V pondělí usedla do lavice Obchodní akademie v Písku. Pouhé tři dny po příletu do České republiky. Studenty i pedagogy pozdravila na setkání na začátku školního roku česky: „dobrý den".

Mexiko je velká země, odkud jste?

Jsem z města Mazatlan, leží v severovýchodním Mexiku a má jeden a půl milionu obyvatel. Město je tichomořským přístavem, takže ho navštěvuje hodně turistů.

Jak jste se ocitla v České republice?

V rámci výměnného studijního program Rotary clubu. Dostala jsem seznam se všemi zeměmi Evropy a měla jsem si z nich vybrat, do které chci jet. Volba padla na Německo a Švédsko, chtěla jsem poprvé v životě vidět sníh. Pak mi ale lidé z Rotary oznámili, že místo je v České republice. Tak jsem řekla, proč ne. Deset hodin jsem letěla do Frankfurtu a pak do Prahy. V Česku jsme teprve tři dny. Původně jsem měla přiletět dřív, ale zpozdilo se vydání mého víza.

Takže Česká republika nebyla vaší první volbou…

Ne, popravdě jsem o vaší zemi předtím mnoho neslyšela, je v porovnání s ostatními státy Evropy malá. Věděla jsem nějaké základní informace z historie, že zde vládli komunisté. Hned po rozhodnutí jsem šla na internet hledat další informace.

Jak dlouho v Česku zůstanete?

Jedenáct měsíců. Celou dobu budu bydlet v Písku u rodiny Formánkových.

Nastupujete na Obchodní akademii v Písku. V Mexiku jste také studovala střední školu?

Ano, v Mexiku máme tři stupně středního školství, já jsem v posledním roce.

Téměř rok budete deset tisíc kilometrů od domova, nemáte obavu?

Trochu. Lidé se zatím ostýchají mluvit se mnou anglicky. Všichni mě varovali, že lidé v Evropě jsou chladnější než u nás. Ale zatím bych to neřekla. Téměř každý se se mnou chce obejmout. Rozhodně víc než v Mexiku. (smích). Těším se na novou zkušenost.