Irena Mašíková Konštantová, Prácheňské muzeum v Písku. Má ve Francii řadu přátel a často ji navštěvuje
Včera jsem sledovala v televizi přímý přenos koncertu z Paříže u příležitosti státního svátku Francie. Přiznám se, že celý zážitek z této krásné hudební události stínila obava, aby se nestal nějaký teroristický atak, protože účast Francouzů byla obrovská. Ale moje obava se bohužel naplnila dnes ráno, když jsem si přečetla na internetu zprávu o teroristické události v Nice. Co se to děje se světem? Vždyť dost na tom, že lidé si prožívají spoustu soukromých bolestí, přírodních katastrof, nejrůznějších neštěstí. Takto cílené zlo, kterého je člověk schopen, mu odebírá statut rozumové bytosti. Ti, kteří takto činí, si nezasluhují existenci na této planetě.

close Jaroslav Hübl se sice narodil v Hradci Králové, ale od svých tří měsíců žije v Písku a sám se považuje za Písečana. Rád chodí ke kostelu Svaté Trojice a jeho okolí. Denně chodí kolem řeky Otavy a téměř denně také fotografuje. info Zdroj: Deník/Libuše Kolářová zoom_in

Jaroslav Joe Hübl, fotograf, autor tří fotografických knih z Paříže

Přes všechna přísná bezpečností opatření dochází k tak strašlivým událostem. Cítím s Francouzi, mám tam přátele a tuto zemi konkrétně její hlavní město navštěvuji dvakrát ročně. Nyní se tam chystám v polovině září a útoky teroristů mě neodradí. Znamenalo by to, že se jich bojíme. Já věřím, že se ty nesmyslné útoky už konečně podaří zastavit, že zbytečně nebudou umírat lidé a já budu mít příležitost v klidu dokončit fotografie pro svou čtvrtou knihu, která z části bude rovněž věnována Paříži.

Alena Kothánková, vedoucí předmětové komise francouzštiny Francouzského gymnázia v Písku
Je mi moc líto, že se takové věci dějí a lituji zbytečně zmařených životů. V novém školním roce plánujeme na podzim a jaro výměnný pobyt s městem Nans, protože si to rodiče přáli, ale v této situaci zřejmě vše ještě přehodnotíme. Budeme se řídit tím, jaká bude bezpečnostní situace, nemůžeme žáky vystavit nebezpečí. Samozřejmě bude záležet na rozhodnutí vedení školy. Návštěvy Francie jsou pro žáky přínosné po kulturní stránce, kdy se snažíme spojit život s poznatky kultury v cizí zemi. Za těchto okolností jsou však naše plány ohrožené.

Lucie Holkupová z Písku bude v příštím školním roce maturovat na píseckém francouzském gymnáziu
To, co se stalo včera v Nice, je příšerné. Nemůžu pochopit, jak může něco takového udělat člověk a ani to, proč si třikrát po sobě vybrali teroristé právě Francii. Nechápu, proč vůbec něco takového dělají, musí být totálně zmanipulovaní. Je to strašné, když si chtějí lidé oslavit vlastní historii, a nemají možnost, aby přitom byli v bezpečí. Je to příšerné. Ve Francii jsem byla zatím jednou a je to pro mě srdeční záležitost. O to víc mě to bolí a pořád na to musím myslet. Člověk by chtěl pomoci, ale neví jak. Ta bezmoc je hrozná.

Monika Hrdinová, učitelka na francouzském gymnáziu v Písku, v současné době na mateřské dovolené
 Včerejší tragická událost ve Francii mě hluboce zasáhla. Každý teroristický útok je strašný, avšak ten včerejší - stejně jako ten V Paříži- se mě osobně dotýká, protože mám ve Francii spoustu známých a kamarádů. Místo toho, aby mohla celá země slavit 14.červenec, je zahalena do smutku. Terorismus je pro mě symbolem obrovské zbabělosti a fanatismu, který si neváží lidských životů. Hluboce soucítím se všemi pozůstalými obětí a byla bych šťastná, kdyby takové hrůzy už neopakovaly. Upřímnou soustrast, Francie.

Simona Kubišová, Písek, ve Francii žije část její rodiny

Taková zpráva mě vždycky hrozně zasáhne, protože mám ve Francii rodinu, přesněji sestru a bratrance a jejich rodiny. Je hrozné, že si lidé neváží života. Je mi z toho všeho smutno.

Miroslav Konrád, malíř
Viděl jsem to nejdřív na facebooku, kde mám mezi přáteli reportéra Honzu Šmída. Je to zoufalé. Díval jsem se na oslavu v Paříži a oni udělají takový horor někde jinde. Je to zoufalé, protože tam je fůra národností, která přišla a nespojila se… Na jedné straně vidíte fotbal, kde hrají Francouzi, kteří jsou černí a jsou asimilovaní, a na druhé straně tohle. I u nás je velké množství lidí, kteří se nedovedou přizpůsobit. Bylo to na Anglickém nábřeží Nice, to je výstavní síň Francie, jezdí tam diplomaté a všichni umělci tam rádi pobývají, hned vedle toho je pláž, je to zoufalé, zoufalé, co na to říct. Zločinci jsou všude a nespokojenost lidí roste, nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají, je to složité. Já mám teď jet do Francie vystavovat a mám taky trošku obavy…

Jan Bauer, spisovatel, Vodňany:
Ukazuje se tím naprostá bezradnost západoevropských států. Neumějí si poradit s tím, že na jednu stranu ponižují a zesměšňují občany s islámským vyznáním a na druhou stranu si neumějí poradit s radikálními islamskými kazateli. Také je na tomto i předcházejících útocích vidět, kam dotáhly státy jako Amerika či Anglie a Francie svoji politiku, ve které se vměšovaly do života jiných států ve jménu demokracie. Rozvrátily Irák, Afghánistán, ale vlády v těchto zemích si uměly poradit s radikálními islámskými bojovníky i když třeba za cenu diktatury. Podle mého názoru chybí Evropě státníci, jako například Churchill, kteří měli přehled a respekt. Ti, kteří řídí Evropskou unii, jsou jen druhořadí politici, kteří si hrají na mocné. Putin ukázal, jak se má postupovat. I když k němu mám výhrady, v tomto postoji si ho vážím.