Začal bych tím, že trénujete velice neobvyklý sport. Jak jste se k šermu vlastně dostal?

Na základní škole učil Míla Samců a ten mě přivedl k šermu asi ve 13 letech. Tenkrát vedl šerm pan Hulínský. Trénink byl náročný. První rok jsme trénovali jenom nohy. Po prázdninách jsme měli dostat zbraně. To bylo vlastně jen pro to, abychom po prázdninách přišli. Stejně nás během roku a prázdnin tři čtvrtiny odpadly.

V Písku jste se dostal do podvědomí lidí v období, kdy jste trénoval vaší dceru Zlatu a byli jste velmi úspěšný tým i daleko za hranicemi nejenom České republiky, ale i Evropy. Kdy jste vaši dceru Zlatu k šermu přivedl?

Zlata začala asi v osmi letech, ještě i za pana Hulínského. Od dvanácti let vyhrávala mistrovství ČSSR, pak ČSFR a nakonec ČR. Dařilo se jí i na SP juniorek už patnácti letech.

Projeli jsme značnou část Evropy – Polsko, Maďarsko, Rakousko, Itálii, Švýcarsko, Německo, Belgii i Francii. Dostali jsme se také za oceán do USA, Mexika a Venezuely. Nejlépe se jí dařilo na MS v Mexiku, kde skončila desátá.

Jak na tyto časy cestování po světě s vaší dcerou vzpomínáte?

Co na to mám říct. Po narození dětí to byla nejkrásnější část mého života. Asi máme boty z toulavého telete. Poznali jsme mnoho nádherných míst a lidiček. Ale doma je doma.

Liší se šerm dříve a dnes?

Ano, liší se, a moc. Dříve se kladl důraz na krásu, jak postavení ve střehu, tak na čistotu provedení akcí.

Bylo to na úkor dynamiky a rychlosti. Dnes je všechno co nejvíce uvolněné a daleko rychlejší než dříve.

I taktické vedení souboje je odlišné. Přizpůsobují se tomu i pravidla, které se stále vyvíjejí.

Vy stále aktivně šerm trénujete. Je těžší trénovat vlastní, nebo cizí děti?

Já v tom velký rozdíl nevidím. Někdy je to snadnější a někdy ne.

Říká se, že nejhorší je rodič – trenér a potomek – závodník, ale přináší to vynikající výsledky, tak nevím, možná je to pravda. Ale děti jsou v podstatě podobné. Jsou nádherné sklenice čisté vody a každé smítko je hned vidět. Já si to velice užívám a sleduji, jak se vyvíjejí, daří se jim, nebo se jim až tak nedaří, ale bojují, a to je cenné. Překonávají překážky a nesnáze nebo zvládají úspěch a radost. O tom vlastně sport je, o emocích a tak se pomalu nenásilně připravují na život.

Silvestr Zezula předává štafetu Milanu Kučerovi, který svůj život zasvětil kanoistice.

Odpovídá: Silvestr Zezula
Narozen v květnu 1952. Po základní škole se vyučil automechanikem v ČSAD, na vojnu nešel, protože dostal modrou knížku. V roce 1972 se oženil, ve stejném roce se narodil syn Silvestr a v roce 1978 se narodila dcera Zlata.