Jorga Kotrbová prožívala Trápení v Nerestcích

„Jezdila za ní i maminka a sestra. Zůstali jsme pak mnoho let v kontaktu. Mnoho let k nám jezdívala. Vzpomínám si, že jsme k nim pak později zavítali do Prahy a Jorga nám tehdy ukazovala šaty, ve kterých bude natáčet nedělní chvilku poezie," říká Vladimír Straka, kterému v době natáčení bylo pět let.

Film Trápení natáčel režisér Karel Kachyňa z velké většiny v Dolních Nerestcích. „Tehdy za námi přijeli, jestli by tu nemohli točit film. Svolili jsme, aniž jsme věděli, do čeho jdeme. Bylo to pro mě úmorné léto. Kolikrát jsem musela zadělávat na buchty třikrát, protože pořád někdo hladový chodil," vzpomíná devětasedmdesátiletá Anna Straková. Právě její rodině patří statek, kde ve filmu chovali koně a kam hrdinka Lenka chodila přes odpor dospělých za vzpupným koněm.

„Filmaři nám na dvoře zasypali hnojiště a celý dvůr zpevnili. Zbyla nám po nich například i plošina, ze které kameraman natáčel Jorgu Kotrbovou na střeše. Mnohokrát jsme ji pak použili při opravě komínu," směje se Vladimír Straka. Po štábu zbyla v Dolních Nerestcích i lávka, na které děti ve filmu balancují s deštníkem, a ke stejné kratochvíli ji pak využívala místní omladina.

Ve vesnici se natáčely i scény, ve kterých děti chytají v říčce ryby a na dohled odtud je i filmová slepičárna, vedle které měl výběh Prim a také železniční zastávka. Příjezd vlaku a vystupování cestujících pak bylo jednou z příležitostí pro místní obyvatele, aby si zahráli v komparzu.

Další šancí pak byla scéna na mostě přes Skalici. Dnes tudy projedou tisíce aut denně, jde totiž o hlavní tah z Písku na Prahu, před dvaapadesáti lety nebyl problém zastavit dopravu pro natáčení. „Provoz byl tehdy naprosto minimální. Štáb potřeboval pro scénu se zdivočelým koněm auty zahradit oba konce mostu. Tam si zahráli všichni, kdo tehdy měli auto," vypráví Vladimír Straka. Většinu dovádějících dětí také hrála místní omladina.

Vzpomínky na natáčení má i jeho příbuzná Hana Ševčíková. Ta sice žije dlouhá léta v Olomouci, ale do Písku a na Písecko se velmi ráda vrací. Když se film natáčel, bylo paní Haně patnáct let. „Byla to velká událost nejen pro naši rodinu, ale pro celou obec. Všude bylo plno filmařů a herců. Mně se zdálo, že vládne chaos a zmatek, ve kterém se jen oni vyznají, ale výsledek v podobě filmu byl úžasný," připomíná si Hana Ševčíková.

Stejně úžasná byla podle ní i Jorga Kotrbová. Když byla Hana Ševčíková ve věku hlavní hrdinky filmu, také jezdila na koni a tak jí dobře rozuměla.

V Dolních Nerestcích jsou na film patřičně hrdí a před dvěma lety pořádali dokonce jeho projekci v klubovně místních hasičů. „Velmi dlouho jsme film měli jen na videokazetě a sháněli jsme kvalitní kopii na DVD. Když se to povedlo, udělali jsme společnou projekci," vysvětlil starosta Vladimír Macoun.

Velká část filmového štábu tehdy bydlela po rodinách ve vesnici. Strakovi ještě ubytovali v bývalém včelíně asistenta architekta Jindřicha Goetze a vedle měl prý postavený stan další filmař.

Z dobového dokumentu, kterým je rozpis záběrů na sobotu 5. srpna 1961, je patrné, že Karel Kachyňa tehdy bydlel v hotelu Otava v Písku, osvětlovači U Čápů v Mirovicích. Jorga Kotrbová musela do maskérny už v sedm hodin ráno a natáčelo se až do šesti hodin odpoledne.

Zajímavostí je, že film měl tehdy pracovní název Strakáč. V anglické distribuci se film jmenuje Zkoušky a soužení a v německé Dívka a černý hřebec. Trápení mělo velký ohlas v zahraničí. Článek o filmu publikoval pod titulkem Lenčino trápení americký filmový časopis Variety. Československo tehdy film prodalo do 34 zemí. Další Kachyňův film pro dětského diváka Už zase skáču přes kaluže promítali dokonce ve 48 zemích.

