Útočník Jan patřil k elitním centrům českého komanda. Gólman Jakub se na led nedostal. Plnil roli třetího brankáře. „Samozřejmě mě mrzí, že jsem si před vyprodanou halou nezahrál, ale tak to prostě je," říká Jakub Kovář, šestadvacetiletý gólman.
O rok mladší bratr si na vytížení nemohl stěžovat. Šampionát dokonce začínal po boku Jaromíra Jágra. A hvězdného spoluhráče skoro zranil. „Proti Švédsku jsem ho trefil do malíčku a málem mu ho zlomil," usmívá se Jan Kovář při vzpomínce na moment z prvního utkání na turnaji.
Útočník ruského Magnitogorsku patřil k nejlepším hráčům výběru trenéra Vladimíra Růžičky. V deseti zápasech si připsal devět kanadských bodů za tři góly a šest asistencí. Nezklamal. Atmosféru si užíval. „Fanouškům patří neskutečný dík, co pro nás dovedli vytvořit," sdělil Jan Kovář.
Euforii na tribunách byl Jakub svědkem osobně. Přímo jej ale nepohltila. Mnohem raději by byl samozřejmě na ledě. „Takhle jsem do hry nebyl úplně vtažený," svěřil se Jakub Kovář.
Kdyby se šampionát nekonal v Praze a Ostravě, svoji účast by zvažoval. „Byl jsem na pátém mistrovství světa a možná bych si raději dal pauzu," prozradil.
