Podle slov našeho bývalého starosty Zdeňka Bárty jsem takový idealista. Jsem, neboť jsem přesvědčena, že všechno špatné bývá i k něčemu dobré.

Na začátku roku Správa železničních cest chtěla definitivně uzavřít čekárnu na našem vlakovém nádraží. - Vystoupili jste někdy z vlaku třeba v Tochovicích? Tam nabudete dojmu, že jste právě dojeli na konec světa. A jako cestující využívající veřejnou dopravu posuzuji obec z té strany, odkud přijedu. Tedy i od vlakového nádraží. Při představě této varianty u nás v Mirovicích jsem se rozhodla nakonec uzavřít smlouvu se SŽC na svůj živnostenský list. Mohla jsem se tak připojit k akci Kniha do vlaku. A výsledek? SŽC nám nechala čekárnu vymalovat, osvětlit. Čekárna se jednou týdně uklízí. Cestující se mají kam schovat před nepřízní počasí, navíc si mohou sáhnout do regálu pro některou z knih nebo časopisů. Jsou to sice knihy vyřazené z městské knihovny nebo dary od čtenářů, ale i když jsou to starší svazky, jsou stále nositeli informací, jež ještě mohou někoho zaujmou – a hlavně mu ukrátit čas trávený čekáním nebo cestováním. A já mám radost, že knihy, jimiž naše malá knihovna doslova přetéká, nemusím odvážet do sběrného dvoru.

Těší mne, že jsem našla pochopení u nového zastupitelstva, jež mi přispěje na úhradu nájmu v roce 2019.

Během prvního čtvrtletí se v Mirovicích zformovala nezisková organizace pro mladé maminky s malými dětmi. Protože se neměly kde scházet, poskytl jim městský úřad do bezplatného užívání spolkovou místnost v kulturním domě. To však znamenalo ztrátu prostoru pro konání pravidelných besed, setkání a tvůrčích dílen pořádaných knihovnou. Bylo nutné najít náhradní řešení. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo včas vhodně přeorganizovat prostory v dětské knihovně, mohli jsme se právě tam setkávat na lekce anglického jazyka pro věčné začátečníky.

Přestože je v dětské knihovně útulno, pavilon, v němž se nachází, je pro mnohé „z ruky“. Jediným možným řešením pro konání besed a přednášek komorního rázu (tzn. cca 15 posluchačů) je tedy rozvolnění střediskové knihovny. V tom okamžiku ale vyvstává nerudovská otázka: Kam s nimi? Kam s knihami? Odpověď je nasnadě. Do domu s pečovatelskou službou, kde mám v oddělení pro seniory k dispozici zatím jen skromně zařízenou místnost. Pokud bychom ji obestavěli knihovnickými regály, mohli bychom vytvořit skutečnou knihovnu, kam bych soustředila starší svazky, jež nejsou určeny k vyřazení. Jakýsi depozitář. Místnost by mohla sloužit také pro konání tvůrčích dílen, a to nejenom pro seniory z domu. Omyvatelná podlaha, kuchyňský kout s možností uskladnění pomůcek pro tvoření a dřezem k umývání je velké plus pro takové činnosti.

I v tomto případě mi nové zastupitelstvo vyšlo vstříc a odsouhlasilo požadavek na nákup knihovnických regálů.

Čeká mne sice v novém roce 2019 mravenčí práce s revizí knižního fondu, tříděním, změnou katalogové signatury, přeznačováním každého jednotlivého svazku a nakonec i fyzické přemístění knih. Ale přiznám se, že se i na tuto práci těším, protože cílem je uskutečnění mojí vize knihovny jako místa společenského setkávání s nabídkou zejména nových knih. Důležité je, aby jejich umístění bylo přehledné a čtenáři i posluchači se v knihovně cítili příjemně. Abych jim při besedách mohla nabídnou malé občerstvení, jež by bylo kam položit.

Jsme malé městečko, přesto se procentním přepočtem čtenářů na počet obyvatel řadí naše městská knihovna mezi ty nejlepší v regionu.

Jen ten, kdo nečte, může veřejnou knihovnu považovat za zbytečnou instituci. Ten, kdo čte, tříbí slovní zásobu, rozvíjí představivost, procvičuje myšlení, vzdělává se, nebo vyplňuje svůj volný čas. A často mezi řádky nachází odpovědi na vlastní nezodpovězené životní otázky.
Už z těchto důvodů mě těší, že mohu dělat prostředníka mezi knihou a čtenářem v naší městské knihovně.

V letošním roce jsme se setkali na besedách v knihovně jen omezeně, zato jsme mohli během prázdnin cestovat prostřednictvím filmu, a to v sále kulturního domu na velkém plátně. Komentované filmové besedy s cestovatelem Petrem Hejnou se konaly téměř každý týden.
S knihovnou jsme se v první polovině roku také dostatečně protáhly při cvičení jógy, kde jsem během závěrečné relaxace mohla nabídnout úryvky z některých titulů z naší knihovny.
A co mě těší nejvíce – devětkrát jsme se setkali při divadelních představeních v sále kulturního domu. Musela jsem sice kvůli organizaci ukrojit vždy několik hodin ze sobotního volného času, ale co je to proti ochotníkům, kteří jsou skutečně ochotni po práci nebo po studiu obětovat hodiny a hodiny k nastudování textu, ke společným zkouškám a nakonec k finálnímu vystoupení. Mají můj obdiv a věřím, že i obdiv všech, kteří se přišli podívat. Vždy to byl příjemný společenský zážitek.

Ne všude mají takové možnosti, jaké máme v Mirovicích. Sál s jevištěm, navíc s ozvučením i osvětlením. Drobné nedostatky technického rázu určitě zdárně vyřeší tým našeho nového zastupitelstva v čele se starostou Josefem Vejšickým.

Přeji všem do nového roku 2019 hodně sil a zdravého nadšení.

Lenka Vlková, knihovnice MěK Mirovice