I nyní je přitažlivé zejména pro ty, kdo vyhledávají nekonzumní formy cestování a chtějí navazovat na rovnocenné bázi přímé osobní kontakty v zahraničí. To, že ho neumí úplně každý, je možná v tomto směru spíše výhodou, protože jeho mluvčí drží více pohromadě a cítí k sobě přes různé rozdíly větší sounáležitost.

I z toho důvodu si písecký klub, který si právě připomenul 110 let své existence, zvolil za svůj název "La Ponto", což znamená "Most". Most nejen ten náš kamenný, ale i symbolické spojení dvou vzdálených břehů. Významné jubileum oslavili členové klubu i se svými hosty z jiných krajů na svém tradičním Předvánočním setkání.

Jazyk esperanto přinesla do Písku v r. 1908 učitelka francouzštiny a němčiny Františka Křivancová, původem z Borotína u Tábora, která dle doložených zpráv byla dokonce první diplomovanou učitelkou esperanta v celém Rakousku-Uhersku. Z informací v dobovém "Otavanu" se lze dočíst, že 1. října otevřela kurzy hned ve 4 školách a ještě koncem téhož roku byl založen i klub. Ten se scházel a měl i svou čítárnu v místnosti Měšťanské besedy v hotelu U Zlatého kola na dnešním Malém náměstí (na místě budovy "Péček"). První fotobrožuru o Písku v češtině a esperantu vydal v r. 1911 známý geograf a rodák z Bavorova Josef Bělohlav.

Za války byla činnost klubu zakázána a přerušena, ale již v r. 1952 ji znovuooživil a dlouhou dobu nadále vedl Libor Křivánek, pozdější pracovník Prácheňského muzea. Podobnost jeho příjmení a příjmení zakladatelky je pozoruhodnou shodou okolností. Esperantisté získali v tehdejších nelehkých podmínkách možnost fungovat při Klubu pracujících Jitexu, kde měli až do r. 1989 výborné zázemí pro svou činnost. Klub i v době železné opony unikátním způsobem usnadňoval svým členům spojení se světem a oklikou i přístup k zajímavé a a v češtině nedostupné literatuře. Organizoval rovněž letní tábory (v Popelné, Červené n. Vlt. či na Churáňově) a zájezdy. Člen klubu páter Josef Xaver Kobza mj. spoluzaložil a organizoval v Herborticích poblíž svého rodiště esperantské skrytě katolické tábory, které v r. 1977 rozehnala StB.

V posledních 12 letech klub "La Ponto" pořádal např. mezinárodní internetové semináře s podporou města či setkání esperantských rodin ze 14 národností. Věnuje se rovněž bezplatné propagaci města a regionu prostřednictvím článků ve Wikipedii či dabingu krátkých filmů.

Právě v písecké Městské knihovně se v r. 2010 měla svou premiéru rozsáhlá klubová putovní výstava "Je esperanto mrtvý jazyk?", kterou dosud hostilo 37 institucí ve 12 krajích republiky. V posledních letech do Písku zavítali díky esperantu hosté nejen z celé Evropy, ale i z Mexika, Singapuru či Japonska. K jubileu přišla píseckým blahopřání od přátel z celé ČR, ale také z Polska, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Itálie, Francie, Belgie a Brazílie. Z českých gratulací potěšila zejména báseň složená přímo v esperantu od známého publicisty a psychiatra dr. Maxe Kašparů. Věřme, že toto jubileum není poslední a že esperanto bude žít v Písku i nadále. Noví zájemci o tento jazyk a jeho myšlenku jsou vítáni. Bezplatné info lze získat na adrese pisek@esperanto.cz

Pavla Dvořáková