Před dvěma lety projevil zájem o Družbu i její okolí bohatý investor, který zde chtěl vystavět novou čtvrť s bytovými domy. Jak se nedávno ukázalo, dostal se však do insolvence a z jeho plánů nejen s píseckým sídlištěm sešlo. Město mezitím na jeho podnět začalo zpracovávat změnu územního plánu celé lokality. Tu chce dokončit, což znovu otevírá debatu, co dál.

To je ve zkratce současnost. Příběh společenského centra Družba, jejímž majitelem je od 90. let Jaroslav Lískovec, začal však už hodně dávno.

Budova Družby se začala stavět počátkem 80. let jako občanská vybavenost. Měly se tu pořádat stranické konference a vzniklo zde sídlo podniku Restaurace a jídelny. Fungovala tady vývařovna, ve které se denně připravilo asi tisíc jídel, která se rozvážela po městě. Vyhlášená byla restaurace Žába podle zeleného interiéru, který designoval, stejně jako ostatní interiéry Družby, písecký podnik Hikor. Celý komplex byl konstruován hodně velkoryse i na tehdejší dobu. Výstavba stála tenkrát asi sto milionů korun, jak prozradil dnešní majitel Jaroslav Lískovec. „Celý objekt je postaven na pilotech, které jsou ukotvené hluboko v zemi. Železobetonová konstrukce je bytelná a i dnes je objekt staticky v pořádku,“ míní. Jedno patro je v podzemí, dříve se využívalo jako sklad civilní obrany.

Studie výstavby nových bytových domů na sídlišti Jih v Písku.
Investor měl velké plány na sídlišti Jih, je v insolvenci. Co bude s Družbou?

Po revoluci šel tento objekt do dražby a ve velké privatizaci ho získala firma Iwarex. Nedařilo se jí však splácet bance úvěr, a tak ho banka nabídla v roce 1997 k prodeji. „Tehdy jsem Družbu od banky koupil. Půjčil jsem si na pořízení a zprovoznění objektu peníze a celý úvěr jsem v průběhu deseti let splatil,“ připomněl Jaroslav Lískovec, který Družbu postupně část po části zprovozňoval, až z ní byla největší diskotéka v regionu.

Nebyla to však jeho první zkušenost v oboru. Nějakou dobu provozoval také klub, kde je dnes Divadlo Pod čarou. Ještě předtím ale otevřel s kamarádem prodejnu LP desek a CD u Kamenného mostu. Tam vydělal první peníze a také se dostal do prostředí diskoték. „Jednou ke mně přijeli manželé, kteří žili v Německu a kteří tehdy zřídili první diskotéku široko daleko ve Smrkovicích. Věděli, že u mě nakupují diskžokejové. Říkali, že jim jeden vypadl a jestli bych jim nezahrál diskotéku. Byl jsem tehdy aktivní muzikant, tak jsem si řekl proč ne, sbalil si tašku cédéček a jel jsem hrát diskotéku. Tam jsem poprvé viděl, že se dá utáhnout takový provoz v činnosti. Oni mě tehdy vzali také do Německa podívat se na velkou diskotéku asi pro pět tisíc lidí. Byl jsem fascinován. Tehdy se říkalo, že co funguje v Německu, bude fungovat i u nás, tak jsem si řekl, že bych chtěl udělat něco podobného, nejlépe rockový klub,“ vzpomíná s tím, že město v té době rušilo kino Svět.

A tak Jaroslav Lískovec zažádal o pronájem, dostal ho a otevřel v Písku první rockový klub, na který bývalé kino během měsíce předělal. „Moc jsem se na provoz klubu těšil, ale hrozně mě to tenkrát zklamalo, protože ač je většina lidí slušných a chtějí se bavit, najdou se i ti horší, kteří jsou ovšem vidět více. Hned po první akci jsem si říkal, že to bude peklo, ale už jsem v tom měl svou investici a nešlo vycouvat. Představil jsem písecké veřejnosti za krátkou historii klubu asi 270 kapel, ale viděl jsem, že lidi zajímá spíš diskotéka. Dělal jsem pak jeden den diskotéky a jeden den kapely, ale vzhledem k tomu, že to bylo v centru města, bylo jasné, že to nebude mít dlouhého trvání. Docházelo k rušení nočního klidu, pro celou ulici to byla velká zátěž, a tak jsem po čase dostal od města výpověď z nájmu,“ nastínil dobu, kdy končila první éra.

