Proč jsi vyměnil Prahu a práci na ministerstvu za soukromý sektor a malé městečko Protivín?

V Praze jsem studoval na vysoké škole a krátce pracoval, ale nedovedl jsem si nikdy představit, že bych tam zůstal natrvalo. Hned po studiích na vysoké škole jsem nastoupil na ministerstvo životního prostředí a staral jsem se o kvalitu ovzduší. Řada lidí vnímá úřady a úředníky pouze negativně, ale já na tu práci vzpomínám moc rád, protože jsem měl pocit, že má smysl. Navíc když je člověk pracovitý, má šanci i na kariérní postup. Nastoupil jsem na ministerstvo jako řadový referent, ale po třech letech jsem odcházel z pozice vedoucího oddělení a zástupce ředitele odboru ochrany ovzduší. Já i moje manželka pocházíme z jižních Čech. V Praze jsme si nikdy nezvykli a to byl hlavní důvod pro opuštění jisté práce a návrat domů. Já jsem nikdy neměl možnost zakořenit v jednom konkrétním místě jako ty, Martine, nemám svůj „rodný dům". Doma se cítím v podstatě na celém Písecku, takže když se naskytla možnost koupit dům v Protivíně, moc jsme neváhali. Práci na zlepšování kvality ovzduší jsem si přinesl s sebou. Mám to štěstí, že mohu ovlivňovat to, na čem pracuji, takže i v soukromém sektoru přispívá moje práce k ochraně životní prostředí. Navíc nevěřil bys, jak často se mi zkušenost ze života na malém městě hodí například při tvorbě legislativy v oblasti ochrany ovzduší, na které se podílím. Zákony se připravují v Praze, ale více než polovina obyvatel naší republiky žije na malých obcích. Pohled člověka, který není z Prahy, je proto velmi důležitý.

Často se mluví o tom, jak si člověk zahrává s přírodou. Co je podle tebe příčinou přívalových dešťů, které u nás vyvolávají bleskové povodně?

Tohle sice není přímo můj obor, ale jsem přesvědčený, že tyto jevy jsou částečně důsledkem našeho chování k životnímu prostředí. Je jasné, že člověk od okamžiku, kdy slezl ze stromu a přestal být pouze sběračem plodů, ovlivňuje negativně životní prostředí. Tomu se nelze úplně vyhnout, ale náš současný vliv je vyšší, než by bylo vhodné. Pokud naše civilizace bude chtít všude dojet po zpevněné komunikaci, mít okolo každého většího města supermarkety s parkovištěm, pokud naše potraviny pošleme na západ a sem si dovezeme ty samé z východu, pokud budeme využívat krajinu jen s ohledem na svůj vlastní okamžitý prospěch, pak se nemůžeme divit negativním důsledkům našeho chování. Na druhou stranu není možné hledat jasnou a těsnou vazbu mezi aktuálními rozmary počasí a lidskou činností. Musíme určitě hledat cestu omezování našeho negativního vlivu na životní prostředí, ale současně se musíme naučit žít s přírodou a přizpůsobit se jejím projevům.

Je něco, co musí návštěvníka Protivína upoutat na první pohled? Co by to bylo?

Já mám moc rád, když se blížím k Protivínu a vidím zdálky pivovarský komín utopený v zeleni, obklopený architekturou, která se mi moc líbí. Na mě tohle funguje, ale od řady lidí vím, že jinak je Protivín v docela obtížné situaci. Na první pohled není příliš atraktivní. Turisté jedoucí po silnici vidí hlavně vlakové nádraží, průmyslovou zónou a panelové sídliště. To zrovna nesvádí k návštěvě města. V Protivíně nemůžeme lákat na historické centrum nebo spoustu památek. Máme ale ve městě několik nádherných míst, které mají své kouzlo. Máme tu také podnikavé a šikovné lidi, kteří vytvářejí ve městě nová lákadla a zvelebují město a jeho okolí. Naše město se potřebuje chytře propagovat a vytvořit ucelenou nabídku pro návštěvníky města. V posledních letech v této oblasti skvěle funguje hlavně Krokodýlí ZOO. Jezdím po celé republice a potkávám řadu lidí. Pokud někdo zná Protivín, tak z těch pozitivních věcí ho napadne Krokodýlí ZOO nebo pivovar Platan.

Na co jsi jako Čech nejvíce hrdý?

Na to, že takhle malá země v minulosti dokázala a stále dokáže vyprodukovat tolik obrovsky nadaných lidí. Nevím, jestli se jiná země může pochlubit takovou koncentrací lidí, kteří se dokázali dostat na špičku ve svém oboru.

Kde v sobě člověk s tolika povinnostmi a aktivitami bere takovou spoustu energie a radosti ze života? Mám rád vytížení na více než sto procent, jinak mě práce nebaví a dokud se objevují nové životní výzvy, nacházím energii se do nich pustit. Proto jsem příliš neváhal a vzal jsem si na sebe vedení občanského sdružení, které jsme v Protivíně spoluzakládali. Byla to nová výzva a bylo jasné, že to bude spousta práce, ale měl jsem do ní chuť. Viděl jsem několik lidí, kteří měli chuť skutečně pracovat. A taková šance se nepouští, protože jsem přesvědčený, že člověk by měl být aktivní v místě, kde žije, a měl by pomáhat své okolí přetvářet tak, aby se v něm žilo lépe. A radost ze života mi dává moje skvělá rodina, moje práce, ale i aktivity našeho občanského sdružení.

Jakým způsobem nejraději relaxuješ?

Z doby, kdy jsem se aktivně věnoval skautingu, mám velmi silný vztah k přírodě. Často se mi proto stane, že si při procházce s dětmi nebo se psem najednou uvědomím, že teď zrovna se mi vyčistila hlava a že vnímám jen ten klid okolo. Obrovský relax zažívám i na vodě. Na vodu jezdím od malička a zažil jsem tam spoustu nádherných okamžiků. Do smrti nezapomenu na zážitek ze Sázavy, kde jsme projížděli nádherným prosluněným údolím s malou vískou podél řeky a z místního rozhlasu zněla skladba Con te partirò. Ta skladba tam působila jako zjevení, ale v tu chvíli k tomu okamžiku prostě dokonale patřila. V ten okamžik si člověk uvědomí, že jsou na světě důležitější věci, než které běžně řešíme.