Kresbu Nerestců, která vznikla při natáčení, má Jindřich Goetz doma na zdi

Písek - Asistenta architekta u filmu Trápení Karla Kachyni o přátelství dvanáctileté dívenky a polodivokého černého hřebce dělal Jindřich Goetz, současný rektor Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Hlavním architektem byl Karel Černý, který později v 60. letech získal Oscara za film Amadeus. Na spolupráci s arch. Černým vzpomíná Goetz rád. „Byl jsem mladý, ale kolega Černý mě nechal dělat spoustu věcí samostatně. Dal mi volnou ruku," řekl Jindřich Goetz.

Ten má natáčení, které je staré více než půl století, spojené hlavně s emocemi, se zábavou po natáčecích dnech. Předloni, kdy od vzniku filmu uplynulo přesně padesát let, se Jindřich Goetz rozhodl, že zajede do vesnic Dolní a Horní Nerestce a byl trochu zklamán, že se hodně změnily a vlastně to tam ani nepoznal. „Zjistil jsem, že už natáčecí místa ani nenajdu. Téměř jsem nenašel ani místní říčku," sdělil filmový architekt.

Na spoustu věcí si přesto vzpomněl. V obci Dolní Nerestce si štáb pro potřeby filmu upravil jeden statek. Jindřich Goetz tam přímo bydlel, a to ve včelíně. Nocovat do hotelu s ostatními nejezdil. V době volna hodně fotografoval a také si jednou sednul za humny na stráň a vytvořil pérovou panoramatickou kresbu vesnice. Obrázek má dodnes zarámovaný na zdi ve svém domě.

Architektovi utkvěly noční záběry pocházející od Selibovského rybníka, který se nachází necelých pět kilometrů od Protivína. Záběry vznikly za dne, jen se při snímání použil speciální filtr, který vytvořil večerní atmosféru. Odborně se takové technice říká „americká noc". „U tohoto rybníka jsme stavěli trojhranou věž, takovou kovovou konstrukci, která nám umožňovala natáčet nadhledy," vzpomíná filmový architekt. Kovové zařízení sloužilo pro úplně novou cinematoskopickou kameru, kterou využíval excelentní kameraman Evžen Illín. Jednou štáb tuto velmi drahou kameru zavěsil pod bryčku taženou koňmi. Od kopyta jednoho koně odletěl kámen, který nákladnou techniku poničil. „Ještě ten den odpoledne někdo ze štábu kameru vezl do dílen na Barrandově, aby ji přes noc opravili a nebyl průšvih. Druhý den se kamera vrátila a nikdo nic nepoznal," vypráví Jindřich Goetz.

Trápení (1961)

Jsou prázdniny, ale Lenku nelákají dívčí hry. Raději chytá s kluky bělice v potoce nebo zkouší odvahu při přecházení zábradlí nad potokem. Ale i s tím je konec, když Lenka spatří hřebce Prima ze státního statku. Černý krasavec je divoký a kočímu Brťákovi se občas nebezpečně vzepře. Lenka však brzy pochopí, že Prim je zlý jen proto, že mu opilec Brťák ubližuje. Postupně se s Primem sblíží, nosí mu různé pamlsky, vodu a odváží se za ním i do stáje, aby ho nakrmila místo surového Brťáka. Nový správce nerad vidí, že se Lenka zajímá o koně, a když jeho pokus zkrotit Prima ztroskotá, chce

se ho zbavit. Varuje také Lenčiny rodiče a dívka musí doma slíbit, že už se nebude k Primovi přibližovat. Lenka však nemůže slib splnit. Jednoho dne Prim onemocní

kolikou a zvěrolékař je daleko…

Námět: Jan Procházka

Scénář: Jan Procházka a Karel Kachyňa

Režie: Karel Kachyňa

Hudba: Evžen Illín

Hrají: Jorga Kotrbová (Lenka), Zora Jiráková (Lenčina matka, drůbežářka), Milan Jedlička (Lenčin otec, bagrista), Václav Neužil (řidič Honza), Dagmar Neumannová (teta), Pavel Bártl (správce), Jaroslav Nekolný (kočí Brťák), Rudolf Průcha (Ruda, Lenčin kamarád)