Písecký rodák, akademický malíř František Roman Dragoun, za svůj život namaloval nespočet portrétů. „Pro výstavu jednoho dne jsme zvolili jen autoportréty. Sám často opakoval, že stejně jako hudebník musí i malíř neustále cvičit. Když neměl žádný model, maloval sám sebe. Portréty jsme se snažili seřadit tak, jak šel čas a jak se měnila tvář umělce," připomněla Irena Mašíkova Konštantová, malířova žákyně.

O hudební doprovod výstavy se postaral umělcův syn Roman Dragoun. Zahrál vlastní písně složené na texty otce a také na verše píseckého básníka Milana Prince.

„Tatínek byl nesmírně pracovitý člověk. Lidé si ho vážili, mnozí ho obdivovali, ale on zůstal po celý život velmi skromný," zavzpomínal Roman Dragoun a dodal: „Já osobně nemám vztah k modernímu umění. Vlastně mě k tomu vychoval tatínek. Vždycky říkal, že umění je od slova uměti a on opravdu uměl. Nemohu nepřipomenout, že tatínek byl hluboce věřící člověk. Víru v Boha předal mně a já ji zase předávám svým dětem."

Akademický malíř F. R. Dragoun (1916 2005) byl na pražské Akademii výtvarných umění žákem profesorů Maxe Švabinského a Vratislava Nechleby. Maloval krajiny, zátiší a portréty významných osobností z domova i ciziny jako například Karla Absolona, Eduarda Hakena a kardinála Vlka. Byl učitelem mnoha malířů a architektů. Ilustroval knihy, překládal monografie a texty umělců z němčiny a přispíval do kulturní revue Otavín.

„V tomto roce se právě na parkánech potkala díla dvou velkých přátel. V červnu to byla výstava Jaroslava Gebra a nyní Františka Romana Dragouna," dodala Irena Mašíková Konštantová.