„Bylo to tady nádherné. Cítila jsem se tu jako doma," říká desetiletá Sára, která se svojí maminkou a pěti sourozenci dva roky žila v Domově sv. Alžběty pro matku a dítě ve Veselíčku.  „Nejvíce času jsem trávila s kamarádkami tady na hřišti," dodává a rozhlíží se po zahradě, zda se od jejich odchodu změnila.

Je úterní dopoledne a ve Veselíčku je nezvykle živo. Místní azylový dům, který poskytuje pomoc matkám a jejich dětem, oslavuje. Připomíná si patnáct let existence. Na oslavu přijely matky a jejich děti, kterým zařízení pomohlo, sponzoři či bývalí pracovníci.  „My teď bydlíme v Písku," dodává Sára, že to do Veselíčka neměli daleko.

V Písku žije i bývalá klientka zařízení. Říkejme jí třeba Pavlína. „Neměla jsem kde bydlet," vysvětluje třiatřicetiletá matka dvou dětí, sedmileté holčičky a jedenáctiletého kluka, jak se do domova ve Veselíčku dostala. „Pocházím z Písku. Od malička jsem vyrůstala v dětském domově. Když jsem si našla přítele, bydlela jsem s jeho maminkou, ale nevycházely jsme spolu dobře," vypravuje žena  s dlouhými černými kudrnatými vlasy, zatímco její dcera skáče na trampolíně.

O zařízení se dozvěděla od své starší sestry. I ta domovem prošla. „Dala mi číslo, zavolala jsem a přijmuli mě," říká Pavlína. „Moc mi tu pomohli. Byla jsem tu dva roky, 2010 a 2011," dodává žena, která si nedokáže představit, kde by tehdy skončila.

Pavlína pracuje u městských služeb a bydlí v bytě se svými dětmi a bývalým druhem.  Na pobyt v domově vzpomíná ráda. „Skamarádila jsem se s holkama, které tady byly. Jsme v kontaktu. Píšeme si, scházíme se, chodíme na procházky," říká.

A jak se zázemí domova změnilo od doby, kdy odešla? „Nebyla jsem tady půl roku. Změnilo se tady hodně. Přibyl ping-pongový stůl a houpačka.Vnitřek domu jsem ještě neviděla, ale slyšela jsem, že je tam nový nábytek. Určitě se dovnitř podívám," říká Pavlína a míří k houfu lidí. Se skleničkou vína v ruce. Na řadě je totiž přípitek. . .

Domov sv. Alžběty ve Veselíčku je prvním azylovým domem v jižních Čechách. Byl otevřen 3. dubna 1997. „Ubytování a pomoc u nás nalezlo již 252 maminek a 424 dětí," počítá ředitelka zařízení Marie Sádlová.

Domov ve Veselíčku, který se nachází v bývalé faře u kostela sv. Anny, má nyní plnou kapacitu. Žije zde osm maminek se svými dětmi. Každá z nich má svůj pokoj. Kuchyně a sociální zařízení jsou společné.