Akce Acrocephalus, kterou zaštiťuje písecké Prácheňské muzeum, má navíc letos kulaté výročí. Koná se tady už počtyřicáté. „Akci začal můj předchůdce Karel Pecl v roce 1977, který sem tehdy vyrazil se svým kroužkem mladých přírodovědců. Mělo to úspěch, 
a tak se to další rok zopakovalo, až se z toho stala tradice, která se bez přerušení drží dodnes," uvedl zoolog Prácheňského muzea Jiří Šebestian, který na práci Karla Pecla navázal.

Řežabinec je podle jeho slov nejvýznamnější chráněné území široko daleko 
a o populaci ptáků, která tady žila, dřív nikdo nic nevěděl. „Rozhodně to tady stálo za výzkum. Rezervace byla vyhlášena v roce 1949 spíš jako botanická, ornitologická část rezervace tenkrát byla díky rackům, protože tady byla kolonie, což byla tehdy velká vzácnost 
a území se hned chránilo," vysvětluje Jiří Šebestian.

Dodnes se akce účastní řada nadšenců, kteří jezdili na tábor už jako děti a dnes sem jezdí se svými dětmi. „Většina dětí, co sem jezdí, nebude profesionálním ornitologem, ale naučí se tady mít rádi přírodu a to se může vždycky projevit jen příznivě," míní zoolog muzea. 

Na Řežabinci mají svůj domov i vzácné druhy ptactva, i když každý je vzácný jinak. „Třeba ledňáček především tím, že je hezký a každého zajímá, ale je jich relativně dost. Pak jsou tu ptáci vzácní celorepublikově jako bukáček malý, cvrčilka slavíková nebo rákosník velký," vyjmenovává Jiří Šebestian, zoolog Prácheňského muzea.

Každoročně během této akce ornitologové nachytají, okroužkují a zaevidují stovky ptáků. „Průměr je 875 ptáků za akci, je to ale nerovnoměrně rozdělené. První den to bývá i tři sta čtyři sta ptáků, pak to klesá, protože už ptáci vědí, kde sítě jsou. Rekord byl necelých 1500 ptáků za akci, minimum kolem pěti set," vyčísluje.

Podle statistických metod dokáží ornitologové odhadnout, kolik žije v rezervaci kterého druhu. „Třeba rákosníka obecného, kterého je tady nejvíc, tady hnízdí několik stovek párů. Záleží ale samozřejmě na sezoně, jak se vyvede. Jsou závislí na hmyzu," podotýká Jiří Šebestian.

Během posledních let přibývá nebo přinejmenším zůstává stejně ptáků, kteří žijí v lese, v zahradách, 
v krajině a u rybníků. Naopak dramaticky ubývá ptáků, kteří žijí v zemědělské krajině. „Dotace z Evropské unie určené na zemědělství jsou proti ptákům a pomáhají jejich likvidaci," míní zoolog a dodává, že konkrétně na Řežabinci zůstává ptáků plus minus stejně. Ovlivňuje to jen počasí. Nejhorší jsou vytrvalé deště nebo dokonce povodně. „Silný déšť uprostřed hnízdní sezony, když prší do hnízda, kde jsou mláďata, 
a nelétá hmyz, kterým se krmí, to se podepisuje víc než třeba sucho. Také vadí velké chladno nebo dokonce mráz," líčí Jiří Šebestian.

Ornitologové během akce provádějí několikrát denně kontroly sítí, kam se chytají ptáci. „Kontroly jsou od rána od šesti do večera do půl desáté po hodině nebo hodině a půl. Když prší, tak se nechytá, stejně tak, když teplota překročí třicítku. To pak sítě stahujeme, abychom ptákům neubližovali," vysvětluje zoolog.

Většina ptáků se chytí do sítě jen jednou, především staří ptáci se znovu nechytí. Mláďata někdy dvakrát. „Pak máme několik ptáků, kolem deseti dvaceti, kteří se chytí třeba desetkrát. Vypozorovali jsme, že je to zhruba stejné jako v lidské populaci procento vyznavačů adrenalinových sportů," směje se Jiří Šebestian.

Akce Acrocephalus trvá za normálních okolností deset dní, letos dva týdny vzhledem k tomu, že má 40. výročí.