Příležitost k chvilkovému zastavení a zamyšlení v uspěchané adventní době měli všichni ti, kteří v sobotu dopoledne zamířili do klubovny městské knihovny. Konalo se zde Adventní matiné, které již sedmý rok pořádá Esperantský klub La Ponto Písek.

Tentokrát se tohoto setkání zúčastnil  také dlouholetý člen esperantského klubu, pětadevadesátiletý kněz Josef Xaver Kobza. Společně s přítomnými, mezi kterými nebyli jen esperantisté, se zamýšlel  nad smyslem Vánoc v současné době a také vzpomínal.

Nezapomenutelně se do jeho mysli zapsali válečné Vánoce, kdy byl na nucených  pracích v jedné německé vesnici. Jídlo bylo tehdy na lístky a Josefu Kobzovi ani jeho kamarádům už žádné nezbyly.  Hospodská se nad nimi slitovala a uvařila jim alespoň trochu kafe z cikorky.

Potom  se skupina chlapců vydala na půlnoční. Když se vraceli, přidaly se k nim  německé ženy z vesnice a hned byly zvědavé, co měli na štědrovečerním stole, řekly jim, ať počkají a odběhly. Vrátily se se dvěma pecny voňavého domácího  chleba. „Lepší dárek jsme si nemohli přát. Byli jsme šťastni a určitě byly šťastné  i ženy, které nás obdarovaly. Já jsem přesvědčen, že člověk může být šťastný, jen když má někoho rád. Ale ani to nestačí, musí umět svou lásku dát najevo nějakým skutkem," říká  Josef Xaver  Kobza, který byl dlouhá léta farářem v písecké římskokatolické farnosti.

Jedním z vrcholů  matiné byla  byla skandinávská  píseň  nazvaná Mé srdce bude stále putovat, kterou v norštině zahrála a zazpívala  Pavla Dvořáková, předsedkyně Esperantského klubu La Ponto Písek.  Pěvec Miroslav Smyčka  přidal jednu z písní W. A. Mozarta a přečetl  také vánoční zamyšlení z knihy Radima  Palouše.

Námětem sobotního matiné byl svátek sv. Lucie, o jehož tradicích hovořila Pavla Dvořáková, předsedkyně Esperantského klubu La Ponto Písek. Návštěvníci se například dozvěděli, že Lucie je jednou z mála svatých, která je uznávána  také v protestantských zemích. „V každé zemi však       s jejím svátkem jsou spojovány různé tradice," připomněla Pavla Dvořáková a pokračovala: „Sice jednou rukou dávala dárky, ale druhou často dělala neplechu, rozhazovala  věci po  podlaze a dohlížela na to, aby o jejím svátku hospodyně  dodržovaly zákaz předení a tkaní. Hříšnicím Lucky hrozily, že jim rozpárají břicho. Na Doudlebsku zase chodily s dřevěnými kozími hlavami.