Primáře Psychiatrické nemocnice Písek MUDr. Marian Koranda.Zdroj: archiv„Dobrovolnictví je nejlepší recept. Nic tolik nezahřeje jako dobrý skutek. Naopak teď lidem důrazně doporučujeme informační detox,“ říká primář Koranda.

Jak může současná společenská izolace ovlivnit psychiku lidí?
Paradoxní se může zdát, že obecně lépe dočasnou izolaci snáší lidé, kteří jsou v izolaci nuceni pobývat sami, respektive byli v určité společenské izolaci již před vypuknutím karanténních opatření (starší lidé, osamělí lidé), oproti těm, kteří jsou „v kleci“ nově, navíc s dalšími svými blízkými. Pokud člověk co nejrychleji nenajde režim dne, když nezačne hledat smysluplnost života v uzavřeném prostoru a nenajde si činnost, která jej vytrhne z jednotvárnosti, pak zákonitě roste intrapsychické napětí. (vnitřní napětí, pozn.aut.)

Nepropadají někteří pacienti beznaději?
Nejvhodnější bývá nastavení poměrně tvrdého režimu, počínaje ranním vstáváním v obvyklém čase, jako by člověk odcházel do práce, rozcvička, dále stanovení cílů pro dnešní den, nastavovat si úkoly z oblasti fyzické práce (něco opravím, připevním, vyrobím…) i mentální úlohy (učím se s dětmi, luštím sudoku, napíšu pohádku…) a hraní her. A snad nejvhodnější pro psychickou stabilitu a obranu je dobrovolnická činnost, tedy být někomu nezištně nápomocen. Nic tolik nezahřeje, jako učinit dobrý skutek, to říkávaly už naše babičky. Velmi důrazně lidem doporučujeme oprostit se od permanentního sledování zpráv o koronaviru v televizi, na sociálních sítích, v rádiu či jinde. Zkusit si dát „informační detox“, ono nakonec nic důležitého stejně neuteče a pro jedince či rodinu v uzavřeném prostoru bytu je v principu zcela ukradené, zda je prokazatelně nakaženo v ČR 1300 nebo 2300 jedinců.

Nesledujete nárůst počtu pacientů s panickým strachem z nakažení?
V současné době to je velmi obtížné statisticky sledovat, protože psychiatrické a psychologické ambulance dosud nemají k dispozici vůbec žádné osobní ochranné prostředky a fungují v tzv. nouzovém režimu, tedy ve většině případů pacienty vyšetřují jen konzultačně (telefon, Skype, email…). Osobně nárůst počtu vystrašených pacientů vnímám. Strach prioritně ale nesouvisí až tolik s nakažením sebe samého (mladší mají pocit, že jim se nic nemůže stát, starší pacienti jsou zase více smíření s nevyhnutelným…), ale obavy pacienti směřují spíše k tomu, že oni by se mohli stát nechtěným přenašečem, nakazit jiné a způsobit tak smrt rodičů, prarodičů či jiných starších nebo oslabených spoluobčanů. Moje obavy jsou ale také směrovány i vůči snaze některých primitivů pranýřovat nemocné či nositele viru, kteří - přestože jsou poctivě doma v karanténě - bývají označováni a ostrakizováni na sociálních sítích.

Kateřina Neumannová
Kateřina Neumannová musela zrušit letenku do USA. Běhá v Šárce

Je možné, že restriktivní vládní opatření mohou trvat i několik měsíců. Co bychom v současné situaci měli dělat, abychom zůstali psychicky fit?
Psychicky labilnější jednici, tedy lidé, kteří hůře odolávají zátěži, jsou náchylnější k extrémním způsobům řešení – k výbuchům hněvu, ale i k letargii, k depresívním propadům a beznaději, k sebevražedným myšlenkám či k abúzu alkoholu, nebo třeba k radikálnímu ukončení vztahu s partnerem. To, co se někdy nazývá ponorková nemoc, tak může být zkouškou ohněm pro mnoho vztahů, které dosud fungovaly spíše ze setrvačnosti. K tomu přidejme i možné ekonomické ztráty a obavu o zabezpečení rodiny. Naopak mnohým rodinám může zklidnění chaotického života zapůsobit jako balzám. I v této souvislosti je třeba apelovat na rozvážnost, na vyřčená slova, co se nedají vzít zpět, a to nejen v rodinách, ale také slova politiků

Řada lidí kvůli dění kolem koronaviru sleduje mnohem víc zprávy na internetu, v rádiu nebo televizi. Jak lidé nyní vnímají prohlášení různých politiků, je možné, že instinktivně hledají svého "vůdce"?
Společnost je nyní extrémně citlivá na slova svých vůdců a každý jedinec touží vidět světlo na konci tunelu. Výrazná většina populace bude precizně dodržovat všechna omezení, pokud bude věřit, že dočasnost je skutečně dočasná. A v principu je jedno, zda to budou dva měsíce či dva roky…Pro uklidnění veřejnosti, pro ukázku toho, že vláda drží opratě pevně v rukou a nepřipouští anarchii, ze které máme podvědomou hrůzu, jsou vhodné a nutné exemplární tresty, respektive pokuty. Takže další paradox – pro uklidnění veřejnosti je vhodné pár desítek jedinců přísně pokutovat např. za nenošení roušky či jiné flagrantní porušení omezení, např. nedodržování nařízené karantény, než se prezentovat jako „hodná policie, která řeší situaci domluvou“. To přidává na neklidu v populaci a ztrátě víry v silnou vládu. V krizových situacích, ve zlomových okamžicích, kdy jde o bytí či nebytí národa či kultury dané civilizace, hledáme silného vůdce. Tak je tomu po staletí, proto již Římané v době ohrožení jmenovali na určenou dobu diktátora, tzv. magistra populi a omezili vliv senátu, považovali to za jednoznačně výhodnější. A jeho rozhodnutí se nezpochybňovala. I nyní v době koronavirové podvědomě hledáme silného vůdčího jedince, jen těch adeptů na dočasného „magistra populi“ je ještě vícero a každý z nich svým chováním vyjdařuje obavu, že ho ti druzí nepodpoří, ale podrazí.

Biolog Zdeněk Paris z českobudějovické Akademie věd se nakazil koronavirovou infekcí ve Španělsku, kde byl na kongresu. V karanténě strávil tři týdny.
Sám měl koronu, teď ji testuje

Je možné, že současný "sterilní" stav někomu po psychické stránce vyhovuje?
Naši pacienti, kteří trpí úzkostnými poruchami s prvky obsedantně kompulzívní poruchy (OCD) ve smyslu obav ze špíny a baktérií, by mohli být teoreticky šťastni, ale nejsou. Nerozlišují virus a baktérií, obecně se bojí možnosti onemocnět, „zašpinit se“. Takže nejen pro ně je to teď období velmi tenzní a úzkostné. Věřím však tomu, že se najdou jednici, kterým i toto období psychicky vyhovuje. Pokud se člověk upne např. k tomu, že planeta Země může regenerovat díky významnému omezení emisí, pak najde uspokojení. Radovat by se mohli třeba i ti, kteří každoročně předpovídají konec světa. Je to o nastavení našich priorit. Hlavně neztrácet naději a víru, že i tohle nadělení můžeme zvládnout. Nádherně to vystihl vynikající český spisovatel Viktor Fischl – dnes je krásněji než včera, protože dnešek je a včerejšek už není…

Pavel Pechoušek