučení vody bylo ohromně deprimující. Bylo to stresující. Jenom tam stojíte a nemůžete nic. Oheň lze uhasit, ale voda se zastavit jen tak nedá“.
Svědci tehdejších události si dodnes pamatují, jak katastrofické obrázky se lidem na březích rozlité Otavy naskýtaly. Jak je tedy možné, že jedna z dominant Písku přečkala běsnění řeky v podstatě bez větší újmy?
Důkladná oprava
„O most jsem až takový strach neměl, protože jsem věděl, že opravy, které se udělaly ve druhé polovině devadesátých let, byly provedeny tak, že přežije i takovou katastrofu. Že to odnese zábradlí, bylo téměř jisté. I když bylo zajímavé, že spadlo, až když voda začala opadat. Pak šly do řeky dlažba, izolace i písek. Velkou pomocí pro Kamenný most byla však i lávka přes ostrov. Tam se zadržela neuvěřitelná spousta kmenů, klacků, střídaček z fotbalových hřišť z Kestřan a dalších věcí,“ vysvětluje Hladký.
Přečtěte si příběhy Jihočechů, kteří před velkou vodou utíkali, a u fotek zavzpomínejte, jak ničivé povodně v roce 2002 zpustošily náš kraj.
• ze 6. na 7. srpna spadlo např. v Pohorské vsi 278 mm srážek
• 8. srpna voda z Malše, Vltavy a menších toků zaplavila jihočeská města
• 9. srpna přestalo pršet, první vlna opadla
• 11. srpna znovu začalo silně pršet a 12. srpna přišla druhá, mnohem silnější vlna… Více k tématu ZDE.
Za zárodky zmiňované důležité opravy mostu musíme do roku 1994, kdy se Jiří Hladký sešel s panem docentem Fukou. To byl písecký rodák a profesor na ČVUT. Shodli se, že je potřeba něco udělat, protože tenkrát už tekla voda skrz pilíře. Byly provedeny průzkumy, které potvrdily špatný stav mostu. Firma Rekom, která vyhrála výběrové řízení, ukotvila pilíře mostu ke skále pod ním. Ukotveny byly také límce pilířů. Za každým kvádrem v obloucích mostu byly udělané čtyři díry, do kterých se vložily plastové trubičky. Pod tlakem se skrze ně do mostu hnala směs, která vyplnila praskliny a dutiny. „Ještě, že se opravy uskutečnily a udělaly se takto dobře. Nedovedu si představit, kdyby most čelil velké vodě v neošetřeném stavu,“ ví písecký památkář.
Lze tedy spekulovat, jak by Kamenný most obstál, kdyby čelil živlu ve stavu před opravou? „Myslím si, že to nebude až taková spekulace. Statici nám tehdy řekli, že kdybychom opravy neudělali, s největší pravděpodobností bychom přišli o jeden až dva oblouky od pravého břehu. Největší proud a tlak je právě v těch místech. Říkali, že by se s mostem určitě něco stalo,“ je přesvědčený Jiří Hladký.
Obnova zábradlí
Když voda opadla, všichni se snažili most co nejdříve znovu zprovoznit. Díky vojenské akci vzniklo během několika dnů provizorní dřevěné zábradlí a most se mohl začít používat.
K rychlému postupu prací pomohla i veřejná sbírka, která vynesla přes pět a čtvrt milionu korun. Z řeky byly vyloveny stržené žulové kvádry a socha andělíčka, která jako jediná nezůstala stát na svém místě. Vymýšlelo se speciální pojízdné lešení, protože bylo potřeba, aby jeden kameník byl na mostě a druhý nad vodou. A začalo se. Zábradlí se i přes nevoli veřejnosti stavělo podle původního vzoru - křivě. Ke správnému tvaru tenkrát přispělo také družicové zaměření.
„Nikdo tomu moc nevěří, ale my jsme dokonce dokázali určit, kam jaký kámen patří. Ty, které byly původně v zábradlí úplně dole, měly na sobě rýhu od asfaltové izolace. Prostřední na sobě měly maltu z obou stran. A ty, které byly nahoře, měly maltu pouze z jedné strany,“ vysvětluje Hladký.
Nebylo možné použít všechny původní kvádry. Některé se nenašly a jiné byly rozbité. „Asi šest metrů od konce každé strany došly kvádry, tak jsem jel shánět žulu. Ta použitá na mostě má však specifickou barvu. Objeli jsme spoustu lomů, ale nemohli jsme najít, co jsme potřebovali. Až jsme vjeli na jeden dvůr v obci Panské Dubenky, kde nám vyšli vstříc a skvěle jsme se domluvili,“ přibližuje znalec kamenného skvostu sled tehdejších událostí.
Dnes už se ani nechce věřit, co se před dvaceti lety stalo. Kamenný most se hrdě tyčí nad Otavou v obdivuhodné kondici. Tehdy zářivých osmatřicet nových kvádrů v zábradlí již stačilo splynout se stovkami těch původních. A jak udržovat most připravený? „V loňském roce byly odstraněny mechy a lišejníky. Znovu se vyspárovaly praskliny, byly omyty a impregnovány sochy. Jsou to úkony, které by měly být prováděny každých dvacet let,“ uzavírá Jiří Hladký.
