Jak jste se dostal k nám do Písku? Kde a jak jste se seznámil se svojí partnerkou?
Do Písku jsem začal služebně cestovat v roce 2008, kde si mě po pár návštěvách ulovila tehdejší kolegyně 
z písecké pobočky. Nakonec jsem se na přelomu let 2009 a 2010 stěhoval do Písku natrvalo, takže takové klasické klišé „cherchez la femme".

Jste původem rodák ze Slovenska, již nějaký čas trvale žijete 
a pracujete v Písku. Cítíte se 
u nás jako cizinec, nebo jste se stal Písečákem? Setkal jste se 
v Písku s nevraživostí, nebo vám naopak někdo podal pomocnou ruku? Jak to vnímají vaši blízcí na Slovensku?
Veškeré pánské osazenstvo rodiny sloužilo na vojně 
v Čechách, dokonce můj děda a strýc nějaký čas v Písku. Já říkám, že Česká republika 
a Slovensko jsou tak malé, že jejich rozdělení mi přijde jako hloupost a obě země jsou si víc podobné, než jsou si někteří lidé ochotni připustit. Měl jsem velké štěstí na kolegy z práce a později blízké okolí, takže mohu říct, že 
v Písku žijí jen milí a slušní lidé, kteří mi byli v hodně věcech nápomocni. Velká část mojí rodiny je roztroušená po celém světě, ale samozřejmě pro moji maminku je 450 km vzdálenost mezi Pískem a mým rodištěm na Slovensku obrovská.

Pracujete jako manažer u velké zahraniční společnosti, často cestujete do zahraničí, trávíte ve svém zaměstnání spoustu času. Zbývá vám poté ještě energie na vaši rodinu, máte nějaké koníčky, sportujete?
Mým hlavním koníčkem je dnes rodina, mám tříletou dceru a tříměsíčního syna, takže veškerá mimopracovní aktivita směřuje k nim a pomoci manželce. Když je možnost, rád vyrazím na kolo, pro mne je to ideální řešení psychohygieny a navíc okolí Písku nabízí nekonečné možnosti pro tuto volnočasovou aktivitu.

Do schránek dostáváme každý měsíc pestrou programovou nabídku kultury, vzdělávání 
a sportu. Písek se také odedávna pyšní velkým počtem hospod, barů a restaurací. Jak to vidíte vy – je kam po práci zajít za zábavou a co rodiny s malými dětmi?
Já vnímám obrovský rozdíl mezi letní a zimní sezonou. V létě Písek opravdu žije, je možnost pouličního posezení u oroseného půllitru, každý víkend nabízí kulturní akce anebo to jistí alespoň povinná makrela u Sulana. 
V zimě je to velký rozdíl, hlavně když v sobotu odbije 12 hodin a město se během minuty vylidní, tak mi to přijde jako druh zimního spánku. Velikost města 
a město samotné je podle mě téměř ideální pro život a pro rodinu s dětmi. Člověk tu má vše potřebné a pokud ne, tak České Budějovice nebo Praha jsou za rohem.

Blíží se jaro, sluníčko přidává na intenzitě a my už chceme vyrazit ven, třeba na nějakou pěknou turistickou vycházku do přírody. Dáte nám nějaký tip na víkendový rodinný výlet do vašeho rodiště?
Sereď, ze které pocházím, je známá díky sladkostem, které se vyrábějí v místních pečivárnách, proto se cestou přes toto město stavte v místní prodejně. Když budete mít štěstí, vzduch bude vonět sladce, to nenajdete jen tak někde. Ještě v tyto dny bych doporučil Slovenský Grob, který leží nedaleko malokarpatského Pezinku. Vinařská oblast je už sama o sobě zajímavá, ale v tomto stále chladném období potěší si pochutnat na místních husích hodech a dobrotách 
k husám podávaných. Na letní výlet bych doporučil blízké město Trnava nebo vzdálenější město Nitra.
Štafetu od Tomáše Galka přebírá Senthil Kumar Ramachandran, Ind žijící v Písku.

Medailonek: Je mu 33 let. Je šťastně ženatý 
a s manželkou Andreou mají dvě děti, Emmičku 
a Samuela.