Otevřeli jste kavárnu, která připravuje kulturní akce. Co vás k tomu přivedlo?
Otevřít kavárnu byl můj dlouholetý sen, který mě také nasměroval ke studiu na Vysoké škole hotelové v Praze.
Již při studiu jsem čerpala inspiraci z pražských i zahraničních kaváren, kde je naprosto běžné, že kromě kávy se snaží lidem nabídnout i něco navíc. Káva a kultura patří neodmyslitelně k sobě a prostor naší kavárny přímo vybízí ke komorním akcím, ať už hovoříme o hudbě, divadle nebo výstavě obrazů.

Navíc nás s manželem káva a kultura opravdu baví…

Říká se, že cestování tvaruje mládí. Co si o tom myslíte?
Naprosto souhlasím s tímto rčením. Je důležité, aby člověk aspoň jednou za život vycestoval na delší dobu za hranice, ať už svého rodného města či ještě lépe své země.

Z vlastní zkušenosti vím, že cestování otevírá pohled na svět a obohacuje člověka o zážitky a zkušenosti, které mu nikdo nikdy nevezme.
Neříkám zde nic nového, už naši předci chodili do světa na zkušenou, a dobře dělali.

Studovala jste francouzský jazyk několik let. Co vám tato zkušenost či znalost přinesla? Jak ovlivnila váš život?
Ne nadarmo se říká „Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem". Studium jakéhokoliv jazyka může přinést pouze pozitivní dopad na rozvoj osobnosti.
Díky znalosti jazyka jsem měla to štěstí, že jsem mohla potkat mnoho zajímavých lidí a kamarádů a pracovat na projektech pro Francouzskou ambasádu v České republice, ke kterým bych se bez znalosti francouzského jazyka nikdy nedostala. Zároveň se mi pootevřely dveře do dalších koutů světa.

Co si myslíte o imigrantech v ČR? Myslíte si, že je to pro váš stát přínosné?
Otázka imigrantství je vzhledem k událostem posledních několika měsíců a let hojně medializována.

Většina názorů na toto téma, se kterými jsem se setkala, vidí v imigrantech příživníky daného státu, kteří využívají sociální systém ve svůj prospěch. Já bych se však nad touto otázkou pozastavila z pozitivního úhlu pohledu. Imigranti nemusejí být jen ti, kteří nám „berou", ale naopak, kteří nás velmi obohacují. Jsou –li to lidé, kteří respektují kulturu, zvyklosti a zákony našeho státu a přispívají naší ekonomice.

Vezmu – li v potaz předešlou otázku, co mi studium na vícejazyčném gymnáziu v Písku přineslo, je právě pozitivní pohled na cizince žijící u nás. Jsou to ti lidé, kteří byli ochotni opustit svou rodnou zemi proto, aby naučili tisíce Čechů svůj rodný jazyk. Většina z nás je nadšená z toho, pokud může jít do restaurace, kde může ochutnat cizí gastronomii v podání majitele cizince, a opět jsme u obohacení. Samozřejmě nejde jen o vzdělání, gastronomii, můžu pokračovat o technologiích, kultuře, nabídce pracovních míst vytvořených právě imigranty. Vlastně jsem pyšná na naši zemi, pokud si někdo z cizinců vybere právě ji z těch mnoha pro své žití a podnikání.

Co je pro vás klíčem ke štěstí? Myslíte, že jde v životě o „být" nebo „mít"?
Proto, abychom mohli mít, musíme nejprve být. Štěstí pro mne znamená být v souladu s tím, co mám. Spíše než vlastnit hmotné statky se pro mě pod slovem „mít" ukrývá rodina, přátelé a např. možnost cestovat se svými blízkými a sdílet s nimi své zážitky. Naučila jsem se být šťastná s tím, co mám, a nebýt nešťastná z toho, co nemám a mohla bych mít.

Kateřina Barabáš předává štafetu malíři Valentinu Horbovi.