Jak název rubriky napovídá, ti, kteří se v ní objevují, si otázky předávají jako štafetový kolík.  Dnes na otázky organizátora adventních akcí v Písku Jana Němce odpovídá jeho kolega, novinář Jiří Klokočka.

Jirko, že se spolu věnujeme přípravám rozsáhlé kulturní akce nazvané Advent v Písku, je o tobě všeobecně známo. Co ale mnoho lidí neví, je, že se již několik let živíš novinařinou. Co tě na redaktorské práci v lifestylovém magazínu o koních a lidech nejvíce baví?
Koně vždy byli mou celoživotní vášní a to, že se nyní stali v podstatě mou prací, považuji za obrovské štěstí a požehnání. Časopis Galopp Reporter se zabývá dostihovým sportem a vším, co s ním souvisí, a přiznám se, že snad více než dostihy samotné mne baví lidé okolo něj. Proto s nimi rád dělám rozhovory, ale snad ještě radši mám reportáže ze zákulisí dostihového sportu. Vydavatelství, pro které pracuji, v loňském roce zahájilo vysílání internetové dostihové televize, a tak začínám přicházet na chuť i televizní práci.

Ke koním máš vztah od mládí. Není ti líto, že ses na nich už dlouho nesvezl?
Ano, moc mi to chybí. Jsem ale dost těžký a navícv prostředí dostihů jsou výhradně subtilní angličtí plnokrevníci, takže příležitost žádná.
Mým snem je shodit deset patnáct kilo a pořídit si kladrubského hřebce. Bohužel se trochu obávám, že tento sen zůstane jen snem.

Tvým dalším velkým koníčkem je muzika, které se aktivně věnuješ ve své kapele Cohiba. Čím je pro tebe muzika?
Prostřednictvím hudby můžu vyjádřit své pocity, a protože kromě muziky píši i texty, je pro mě hudba jakousi psychoterapií. Zároveň mi umožňuje únik do mého vlastního světa, kde se cítím dobře a bezpečně.

Když pak naše hudba přinese potěšení nebo vzbudí emoce u posluchačů, je to veliká odměna.

Jsi písecký rodák. Co máš na našem městě nejradši?

Jsem písecký patriot a s mým městem mě váže silné pouto. Je tak silné, že jsem v minulosti odolal nabídkám k odchodu jinam. Mám pocit, že Písek je město s velmi silným géniem loci a dokladem toho je i má žena. Přestože se narodila v Prachaticích a v Písku žije až od svých studentských let, považuje jej za své rodné město, které by nevyměnila za žádné jiné.

Pro mě osobně jsou v Písku a okolí místa, která miluji a kde se cítím dobře. Mám slabost pro Drlíčov, kde jsem se narodil. Zvláště o Vánocích si projdu tuhle prastarou píseckou ulici a přilehlou tajemnou uličku, kde můj dědeček parkoval svého Tudora a do které měla okna moje prababička. Na nedalekém plácku, kde je dnes parkoviště na Bakalářích, jsem se učil jezdit na kole. Dneska na něm křižuji Písecké hory a nemůžu se nabažit jejich krásy a kouzla.

Považuješ Písek za kulturní město?
Ano a někdy až moc. Domnívám se, že je zde silná koncentrace aktivních lidí, kteří mají potřebu připravovat a organizovat kulturní akce. Někdy však tato nabídka převyšuje poptávku a obyvatelé města jsou často „zmlsaní" a přesycení přemírou kultury.

Druhou stranou je to výzva pro organizátory, aby stále přicházeli s novými a originálními nápady.

Stojíme na prahu nového roku. Na co se v něm nejvíc těšíš?
Nejsem jasnovidec a netuším, co tento rok přinese. Budu ale rád, když bude má rodina a mí přátelé zdraví a šťastní, protože to je to nejdůležitější.

Do pokračování štafety si Jiří Klokočka vybral generálního ředitele společnosti ČSAD Autobusy České Budějovice a fotografa Vladimíra Homolu.

ŽIVOTOPIS JIŘÍHO KLOKOČKY
Narodil se 9. března 1969 v Písku. Vystudoval SPŠ v Plzni, obor biochemik. Poté sedm let pracoval v protivínském pivovaru Platan. V roce 1994 nastoupil na post rozhlasového moderátora do Rádia Prácheň, které po sedmi letech opustil jako jeho ředitel. Po další „sedmiletce", kdy se živil jako soukromý podnikatel a obchodník, nastupuje do vydavatelství Maentiva Galopp. Se svým přítelem a kolegou Janem Němcem se již léta věnuje organizování mikulášské nadílky. Na jejích základech vznikla rozsáhlá kulturní akce nazvaná Advent v Písku, která letos oslavila šesté výročí svého vzniku.