Partu několika desítek zajíců a zajíčků z dřevěných koláčů vytvořil majitel zahrady, devětašedesátiletý Stanislav Špaček. Jeho zahrada náleží vždy o Velikonocím zajícům již několik let. Ale pokaždé novým a jiným. „Loni jsem tu měl asi tři zajíce velké až po ramena a malé kolem nich,“ vyprávěl s úsměvem. „Ty si pak odvezla dcera do Kájova.“ Dřevění obří zajíci tam letos slaví úspěch. „Jednou šla kolem paní s děckem, a tomu se zajíci tak zalíbili, že mermomocí toho zajíce chtělo. Dceři se děcka zželelo a darovala mu ho. Odcházelo celé šťastné, že má zajíce,“ líčil Stanislav Špaček. „To byli zajíci z břízy. Ty letošní tady jsou z lipového dřeva. Našli jsme lípu vyvrácenou, když jsme čistili les. No, je to syrové dřevo. Ale vždyť je to jenom na chviličku.“

Deník hledá nejoriginálnější velikonoční kraslice.
Deník hledá nejoriginálnější velikonoční kraslice. Pošlete vaše fotky

O tom, že má Stanislav Špaček zajíce spočítané, nemůže být pochyb. „To se ví, že vím, kolik jich je,“ smál se. „Musel jsem vědět, kolik mám nařezat hlav, uší a kolik trupů. Je jich šestnáct velkých a jedenáct malých. Řezal jsem je motorovkou necelé dva dny. Žádné velké opracovávání, žádné velké detaily.“ Zajíci mnohdy tvoří rodinky a jsou rozesety po celém trávníku. Jedna rodinka si spokojeně lebedí u nízkého smrčku. „To je náš letošní vánoční stromek, je tam zapíchnutý, kolem jsem dal zajíce. Bylo mi stromku líto, protože byl pořád krásně zelený,“ říkal Stanislav Špaček. „Také jsem tu, když jednou napadl o Velikonocích sníh, udělal kraslice, ale ze sněhu, barevné. Mám z té doby na fotkách děti mezi sněhovými kraslicemi. To, aby nebyla prázdná zahrada a člověk si nějak připomněl, že jsou Velikonoce.“