Nádraží s nápisem BUDWEIS pro provoz vlaků s parními lokomotivami bylo pro veřejnost otevřeno dne 1. září 1868. Mělo 5 průjezdních kolejí, další manipulační a ještě téhož roku přibyla vlečka do plynárny. Ve městě současně byla v provozu koňka. Naše Obchodní a průmyslová komora žádala ministerstvo obchodu, aby nádraží koňské dráhy u Dlouhého mostu bylo zachováno a v zájmu plavby vltavské s hlavním nádražím (parním) spojeno. Komise ministerstva obchodu uznala oprávněnost tohoto požadavku, ale z několika důvodů (peníze, výkup pozemků ve městě a hlavně obvyklé otálení radnice) se spojení obou nádraží neuskutečnilo.

Kulturní dům Slávie.
Jak chtějí architekti změnit další osud Slavie? Představujeme šestici uchazečů

Staré nádraží z roku 1868, stojící přibližně v místech dnešní železniční polikliniky, hned od počátku nestačilo, bylo málo kolejí, původně nebyla nad peronem stříška, a za dva roky se muselo značně rozšiřovat včetně postavení další odbavovací budovy. Do Plzně jezdily denně dva páry osobních a smíšených vlaků tam a zpět. Do Plzně dorazil vlak podle počasí a nákladu za 5,5 hodiny, někdy jel až 6 hodin. Jízda koňkou do Lince trvala od 5.00 hod. ráno do 19.00 hod. večer (v tom byl ovšem čas na výměnu koní, koláče v Bujanově, kávu v Kerschbaum a různé „jahodové“ zastávky.) Nákladní vlak koňkou jel do Lince tři dny. To bylo s párou nesrovnatelné.

Budějovické nádraží po roce 1909.Zdroj: Archiv Jana Schinka

Budějovické nádraží po roce 1909. Foto: Archiv Jana Schinka

Koněspřežka byla v prvních letech moderní a chloubou města v rámci Evropy. Uvažovalo se koňku protáhnout do Týna nad Vltavou a někdy do Plzně. Postupně však začala působit opačně. Z Vídně do Břeclavi začala jezdit pára v roce 1839, z Břeclavi do Přerova roku 1841, Olomouc – Praha 1845, Brno – Česká Třebová 1849, Praha – Podmokly (Děčín) 1851 atd. Dráhy byly tehdy státní a stát asi usoudil, že pro jižní Čechy stačí koňka. Po roce 1854 převzaly železnice různé společnosti. Až v roce 1865 se předseda železničního komité Jan Adolf Schwarzenberg rozhodl k přímé akci. Vyžádal si audienci u císaře Františka Josefa I. dne 18. března 1866, na které předložil spis o dráze Vídeň – Budějovice – Cheb. Potom to šlo politicky rychle. Dne 17. 11. 1866 začala stavba trati u dvora Vondrov poblíž Hluboké. Práce převzaly firmy Bratrů Kleinových a Adalberta Lanny.

Milovat nebo nenávidět. Tak extrémní jsou názory na dům – sochu od Michala Trpáka, který navrhl pro českobudějovického zubaře Petra Kulovaného přístavbu, ve které jsou tři zubní ordinace, čekárna s akváriem, laboratoře, sklad a další zázemí.
VIDEO: Dům – socha ještě dostane čepici, o netradiční stavbě se hodně mluví

Trochu byly problémy, kde má stát nádraží, nakonec se v květnu 1867 rozhodlo, že bude stát u okresní silnice odbočující z Novohradské směrem Dobrá Voda To bylo od centra města dost daleko, ale za 20 let se už před starým nádražím stavěly hotely U Císaře rakouského a U Města Budějovic, další v Průmyslové (Nádražní) a nezbytné hospody. Až na Senovážné bylo sedm hospod a na Senovážném další tři. Stavba starého nádraží a drážní těleso přerušily okresní silnici směr Ledenice. Z prostoru dnešního Mercury Centra byl proto postavem železný příhradový most dlouhý 347 m ve výši 6 m, po kterém se jezdilo podél vlečky do plynárny do Pětidomí až do r. 1905. Po jeho zboření obyvatelé z Pětidomí a Suchého Vrbného protestovali, že musí chodit do města klikatě pod viadukt. Radnice jim postavila přes koleje dočasnou lávku.

Železnice Vídeň – Budějovice – Cheb byla vlastně postavena pro potřeby spojení Vídně s Lipskem a Německem, ale dráha současně přinesla na jih rozmach průmyslu a další navazující tratě do Prahy, Jihlavy, Zdic a na Šumavu. Jen trať do Třeboně přes Lišov se nepostavila. Pořád ji někdo brzdil, až začala jezdit auta.

Jan Schinko