Na začátku si půjčovala stokoruny, vracet musela desetitisíce. Třicetiletou ženu z Písku, říkejme jí třeba Jana, dluhy pronásledují už léta. Nyní se snad blíží lepší etapa jejího života. Všechny dluhy by měla mít brzy splacené.

„Táhne se to se mnou už od doby, kdy jsem začala brát drogy, to je asi deset let. Tehdy jsem poprvé zažádala o půjčku,” vzpomíná paní Jana.

„Abych splatila jednu půjčku, půjčila jsem si další peníze. Z pěti tisíc korun se částka vyšplhala na sedmdesát. Dluhy jsem si dělala nejen u firem, ale půjčila jsem si třeba od kamaráda. Věděl, že se se mnou dá manipulovat, půjčil mi, podepsala jsme mu směnku s tím, že mu dám druhý den o tisícovku navíc, to jsem nedodržela. A z pětistovky se stalo osmdesát tisíc korun. A to byl známý,” zdůrazňuje nezaměstnaná Jana, která se o svých životních problémech rozhodla promluvit a hlavně je řešit.

Povídáme si spolu totiž v sociálně psychologickém centru Arkáda. Chodí sem dva měsíce. Pracovnice Arkády jí nabídly psychickou podporu a pomoc v jednání s úřady nebo pomoc právnickou. Na stole, u kterého sedíme, je množství složenek a dalších dokumentů. Jana dneska se sociální pracovnicí Veronikou Stachovou vše třídí.

„Hodně mi tu pomohli už před mnoha lety, kdy jsem brala drogy. Zajistili mi léčebnu, odvykání a byla jsem v komunitě, kterou tvoří lidé se stejným problémem,” říká žena, která velmi oceňuje pomoc své matky a jejího bývalého přítele.