V pátek 24. září 1993 utonul v Otavě u městského ostrova v Písku 18letý Tibor Danihel.

V říjnu 1994 stanulo osmnáct mladíků, z nich třináct mladistvých, před soudcem Okresního soudu v Písku. Byli obžalováni z násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, z podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů a šest z nich také z ublížení na zdraví.

Podle obžaloby se kritického dne shromáždili jako skini k napadení Romů v Písku a vydali se na ostrov. Čtyři mladí Romové, kteří tam i podle svých vlastních slov „cvičili s nunčaky“, před nimi naskákali do Otavy. Útočníci vyzbrojení baseballovými pálkami a řetězy jim údajně vyhrožovali, uráželi je a házeli po nich různé předměty. Někteří z obžalovaných jim měli bránit vylézt z vody tím, že je bili a sráželi zpátky. Tibor Danihel při tom utonul.

Obvinění odmítli vypovídat. Soudce poté četl řadu listinných důkazů, slyšel řadu svědků, ale žádný nemohl konkrétní jednání přiřadit ke konkrétnímu obžalovanému.

Znalci našli v moči Romů zahnaných do řeky zvýšenou hladinu toluenu. Soudní lékař konstatoval, že příčinou smrti Tibora Danihela bylo udušení z utopení. Na jeho těle nenašel žádné stopy násilí. Dávka toluenu u něho zjištěná mohla být příčinou jeho utonutí.

Poslední den hlavního líčení, 2. prosince, situace zhoustla verbálními konflikty i provokacemi anarchistů kolem Jakuba Poláka. Došlo i k napadení jednoho ze skinů na náměstí romskými mstiteli.

První kolo - dvakrát podmínky

Soud uznal Jaroslava Churáčka a Milana Brata vinnými násilím proti skupině obyvatelů a ublížením na zdraví a každému uložil rok podmíněně na dvě léta. Ostatní obžaloby zprostil. Krátce po vyhlášení rozsudku 15letý Rom napadl jednoho z obžalovaných nožem a později za to dostal rok vězení.

Krajský soud v dubnu 1995 věc první instanci vrátil s názorem, že mohlo jít i o vydírání. Pro onemocnění původního samosoudce byla věc přidělena jinému. Vyšetřovatel pak stíhání deseti obviněných zastavil a čtyři stanuli znovu před soudem, už i s obviněním z podpory a propagace hnutí hlásajícího rasovou zášť. Hlavní líčení bylo z „horkého“ Písku přesunuto do Budějovic.

Po novém verdiktu se věcí zabýval v březnu 1997 krajský soud jako odvolací a za vydírání a násilí proti skupině obyvatelů dal Jaroslavu Churáčkovi a Zdeňku Habichovi po 31 měsících do věznice s dozorem, Martinovi Pomijemu 22 měsíců, Milanu Bratovi rok podmíněně na tři léta.

Byla to vražda?

Proti rozsudku podala ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová stížnost pro porušení zákona a Nejvyšší soud rozsudek zrušil s tím, že by mohlo jít o vraždu z rasové nesnášenlivosti.

Táborský senát se pak smrtí Danihela zabýval téměř čtyři měsíce jako dokonanou vraždou. V říjnu 1998 Churáčkovi uložil osm a půl roku, Habichovi sedm a půl, Pomijemu sedm. V době činu byli ještě nezletilí. Čtvrtý obžalovaný, Milan Brat, byl v separátním procesu v létě 2000 osvobozen.

Při zdůvodnění rozsudku předseda senátu Jiří Bernát řekl, že to byla rasová vražda. Prokazoval, že v září 1993 skini vyrazili v organizované skupině asi dvaceti lidí v Písku k městskému ostrovu. Za pokřiků "Smrt Cikánům" a "Zabijeme vás, vy černý svině" zaútočili společně na čtyři mladé Romy, kteří ze strachu naskákali do chladné řeky. Skini se šátky na obličejích, s nunčaky, tyčemi a baseballovými pálkami v rukou, se mezitím srotili na obou březích, bránili Romům vylézt z vody, skopávali je zpátky a házeli po nich kameny.

Danihel se asi po dvaceti minutách plavání už nevynořil, tři jeho kamarády zachránil od smrti jen příjezd městské policie. Soud se znovu prodíral čtyřmi desítkami svědeckých vzpomínek, z nichž podle něj mnoho nemělo daleko ke křivé výpovědi.

Jiří Bernát zdůraznil, že toluen, který Romové u řeky před útokem čichali, nezavinil Danihelovo utonutí - znalci doložili, že bezprostřední příčinou smrti bylo udušení při topení. "Danihel byl dvacet minut vystaven brutálnímu fyzickému i psychickému týrání. Kdo to nechápe, nežije v tomto reálném světě," hřímal soudce.

close info Zdroj: Deník zoom_in

Vrchní soud v Praze rozhodnutí o vině potvrdil, dvěma odsouzeným jen snížil tresty. Churáček jej vykonal 13. listopadu 2005 a pak nastoupil ještě roční trest uložený soudem v Písku. Habich byl 28. listopadu 2001 podmíněně propuštěn, ale neosvědčil se a byl mu nařízen zbytek trestu v délce 1026 dnů. Ten vykonal 9. listopadu 2007. Pomije byl 20. června 2003 podmíněně propuštěn na zkušební dobu šesti let a osvědčil se.

Dokázáno podle soudce Bernáta

Předseda senátu Jiří Bernát se k hlavnímu líčení vrátil v rozhovoru v našem listu 12. prosince 2007.

close Soudce Jiří Bernát. info Zdroj: Archiv Deníku zoom_in Soudce Jiří Bernát. Na nadhozenou tezi části veřejnosti, že utopení Danihela po původních mírných rozsudcích našlo až pět let poté soudce, který ve věci rozpozná vraždu, jak to nahlédl dovolací orgán, Jiří Bernát řekl: „Toto stanovisko Nejvyššího soudu se ukázalo opodstatněným. Potvrdilo to dokazování, které jsem po přidělení věci provedl přímo na místě za přítomnosti obžalovaných a svědků. Přeměřovali jsme vzdálenosti, za pomoci policejního potápěče hloubku řeky, zrekonstruovali jsme rozmístění svědků a já je znovu vyslechl. Někteří na místě identifikovali konkrétní obviněné. Jeden, který účast dosud popíral, se podřekl, když k informaci potápěče o hloubce řekl, že tehdy tu tolik vody nebylo… Opatřili jsme seznamy sledovaných z písecké skinheadské scény, seznamy zajištěných, důkazy o tom, že skini tehdy s sebou měli nunčaky, pálky, řetězy, že šli v ‚akci Bobr‘ vykoupat feťáky na ostrov a rozdělili si úkoly… Vyslechli jsme kajakáře, který slyšel volat Danihela o pomoc a na kterého také skini házeli kameny. Potvrdilo se, že skupina byla ozbrojena, odhozené zbraně našla policejní hlídka na trase jejich útěku. Vyslechl jsem na čtyřicet svědků; slyšeli výkřiky, že Romové ve vodě nemají právo žít. Nemusel bych být vázán stanoviskem Nejvyššího soudu, ale dokazování mě přesvědčilo, že šlo o vraždu s rasovým podtextem, minimálně se srozuměním obžalovaných s následkem.“