Studie výstavby nových bytových domů na sídlišti Jih v Písku.
Další vize budoucnosti: Družbu na Jihu mají nahradit nové bytové domy

Tehdy šla do prodeje od banky Družba. Jaroslav Lískovec si na ni vzal úvěr a začal ji v roce 1997 postupně zprovozňovat. Deset let byla Družba na vrcholu. Pořádaly se tady diskotéky a maturitní plesy, v ostatních prostorech fungovaly restaurace s pivnicí, kadeřnický salon či motoshop a mnoho dalšího. „Já si to ale moc neužíval, protože jsem musel splácet obrovské peníze. Dělalo tady mimo jiné velké množství lidí, které jsem musel platit. Byly to zajímavé roky. Vzhledem k tomu, kolik se sem za tu dobu přišlo pobavit lidí, tu bylo minimum incidentů. Vždycky mě mrzelo, že okolí bylo příchodem a odchodem návštěvníků zatíženo, na druhou stranu je to dům zkolaudovaný k tomuto účelu. Provozovat dvě restaurace, kuchyni, jídelnu a velké společenské centrum chtělo velké nasazení. Byl jsem vlastně pořád v práci, pořád v napětí. Aspoň že jsem měl štěstí na většinu zaměstnanců, kteří byli slušní a vzali si to za své. Vyučilo se tu spoustu lidí v oboru,“ podotkl s tím, že dnes takový prostor chybí. „Mladí jsou u telefonů, přátelí se skrz displeje a úplně se vytratilo živé setkávání,“ dodal.

V roce 2007 přišel zlom. Proběhla zinscenovaná dražba nemovitosti, kterou soud později prohlásil za protizákonnou a jako neoprávněnou ji zrušil, jak nastínil Jaroslav Lískovec. Měla však neblahý vliv na celkový stav nemovitosti i podnikání v ní. Od dražby až do konce roku 2012 provozoval Jaroslav Lískovec svou živnost pouze na základě nájemní smlouvy, a pak musel objekt opustit. „Dneska se to může zdát jako nějaká špatná pohádka, ale tehdy byly možné v našem právním systému šílené věci. To je ovšem materiál na rozsáhlý román. Nezákonná dražba mě o všechno připravila a já se musel přes deset let soudit, abych se stal opět právoplatným majitelem Družby. Další roky trvalo odstranění právních vad, které dražbou vznikly, a dokonce jsem byl nucen zaplatit zpětně daně z nemovitosti za roky, kdy jsem nebyl zapsaným majitelem a neměl od Družby klíče, a to i s úroky z prodlení,“ uvedl Jaroslav Lískovec.

Nová sportovní hala.
Zajímá vás, v jaké fázi jsou největší investiční akce města Písku? Podívejte se

Když byly záležitosti kolem vlastnictví vypořádány, začal Družbu postupně dávat dohromady. „Začal jsem s méně nákladnými rekonstrukcemi, protože mi na více důchod nestačí. Očekával jsem, že se domohu alespoň minimální náhrady za škody, kterou bych využil na sanaci. Bohužel náš právní řád umožnil všem provinilým uniknout odpovědnosti a k náhradám škod nikdy nedojde. Nepomohlo ani řízení u Evropského soudu. Opravil a zateplil jsem tedy prozatím zázemí v druhém a třetím podlaží, zrekonstruoval sociální zařízení v restauraci a vznikly prostory pro veterinární kliniku. Dneska je sice barák zvenku vzhledově na hranici brownfieldu, ale uvnitř je v celkem zachovalém stavu a použitelný k tomu, k čemu je určený, ale za předpokladu finančně náročných oprav,“ popisuje majitel, kterého před dvěma lety oslovil zástupce soukromého investora, že plánují celou lokalitu obnovit. Chtěli Družbu koupit, zbourat a místo ní a přilehlých nemovitostí rozšířit sídliště Jih o malé náměstí, vystavět bytové domy s parkovišti, hřišti, literární kavárnou a dalším vyžitím.

„Vypadalo to, že to má firma promyšlené, tak jsem jim na dva roky, stejně jako majitelé okolních nemovitostí, udělal předkupní blokaci, než se vyřídí změna územního plánu. Teď jsou v insolvenci a celé kolečko začíná znovu. Přemýšlím, co s objektem do budoucnosti. Líbilo by se mi, kdyby tady byla zachována kultura, protože takový sál se už v regionu nikdy nepostaví. Úplně nejlepší by bylo, kdyby tu fungovalo něco pro děti a mládež, třeba pro potřeby DDM nebo tak něco,“ nastiňuje svou představu majitel nemovitosti, v níž je v současné době v nájmu pouze vinárna a veterinární klinika. Ostatní prostory jsou pouze udržované. Velkým minusem celé lokality je nedostatek parkovacích míst. „Město mě před časem oslovilo, že tu chce vybudovat parkovací dům, pak sportovní halu, ale ze všeho postupně sešlo, a tak jsem teď ve fázi zvažování, zda budovu provozovat jako dříve, nebo změnit účel užívání, a nebo prostě prodat,“ zakončil své vyprávění Jaroslav Lískovec.