Zanedlouho se také jako benjamínek výpravy pokusí zdolat devátou nejvyšší horu světa – Nanga Parbat, která měří 8 126 metrů. Na šestitýdenní výpravu spolu s dalšími odvážlivci odlétá 24. června.

„Jsme tři na sobě nezávislé skupiny. Jedna se pokusí o průstup Kinshoferovou cestou, která je ta „snazší“, druhá, v níž jsem i já, se pokusí o prvovýstup Mummeryho pilířem, doposud se to od základního tábora až na vrchol nikomu nepovedlo, a třetí o sjezd,“ vyprávěl.

Že to nebude žádná brnkačka, je mu tak už nyní více než jasné. „Je to jedna z nejnebezpečnějších hor na světě. Hodně zde padají laviny, jsou tam strmé srázy, různá převýšení,“ vysvětluje Jiří Janák a zároveň prozrazuje jejich lezeckou strategii. „Většinou se vstává hodně brzo, aby byl sníh tvrdý, aby se po něm dobře šlo. Jsou tam nějaké objektivně nebezpečné úseky, které je třeba přejít co nejrychleji. V té výšce a s batohem na zádech to nebude úplně sranda, ale uvidíme až na místě, jak to bude vypadat. Nikdo z nás tam pořádně nelezl, situace není jistá, tak se to bude řešit operativně,“ dodal s tím, že dostat na samý vrchol Nanga Parbat by se chtěli nejdéle za pět dní.

NEJDŘÍV AKLIMATIZACE
Než se ale na osmitisícovku vydají, musí se aklimatizovat. „Nejprve nebudeme pár dnů dělat vůbec nic, protože tábor, z něhož budeme vycházet, má nadmořskou výšku kolem čtyř tisíc metrů, takže budeme rozdýchávat ten pohyb tam. A pak bychom chtěli vyjít na horu Ganalo Peak, která je vedle Nanga Parbat, ta má 6 608 metrů a na ní pár dnů přespat,“ svěřuje se s plánem. Aby se nejen jeho sen stal realitou, musí mít tak říkajíc také něco namakáno. „Každý tak něco děláme. Běháme, jezdíme na kole, chodíme do posilovny a teď se to ještě trochu zintenzivňuje,“ vysvětluje.

OČISTA PRO MYSL
Na to, že se to podařit nemusí, je připravený. „U takových hor je to spíš obráceně. Sice doufáme, že se to podaří, větší pravděpodobnost ale je, že se to nepodaří,“ říká s úsměvem Jihočech. On a jeho kamarádi to stejně zkusí. Odměnou jim snad bude svět jako na dlani a nekonečný výhled. „Je to navíc taková očista pro mozek. Člověk si krásně vyčistí hlavu. Veškerý stres, všechny trable nechá v údolí,“ svěřuje se Jiří Janák s tím, co má na lezení rád.

Současně dodává, že je to i o tom ponořit se sám do sebe. Někdy ani jinou možnost nemají. „Sněží tam, fouká, takže člověk třeba tři dny jenom leží ve stanu a ven chodí, jen když opravdu musí,“ říká Jiří Janák. Čtečka je tak dle jeho slov jistotou.

LOVEČÁK I SLADKOSTI
Mít s sebou musí i patřičné vybavení. Horolezecká výstroj a kvalitní oblečení je vzhledem k -30 stupňům Celsia nutností, změnit se musí trochu i stravování. „Většinou se jí sušená strava, která se zalije horkou vodou, osvědčila se ale také bramborová kaše s lovečákem. Chybět nemůže ani sladké na doplnění energie, to vezeme po kilech,“ směje se Jiří Janák. Na otázku, jestli se něčeho bojí, pak odpovídá: „Strach mám z toho, že se projeví špatná aklimatizace či výšková nemoc. Na to sice existují prášky, ale nejlepší pomoc je otočit se a jít dolů,“ říká s tím, že chybět by správnému horolezci neměla ani pokora. „Člověk musí mít z hory respekt. Ten, který by tam vyrazil bez respektu, by tam s největší pravděpodobností zemřel,“ dodává na závěr.