Podplukovník, historik, spisovatel, bývalý inspektor a profesor. V tolika podobách s ním mnozí přišli do styku. A nikdy to nebylo setkání nepříjemné, o čemž svědčí oblíbenost jak u vojáků základní služby, kteří na svého velitele vzpomínají dodnes, tak u studentů, které vyučoval na píseckých středních školách.

K utváření člověka jako osobnosti slouží vše, čím si v životě prošel:

Ztráta rodičů v raném věku.

Čekání na popravu po udělení trestu smrti za útěk k jugoslávským partyzánům z místa nucených prací v době druhé světové války.

Odvolání z velitelské armádní pozice počátkem 60. let pro dlouhodobou nelibost vládnoucí garnitury k původu a životu jeho otce (živnostník, pobyt v Americe).
Vyhazov z místa krajského školního inspektora v roce 1971 za snahu rehabilitovat nespravedlivě perzekuované učitele a nesouhlas se „vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území" v roce 1968.

Ve svých padesáti letech začal při zaměstnání studovat na dnešní Masarykově univerzitě v Brně, kde také po pěti letech svá studia úspěšně dokončil.

Po roce 1989 se konečně  František Mikolášek dočkal satisfakce. Byl armádou rehabilitován a povýšen do funkce plukovníka v záloze. Ve svých sedmdesáti letech se dostává ke své oblíbené historii, kterou zpracovává v knihách vydávaných obcí Bernartice, kde získal za svou obdivuhodnou, nezištnou práci čestné občanství. V tomto období vynakládá také velkou snahu o ocenění a docenění osobností spjatých s historií bernartického regionu.

Kromě jiného se zasloužil o udělení Řádu bílého lva bernartickému rodáku Rudolfu Hrubcovi, letci RAF, který zahynul během války v Itálii. Téma domácího odboje zpracoval František Mikolášek detailně ve své knize Tenkrát byla válka. Tato kniha, stejně jako ostatní publikace, vyžadovala obrovské nasazení, mravenčí, důslednou práci při zjišťování pravdivých a seriózních informací a shromažďování archiválií. Velkou ránou byla tak pro spisovatele povodeň v roce 2002, při které o celý svůj historický archiv přišel.

František Mikolášek také napomohl objevit veřejnosti „zapomenutého básníka" Josefa Kostohryze, odsouzeného ve vykonstruovaném politickém procesu k trestu smrti, následně změněného na dlouholetý žalář.

Svou slušností a velkorysostí dokázal odzbrojit i ty, kdo mu kdy ublížili, ať už vědomě, či nevědomě. Nesmlouvavý však byl vždy vůči lidské omezenosti a podlosti. Sám stál pokaždé záměrně v pozadí akcí, kterých byl iniciátorem a které směřovaly k odhalení historické pravdy a zvyšování vzdělanosti a kultivovanosti společnosti. Oporou v tomto snažení mu bylo  nesporně také dobré rodinné zázemí.

František Mikolášek je osobností, jakých máme v současné době tak poskrovnu a jaké bychom právě teď tolik potřebovali.

K jeho dnešním narozeninám mu přejí vše nejlepší, hodně sil a zdraví všichni, kdo si ho váží a mají ho rádi. (jir)