Letošní rok  je pro Písečany  ve znamení oslav 770 let od první dochované písemné zmínky o městě. Je to také příležitost  k nahlédnutí do bohaté historie  kdysi královského města.

Minule jsme se zmínili  o rýžování z řeky a hlubinném dolování zlata.  Dnes se  podívejme na vznik píseckého hradu, který byl jedním z prvních  městských hradů na území dnešních Čech a Moravy.

I když o počátcích hradu se mluvilo již za krále Václava I., hlavní  zásluha na této stavbě se připisuje jeho synovi Přemyslu Otakaru II. Písecký hrad vybudovala stejná stavební huť jako hrad Zvíkov. Potvrdily  to keramické značky nalezené v areálech obou hradů.

Intenzivnímu výzkumu píseckého  hradu se v letech 1987 až 1990 věnoval Tomáš Durdík. Ten mimo jiné odhalil v severním křídle hradu pozůstatky dalšího velkého sálu, který byl zcela zničen  v první polovině 18. století přestavbou na kasárna.

„Písecký hrad měl  čtyři křídla, která rámovala nádvoří spojené ochozem. Přízemí tvořily arkády a gotické klenutí, s klenbami bylo také první patro. Místo  arkád tu však  byla plná zeď se zasklenými okny.  Nalezené zbytky krbu totiž potvrdily, že se ochoz v patře vytápěl," uvedl k závěrům výzkumu Tomáše Durdíka ředitel Prácheňského muzea v Písku  Jiří Prášek.

Zajímavé nálezy byly zjištěny také v jižním křídle hradu.  O kapli se říkalo, že byla nejkrásnější místností hradu. Byla však zbořena v letech 1860 až 1861. Jediným dochovaným  do dnešní doby je západní křídlo hradu, které zahrnovalo suterén se třemi okénky směrem na řeku. Mezipatro bylo obdobného charakteru.

„V prvním patře byl veliký klenutý sál. Nad ním se ještě v pozdně gotické úpravě zachovalo  obranné podstřešní patro se střílnami, které se téměř nikde nedochovalo," připomněl Jiří Prášek.

O velkém sále se traduje, že je patrně nejlépe zachovalým velkým  hradním sálem přemyslovské doby v našich zemích. Nedochovala se však původní výmalba. Jeden ze zástavních majitelů hradu, purkrabí Jindřich  z Jenštejna nechal sál znovu vymalovat zřejmě v roce 1479. Protože však tento prostor sloužil dříve převážně k hospodářským a vojenským účelům, zachovaly se na přelomu 19. a 20. století pouze fragmenty maleb. Sál se znovu maloval na čistou omítku v roce 1902 a podle názoru odborníků je středověká autenticita pochybná a dnešní podoba fresek je   výsledkem bohužel nekvalitního restaurátorského zásahu. Původní nejsou okna  a současná dlažba byla sestavena z kopií původních dlaždic.

V majetku  Písku je hrad od 9. února 1509. Od té doby ho město používalo pro své účely, část například jako sídlo radnice. Na hrad se však valila jedna pohroma za druhou. 6. dubna 1532 vyhořel.  Na začátku třicetileté války  byl třikrát  úspěšně  dobýván. 30. září 1620 ho žoldnéři zpustošili a vypálili. Krátce na to se zástavním majitelem stal neblaze proslulý dobrodruh Martin de Hoeff Huerta.

„Ten začal likvidaci hradu přestavbou jižního křídla na pivovar. V druhé polovině 18. století bylo severní křídlo přebudováno na kasárna, kdy byla zbourána věž na severozápadním nároží. Postupně byla zlikvidována stará radnice a stržena věž ve východním křídle. Poslední věž  poblíž dnešní sladovny se zřítila v roce 1860. Likvidaci západního křídla zabránilo v hodině dvanácté nařízení z vyšších míst," připomněl Jiří Prášek.
⋌Kresba František Doubek