Přejí si, aby jejich první hra měla úspěch, a také by mezi sebe rádi přivítali další nadšence. Členové ochotnického souboru Braníček 13, kteří navazují na ochotnickou tradici v obci, se připravují na své první vystoupení.  Bude to pohádka.

„Prvním cílem je, abychom tradici vůbec obnovili. Kdybychom v to nevěřili, tak to neděláme. To je to hlavní. Také bychom si přáli, aby se k nám po premiéře přidali další zájemci. Kdyby byli alespoň dva, bylo by to super," říká člen souboru a představitel Honzy Pavel Mrkáček.
Právě počet členů soubor omezuje ve výběru hry. Ochotníků je s režisérkou Andreou Kofroňovou dvanáct. „Bylo by lepší, kdy nás bylo víc. Jsme limitováni a třeba nemůžeme hrát hry, které bychom chtěli,"  vysvětluje režisérka souboru Andrea Kofroňová.

Ochotníci se schází, pokud možno, každý pátek.  Zatím se věnují četbě textu hry, pro kterou se rozhodli. Jedná se o pohádku o hastrmanovi.  „Hru jsme vybírali také podle toho, abychom nemuseli platit vysoké autorské poplatky. Rozhodli jsme se pro pohádku, která byla volně na internetu. Jak se jmenuje, prozrazovat nebudu. Je to překvapení," říká Andrea Kofroňová.

To, že zvolili pohádku, není náhodné. „Je to nejjednodušší. Bereme ji jako zkoušku toho, jestli jsme vůbec schopní se něco takového naučit a připravit. Ale i s pohádkou bude hodně práce," zdůrazňuje režisérka.

Většina členů nemá s hraním zkušenosti. Výjimkou jsou děti a Jaromír Polodna. „Na dětech je to vidět a Jaromír, ten také hrál ve škole," říká Andrea Kofroňová, jejíž dcera  Andrea chodí na školní divadelní kroužek a také je členkou branického souboru.

Radu a pomoc našli Braničtí právě u učitele Miroslava Martínka, který vede dramatický kroužek na 2. ZŠ J. A. Komenského v Milevsku, kam chodí malí členové spolku. „Řekl nám, že se nemáme vzdávat," podotýká členka souboru Petra Mrkáčková alias hastrman. „Mně poradil, jakým způsobem herce navigovat," doplňuje režisérka Andrea Kofroňová. „A také abychom měli hlas výš než normálně," říká k další radě Pavel Mrkáček.

Braničtí zatím datum premiéry, která by se pochopitelně měla konat na domácí půdě, nemají. „Termíny se nevážeme. Až to nazkoušíme, tak to bude," říká režisérka.

Braničtí se rozhodli navázat na ochotnickou tradici loni v říjnu, kdy se poprvé sešli. „Myslím si, že to bylo hlavně proto, že se toho na vsi  moc neděje," vysvětluje Andrea Kofroňová. „Tradice tady byla. Myslím si, že tu určitě hráli po druhé světové válce. Také vím, že i můj děda hrál. Chtěli bychom zkusit navázat na naše předchůdce," shrnuje režisérka, kterou příjemně překvapilo, jaký měli ohlas.

„Všichni nám strašně fandí. Lidé, které jsem potkávala, říkali: 'To je fakt skvělé'. Za to jsme rádi, ale že by někdo přišel s tím, že chce hrát, takových bohužel moc není," popisuje Andrea Kofroňová.

A co je na přípravě hry nejtěžší? „Hlavně se sejít, viď Peťo," obrací se režisérka na Petru Mrkáčkovou, která se divadelní spolek rozhodla podpořit proto, aby pozvedla kulturu v obci. „Chtěla jsem se zapojit do dění," říká Petra Mrkáčková.

Soubor tvoří jak dospělí, tak i děti. Nejmladším členům je deset let.

Ochotníci původně plánovali hrát Mikulášovy patálie z pera učitele Martínka. Na hru by ale potřebovali víc herců.

Minulost
Spolek ochotníků byl založen v roce 1918 sdružením agrárního dorostu. Zakladateli spolku byli Josef Fuka z čp. 9, t.č. zvěrolékař v Praze, Josef Čunát z čp. 10 a František Čunát z čp. 5. V roce 1921 byl spolek přeměněn na Divadelní ochotnický spolek Branice, bez politické orientace. Vedl jej Karel Prokeš, vrchní oficiál státních drah. V roce 1938 byl režisérem spolku učitel František Fried, který s ochotníky sehrál několik aktovek, které se velmi líbily, a tři divadelní hry: Lidé na kře, V tom našem kostelíku (opereta) a Česká chaloupka. V roce 1939 uspořádal spolek první reprezentační ples v hotelu u Housků. Spolek nepřestal pracovat ani za války, kdy byli režiséry Antonín Pavlíček, přednosta železniční stanice, a JUDr. Josef Kolář, tehdy úředník HD. Nacvičili operetu Bejvávalo, kterou ochotníci i přes zákaz sehráli. Po druhé světové válce ochotnický spolek pod vedením JUDr. Josefa Koláře sehrál mnoho divadelních her, se kterými zajížděl do okolních obcích. V té době byl spolek nejaktivnější. Zdroj: z brožury obce