Václav Husa navázal na dlouhou rodinnou tradici vorařství a poprvé se účastnil plavení dřeva už v šesti letech. „To jsem seděl na nákladu samozřejmě, pozoroval stráně, řeku a plavce. Ale v deseti letech už jsem jezdil za veslo a ve třinácti už jsem proplul Svatojánské proudy v noci. To se nikdo neodvážil,“ zavzpomínal Václav Husa v rozhovoru pro Deník před čtyřmi lety. Nejraději prý měl Otavu.

Václavu Husovi v podstatě nikdo neřekl jinak, než chodící encyklopedie českého vorařství. S láskou a respektem na něj vzpomínají i jeho příbuzní. "Měl ohromnou energii a dar vyprávět. Všechny z rodiny, přátele i známé zahrnoval vzpomínkami, znalostmi i zkušenostmi z vorařství. Když skončily voroplavby, chodil s námi rád na ryby, protože miloval řeku," vypráví neteř Václava Husy Anna Crkalová a dodává, že ji naučil hlavně respektu k vodě.

V zámeckém mlýně v Jindřichově Hradci se otevřela expozice lesnictví a rybníkářství na Jindřichohradecku. Novým exponátem je pramen vorů.
Nejradši jsem měl Otavu, říká vorař Václav Husa

Velmi ráda vzpomíná na společné chvilky. "Měl fenomenální paměť a pamatoval si celé knížky. Například jako dětem nám vyprávěl Osudy dobrého vojáka Švejka. Slovo od slova podle knížky sedělo," líčí neteř Václava Husy. O této legendě vorařství se také málo ví, že byl velmi studijní typ. "Studoval jazykovou školu v Písku i Praze. Měl státnice z angličtiny, těsnopisu, anglického těsnopisu, mluvil plynně anglicky i německy. Dokonce nás s bratrem od malička zkoušel, abychom do angličtiny přeložili věty typu: Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam nechodil," přibližuje Anna Crkalová.

Křest knihy Lidé od vody.
Lidé od vody jsou znovu na knižních pultech

Voroplavba definitivně skončila napuštěním Orlické přehrady v září 1960 a tím skončila také stoletá tradice plaveckého rodu Husů. Svým nadšením a zkušenostmi ale Václav Husa ovlivnil životy mnoha lidí a inspiroval k uchování vzpomínek a povědomí na život „lidí od vody“.

Poslední rozloučení s vorařskou legendou proběhne v Písku ve čtvrtek 5. srpna.