Příležitost k chvilkovému zastavení a zamyšlení v uspěchané adventní době měli všichni ti, kteří v sobotu dopoledne zamířili do klubovny městské knihovny. Konalo se zde Adventní matiné, které již sedmý rok pořádá Esperantský klub La Ponto Písek.
Tentokrát se tohoto setkání zúčastnil také dlouholetý člen esperantského klubu, pětadevadesátiletý kněz Josef Xaver Kobza. Společně s přítomnými, mezi kterými nebyli jen esperantisté, se zamýšlel nad smyslem Vánoc v současné době a také vzpomínal.
Nezapomenutelně se do jeho mysli zapsali válečné Vánoce, kdy byl na nucených pracích v jedné německé vesnici. Jídlo bylo tehdy na lístky a Josefu Kobzovi ani jeho kamarádům už žádné nezbyly. Hospodská se nad nimi slitovala a uvařila jim alespoň trochu kafe z cikorky.
Potom se skupina chlapců vydala na půlnoční. Když se vraceli, přidaly se k nim německé ženy z vesnice a hned byly zvědavé, co měli na štědrovečerním stole, řekly jim, ať počkají a odběhly. Vrátily se se dvěma pecny voňavého domácího chleba. „Lepší dárek jsme si nemohli přát. Byli jsme šťastni a určitě byly šťastné i ženy, které nás obdarovaly. Já jsem přesvědčen, že člověk může být šťastný, jen když má někoho rád. Ale ani to nestačí, musí umět svou lásku dát najevo nějakým skutkem," říká Josef Xaver Kobza, který byl dlouhá léta farářem v písecké římskokatolické farnosti.
Jedním z vrcholů matiné byla byla skandinávská píseň nazvaná Mé srdce bude stále putovat, kterou v norštině zahrála a zazpívala Pavla Dvořáková, předsedkyně Esperantského klubu La Ponto Písek. Pěvec Miroslav Smyčka přidal jednu z písní W. A. Mozarta a přečetl také vánoční zamyšlení z knihy Radima Palouše.
Námětem sobotního matiné byl svátek sv. Lucie, o jehož tradicích hovořila Pavla Dvořáková, předsedkyně Esperantského klubu La Ponto Písek. Návštěvníci se například dozvěděli, že Lucie je jednou z mála svatých, která je uznávána také v protestantských zemích. „V každé zemi však s jejím svátkem jsou spojovány různé tradice," připomněla Pavla Dvořáková a pokračovala: „Sice jednou rukou dávala dárky, ale druhou často dělala neplechu, rozhazovala věci po podlaze a dohlížela na to, aby o jejím svátku hospodyně dodržovaly zákaz předení a tkaní. Hříšnicím Lucky hrozily, že jim rozpárají břicho. Na Doudlebsku zase chodily s dřevěnými kozími hlavami.