Ředitel muzea Vladimír Šindelář, který na čtvrteční křest všechny zájemce zve, vysvětlil, že originál deníku provázel Bohumila Šímu po všech jeho válečných cestách. „Po jeho tragické smrti v srpnu 1941 ovšem už v zápisech nikdo nepokračoval," podotkl.

Deník byl uložen v Šímově pozůstalosti, která se po skončení války vrátila zpět do vlasti. Fotokopii deníku přinesl muzeu Stanislav Sedláček, někdejší dlouholetý starosta městysu Sepekov, který se velmi zajímá o regionální historii.

Šímův deník je podle Vladimíra Šindeláře velmi cenným svědectvím už proto, že nebyl psán někdy v míru po skončení bojů, ale zachycuje každodenní autentické zážitky, ničím nepřikrášlené. „Navíc Bohumil Šíma se nestačil zapojit do leteckých bojů nad Británií, protože zahynul při výcviku, tím pádem jeho jméno není mezi zájemci o tuto problematiku příliš známo. Když jsme se zmínili v tisku o chystaném vydání jeho pamětí, mnozí z leteckých historiků žasli, protože o existenci Šímova deníku vůbec neměli ponětí," upozorňuje. „Je to velmi cenné svědectví z pera současníka, které se ke čtenářské obci dostává vůbec poprvé. Kniha je doplněna i celou řadou dosud nepublikovaných fotografií z Šímovy pozůstalosti," dodává.

Finančně knihu podpořil jak Jihočeský kraj, tak i městys Sepekov a město Milevsko, a ředitele velmi těší, že to jmenované instituce udělaly bez váhání a s ochotou. Tím se důstojně přihlásily k odkazu Bohumila Šímy a k jeho památce.

Čím může být osud Bohumila Šímy inspirativní pro dnešní mladou generaci? „Z deníku čiší upřímné vlastenectví, což je úkaz, který se u nás dnes už moc nenosí. Vždyť mladý Bohumil klidně mohl zůstat žít v relativním poklidu tehdejšího Protektorátu, přes den pracovat někde v továrně a večer pak jít do kina, na rande nebo s kamarády na pivo. Místo toho vykročil do nejistoty emigrace a do války, o níž tehdy nikdo nemohl vědět, jak skončí," říká ředitel. Doplňuje, že navíc naši vojáci museli v případě zajetí Němci počítat s nejhorším, protože Československo nebylo s Německem oficiálně ve válečném stavu, a tak Češi se nemohli v případě zajetí spoléhat na statut válečných zajatců. „Přesto stovky našich bojovníků na všech frontách druhé světové války prokazovaly snahu po osvobození své těžce zkoušené vlasti. Snad to zní trochu jako fráze, ale oni každodenně nasazovali své životy a mnozí také skutečně zahynuli. Jejich láska k rodné zemi byla skutečná a nefalšovaná. Mnozí dnešní mladí lidé by se od nich mohli učit, protože dnes se mnozí honí spíše za materiálními požitky a penězi. Přesto věřím, že vlastenectví v našem národě nevymřelo, jen u mnoha z nás kdesi v hloubi duše dříme. Snad se dokáže v pravý čas probudit," uzavírá Vladimír Šindelář.

Ve čtvrtek bude kniha ke koupi za zvýhodněnou cenu. 


Šímovy zápisky z časů pobytu ve Francii dokládají, že Francouzi si až do začátku bojů neuvědomovali německé nebezpečí. Francouzská armáda byla dobře vyzbrojena, ale po taktické stránce vršila chybu za chybou. Dne 14. června 1940 si Bohumil Šíma zapsal do deníku:

…Paříž se vzdala bez boje! Mezi námi je hrozná nálada…

Naši vojáci se obávali, aby je Francouzi po uzavření příměří nepředali Němcům, ale naštěstí se to nestalo a většina z našich se mnohdy složitými cestami dostala do Anglie. Tady se i přes počáteční potíže s cizím jazykem rychle sžili s místními obyvateli. Protože vojáci byli vesměs mladí hoši, začali ovšem zajímat i o místní děvčata. Realita pobytu v Anglii byla po francouzském chaosu vcelku příjemná, ale i zde bylo každodenní nebezpečí ztráty života.

Dne 6. října 1940 si Bohumil Šíma zapsal do svého deníku:

Neděle. Odpoledne jdu do města. S Naxerou a Netíkem jdeme doprovodit dvě dívky. Střílíme si z nich a smějeme se jim, že nic neznají. Je hrozné počasí, stále prší. Již 24 našich kluků natáhlo bačkory. Je to mnoho za jeden měsíc. Sestřelených mašin je 50, neuznaných sestřelů 5x tolik…

„Šímův deník není literárním dílem v pravém slova smyslu, je však cenným pohledem do vzrušené doby očima nestranného svědka. Zápisky jsou sice psány někdy trochu těžkou rukou vojáka, ale zároveň se jedná o cenný autentický pramen poznání. Věříme proto, že kniha si své čtenáře jistě najde," říká za vydavatele Vladimír Šindelář.